10+1 = Michal Burget (Nekola)

Už máte svou desku roku? Rubrika 10+1 tentokrát neznačí jen výběr oblíbených písniček, ale rovnou jedenácti nejlepších nahrávek letošního roku, který sestavil Michal Burget, zvaný Bugy, známá firma z dnes už zaniklých kapel Nierika a Milano a z aktivních ansámblů Drutty a Nekola. Právě s poslední jmenovanou před několika dny vydali desku Lidémoni u kopřivnického labelu Kachnička Entertainment. Bugy vybírá desky, na které byste v leckterém žebříčku možná ani nenarazili, o to zajímavější jeho selekce je.

Aging – Nights in Amber
Atmosféra připomínající Badalamentiho Twin Peaks soundtrack. Rozvláčné kytary, klavír, trubka, ambientní nálada. Na tohle si nezapaříte, ale zato se zasníte třeba uprostřed dne. Tak bacha.

Alfa Mist – On My Ones
Jazzový fenomén posledních let. Po dvou skvělých deskách v plné sestavě tentokrát jen sólové piáno. Vůně černé kávy v neděli odpoledne. Nesladit a bez mléka. Mlha venku za okny vítána. No a když si to zamlžíte i vevnitř, nemůžete udělat chybu.

Roy Ayers Adrian Younge, Ali Shaheed Muhammad – Roy Ayers JID002
Tahle nahrávka mě zaujala atmosférou jak ze šedesátých let minulého století a hlavně zvukem. Krásné sborové zpěvy, křupavé bicí, žádné exhibice, lahůdka. Konzumace konopí povolena. Roy Ayers není žádné béčko.

Calibro 35 – Momentum
Epický zvuk, mísení stylů, místy jak soundtrack k šedesátkovým detektivkám, na Discogs píšou funk/soul, ale má to přesahy do rocku i popu, občas se mi vybaví Angličani Archive. Až na dva songy instrumentální záležitost. Pestrá, zajímavá deska.

Ben Williams – I Am a Man
Takový ten moderní černošský jazz - plovoucí rytmy, komplikovaná produkce, trochu experimentování. Je to takové divné. Nevím, jestli se mi to líbí, nebo ne, tak to tady dáme a nechť si laskavý posluchač udělá vlastní názor.

Moses Sumney – Grae
Debutová deska Aromanticism mě rozsekala na maďěru, nádherný vinyl, originální atmosféry. Tahle nahrávka je epičtější, komplikovanější, je skvělá, ale debut u mě vede. Přesto jedna z nejzajímavějších nahrávek roku.

Njet Njet 9 – III
Super deska. Spousta saxofonů. Nic objevného, ale velmi poslouchatelná záležitost. Stylově rozmáchnutá, nicméně opět jazzový základ, tak to mám rád. Bizarní název, ale nebojte, nejsou to Rusové, jsou to Fini a je jich devět.

Spencer Zahn – Sunday Painter
Velmi pohodové zamlžené jazzové nálady, dechy s vibrafonem a klavírem, jemný zvuk. Tady se nehraje na žádnou revoluci. Doporučuji tichý poslech ve tmě, po kvalitní masáži.

Till Bronner And Bob James – On Vacation
Trumpetista Till Broner se spojil se starým pardálem Bobem a natočili jemňoučkou nahrávku, kterou můžete pustit i rodičům při čaji o páté. Já se u toho vždycky ocitnu v příjemném prázdninovém bezčasí.

Nicolas Godin – Concrete And Glass
Srdcovka. Jediná deska v mých hudebních tipech, která naspadá do kategorie Jazz. Já nekriticky miluju Air a tahle Godinova sólovka jeho domovskou kapelu rozhodně nezapře. Nejkvalitnější popík na trhu. Koupit si vinyl byla pro mě v tomto případě povinnost. Ach, ten zvuk...

Lindstrom & Prins Thomas – III
Po jedenácti letech se chlapci vyhecovali k další společné desce a udělali mi radost. O skandinávské hudbě se říká, že je chladná, tohle norské duo to však vyvrací. Mě osobně navrstvené plochy, měkoučké basy a uklizená produkce hřejou jak Mercuryho peřiny. Dobrou noc, děti.