10 + 1 = Nik Bärtsch

Švýcarský klavírista a skladatel Nik Bärtsch se svým kvartetem Ronin vystoupí na festivalu Dobršská brána, který se koná v historických kulisách vzácných památek. Bärtschova hudba, kterou popisuje jako „zen-funk“ a „rituální groove“, se pohybuje mezi jazzem, moderní kompozicí, progresivním popem a groove music, mezi kompoziční přesností a improvizací, snahou dosáhnout svobody skrze omezení a extáze přes asketismus. Nick se s námi podělil o svých deset oblíbených písní a jednu nečekanou guilty pleasure.

Bill Withers - Who Is He (And What Is He to You)?
Tato náladová píseň je krásně zvláštní a jednoduchá a má jen jednu část, ale ten nejlepší nástup tamburíny v kombinaci s ťuknutím na ráfek v dějinách hudby.

Ran Blake, Jeanne Lee - You Stepped Out of a Dream
Dva úžasní hudebníci vytvářejí atmosféru plného půvabu a něhy. 1 + 1 = 1.

Brian Eno, David Byrne - Help Me Somebody
Toto bizarní dílo ukazuje sílu ambivalentních energií v hudební produkci: urbanistický intelektuální voodooismus.

Herbie Hancock - Succotash
Moje oblíbená Hancockova skladba v netradičním nástrojovém složení se dvěma perkusisty.

Salif Keita - Lony
Nejhlubší skladba z alba století Amen, které výborně zprodukoval Joe Zawinul.

Bent Knee - Leak Water
Nejlepší postžánrová hudba s trochou vzpomínek na Ronin - moje nejoblíbenější bizarní rocková kapela.

Photek - Ni ten Ichi Ryu
Kombinace přesnosti a ostrosti dvou umění: groove music a boj s mečem.

Prince - Rockhard in a Funky Place
Šílená a nezávislá hudební produkce - Malevičův Černý čtverec funkové hudby.

Franz Schubert - Impromptu Op. 90, D.899 - No. 3 in G Flat Major: Andante, Radu Lupu
Průběh této jedinečné skladby je plný lehké pozitivní melancholie.

Lennie Tristano - Turkish Mambo
První a dodnes nejradikálnější polymetrický experiment v jazzu.

Guilty pleasure: Karel Gott - Die Biene Maja
Píseň mého dětství s úžasným aranžmá a vynikajícím zpěvákem. Moje babička Karla Gotta zbožňovala. Jeho hudbu jsem slýchával často u ní doma.