Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Moduretik

10 + 1 = Moduretik

redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 07.04.2013

Moduretik je mladík staromilec, stačí si podívat na umělecké jméno Jana Jiskry, nemluvě o názvech pěti alb, které v sobě mají něco z narušeného podvědomí vědecké fantastiky zatěžkané neklidným existencialismem. Poslední album Michael Jackson – Off the Wall> potvrzuje řečené použitými kapitálkami i použitým médiem (kazeta), jeho čím dál neproniknutelnější electro ukazuje sice několika směry, ale cold wave, dark wave, synth pop i frázovitější electro mají jednoho společného jmenovatele. Schválně.

  1. Streetmark – Dry (1979)
    Nezaměnitelný zvuk Düsseldorfu z konce 70. let. Krásně koncepční album, které se poslouchá jedním dechem a u kterého se nebudete ani minutu nudit. V roce 1968 se dali dohromady a začínali pouze na coverech Beatles a Deep Purple. Kdo by to byl řekl, že za pár let budou oni jedni z těch, kteří napomohou definovat silný zvuk krautrock/progrockové scény – to platí hlavně pro předchozí zásadní alba Nordland a Eileen. Zbývá jen dodat, že desku Dry produkoval Connie Plank, což je záruka kvality.

  2. Paternoster – Paternoster (1972)
    O téhle vídeňské kapele jsem se kupodivu dozvěděl teprve nedávno, přitom od roku 72 se jejich jediná deska dočkala již několika represů. Aby taky ne – dle mého opravdový masterpiece, který svým zvukem předběhl dobu. Progrock se špetkou krautrocku v plenkách. Album o sedmi skladbách nahrané během dvou dnů jamování ve studiu. Škoda jen, že je to jediný release kapely.

  3. Ceramic Hello – The Absence of Canary (1981)
    Na znovuvydání tohoto masterpiecu jsem čekal dlouho. Poslední dvou-LP repress z roku 2006 byl okamžitě pryč a jeho cena se posléze vyšplhala na částku blížíce se 100 euro. Originální zvuk dvou bláznů z Kanady, Bretta Wickense a Rogera Humphreyse. Poté, co Wickens opustil The Spoons, zavřel se do sklepa a začal na svých mašinách skládat něco, co se dá jen těžko zaškatulkovat. Pak přibral parťáka, který syrový zvuk okořenil melancholicky naivními melodiemi. Nekonečné světy, naivní vesmír, tichá temnota a říše snů…

  4. Opera Multi Steel – K7 Tapes Archives MCMLXXXIII-MCMLXXXVII (2008)
    Opera Multi Steel – jeden ze zástupců klasického francouzského coldwaveu. Moje oblíbená kapela a syrový zvuk jejich raných nahrávek. Tři desky, tričko a rozsáhlý booklet v jednom boxu. Zvuk temných katedrál, co smrdí kadidlem.

  5. Clair Obscur – In Out (1987)
    Tahle deska pro mě znamená mnoho. Něco, co se mi nikdy neomrzí. Hudba stvořená u příležitosti představení kapely na francouzském festivalu Festival des Musiques Mutantes v roce 1986. Koncepční, silná, pocitová a teatrální deska.

  6. Holger Hiller – Oben Im Eck (1986)
    Zpěvák z německé novovlnné kapely Palais Schaumburg a jeho druhá sólová řadovka. Experiment a avantgarda v jednom.

  7. Slava Tsukerman & Brenda I. Hutchinson & Clive Smith ‎– Liquid Sky (Original Motion Picture Soundtrack) (1983)
    Soundtrack k mému oblíbenému filmu. Něco, co nesnese srovnání s ničím jiným. Celé veledílo vznikalo na legendárním Fairlight CMI, prvním digitálním sampleru/syntezátoru. Mnoho skladeb jsou originály, některé pak interpretace klasické hudby Carla Orffa a barokního komponisty Marina Maraise. Hudba, která dokonale vystihuje atmosféru samotného filmu – psychedelie, drogové líbánky a vesmír.

  8. Papalescu – Electric Soul (2012)
    Po dlouhé době něco českého, co mě nadmíru zaujalo. Krásně čistý zvuk vycházející z klasického krautrocku.

  9. Karl Biscuit – Fatal Reverie (1986)
    Chlápek, co seknul s baletem a dal se na hudbu. A dobře udělal. Zvláštní pojetí avantgardy v hudbě. Deprese, ale krásná…

  10. Kaa Antilope – VPRO RadioNome – April 2 1982 (2009)
    Kapela, která se ve své době nikdy nedočkala oficiálního releasu. Záznam z jejich jediného rádiového vystoupení. Nadčasová hudba, na kterou tehdy bylo snad ještě brzo...

  • 1 (guilty pleasure)
    Michael Jackson – Off the Wall (1979)
    Tohle řadím na první místa svých životních desek. Moje nejoblíbenější deska od Michaela Jacksona. Spojení Michaela a Quincyho Jonese považuji za jednu z nejpodařenějších spoluprací v historii moderní hudby. Tohle je sakra disco!

Info

http://moduretik.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10+1 = Vi Tranová (Viah)

redakce 08.07.2020

Necháváme nahlédnout do hudebních inspirací Huyen Vi Tranové, ve kterých se objevuje především žebříčkový pop, rap a emoce.

10+1 = Yvonnick Prené

redakce 26.06.2020

Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog z New Yorku Yvonnick Prené představuje své oblíbené písně.

10 + 1 = Tomáš Vondra (Orient, Tomáš Palucha)

redakce 17.06.2020

Tomáše Vondru můžete znát z Rekomanda nebo z řady hudebních projektů. Dnes je základní stavební jednotkou pro těles Orient a Tomáš Palucha. Jaké jsou jeho inspirace?

10 + 1 = dné

redakce 13.06.2020

Dné na první desce ignoroval trendy i jakákoliv posluchačská očekávání. A to dělá stále a my stále čekáme na jeho druhé album. Co s tím?

10+1 = Jakub Jirásek (Cold Cold Nights)

redakce 06.06.2020

Takovej deníček od krize v roce 2008 do krize 2020, říká ke svému výběru oblíbených písniček Jakub Jirásek z Cold Cold Nights.

10 + 1 = Šimon Šafránek

redakce 08.05.2020

Režisér Šimon Šafránek vybírá zásadní písně i klipy. Jak bude vypadat nový klip pro Kill the Dandies!? Očekávat můeme nejspíš cokoliv.

10+1 = Jiří Machů (Killiekrankie, Laokoon)

redakce 27.04.2020

S jakou hudbou vyrůstal Jiří Machů? Rozmanitý výběr písní, které formovaly jeho hudební vkus, a špetka náboženství k tomu.

10 + 1 = David Pomahač

redakce 25.04.2020

David Pomahač se vydal na sólovou dráhu, jeho jméno ale naleznete i v historii Houpacích koní nebo kapele Xaviera Baumaxy, založil Bez peří i Kieslowski.

10+1= Rou Reynolds (Enter Shikari)

redakce 10.04.2020

Zpěvák britských Enter Shikari Rou Reynolds se s námi podělil o rozmanitou desítku osudových skladeb. Od Glenna Millera po Prodigy.

10 + 1 = Beata Hlavenková

redakce 25.03.2020

Sestavila jsem jedenáctku skladeb ne úplně z toho, co mám nejradši, ale z toho, co mě napadalo v dané chvíli, z věcí, které lezly na povrch bez ladu a skladu...