Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = Scott McCloud (Soulside)

10 + 1 = Scott McCloud (Soulside)

redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 26.09.2019

Charisma Scotta McClouda nemá hranice. Je zhmotněním toho nejlepšího z rockové alternativy devadesátek, se vší tou romantikou, sentimentem, laskavostí i drsností. Jeho kapela Girls Against Boys je dodnes fenomén, s Paramount Styles zase brázdí častěji Evropu, potažmo Čechy, než DC, odkud pochází. Svoje padesátiny oslavil před pár lety v Lucerně a i při té příležitosti dal dohromady Soulside, skupinu, co zanechala rýhu v hardcore-punkové scéně okolo dnes už klasického labelu Dischord. Letos v říjnu se Soulside vrací i k nám. A i když tady hraje Scott „druhé housle“, respektive kytaru, má naposloucháno, nebrání se modernímu a nezapomíná na kořeny. (10 + 1 dalšího ze členů Soulside, Alexise Fleisiga, poslouchejte tady.)

Rites of Spring - For Want Of
Jelikož jsem vyrůstal ve Washingtonu, D.C., Rites of Spring byli bez přehánění fenomén, který přesvědčil mraky lidí o tom, že hudbu můžeme dělat v lokální komunitě.

Bad Brains - Big Takeover
Dodnes nejlepší hardcoreová kapela všech dob! Tenhle záznam z klubu CBGB’s je famózní a ukazuje ji na vrcholu sil. Bad Brains a vůbec D.C. hardcore bylo pro Soulside něco jako povinná četba, máme to naposlouchané. A tahle kapela v nás navěky zanechala hluboký otisk.

Killing Joke - Requiem
Přestože existují zástupy postpunkových kapel, které obdivuju, Killing Joke mě uhranuli způsobem, jakým pracují s klávesami a který měl vliv i na tvorbu Girls Against Boys. Mohl bych z tohoto svého období vybrat spoustu muziky a možná ještě víc, ale zůstaňme raději u tohoto tracku.

Einstürzende Neubauten - Yu-Gung (Fetter mein Ego)
Moje první kontakty s „industrialem“. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem tuhle záležitost slyšel úplně poprvé. Bizarní, úchvatné, naprosto unikátní. „Numb your ideals.“

The Fall - New Big Prinz
Mark E. Smith mě v mládí inspiroval a díky němu mi došlo, že můžu zpívat, i když vlastně zpívat moc neumím. Někdy je zkrátka potřeba poetického sdělení dostatečně silná. Navíc na zpívání „správně a nefalešně“ není nic moc alternativního. Podstatná je myšlenka a postoj, že tohle zvládne každý.
„Check the record, check the record, check the guys track record”…
Je to magor.

Velvet Underground - Rock and Roll
Dost možná nejlepší šumařina o undergroundové scéně, neustále kopírovaná. Velvet Underground jsou bezedná studnice.

Tortoise - DJed
Poprvé jsem tuhle skladbu slyšel na letišti v Berlíně, za úsvitu, na turné a úplně mě to odrovnalo. Psal se rok 1996, Girls Against Boys zrovna vydávali album House of GVSB, které mám moc rád, ale u téhle písničky Tortoise mi došlo, že se blíží změny. Čímž mám na mysli nový a neprozkoumaný zvukový vesmír, které nestojí na rockových strukturách písní, ale prorůstají mnohem dál, mnohem hloub.

Portishead - Sour Times
Tady pro mě končí éra devadesátkového noise rocku a začíná nová. Tahle píseň a tohle album stále ční jako relativně nekomerční a inovativní. Klasika.

dEUS - Fell Off the Floor, Man
Většinu devadesátek jsem strávil na turné po Evropě a poznal plno lidí z různých hudebních scén a žánrů, včetně téhle kapely z Belgie. Právě tam působilo plno skvělých experimentálně rockových kapel. Můj hlas zazní v předehře této písně. „My Philosophy, you gotta be your own dog.”
Další z lokálních scén, co zplodila plno skvělé hudby.

Billie Holliday - One More for My Baby, One More for the Road
Nejraději mám verzi z alba Songs for Distingué Lovers. Vždycky jsem zbožňoval Billie Holiday, její barvu hlasu. Sinatru mám taky rád, ale tohle je zkrátka mnohem lepší. Do nahrávek Girls Against Boys jsem zakomponoval spoustu hlášek ze starých písniček a filmů, od padesátých let až po sedmdesátky. Písně jako právě tahle a staré filmy s Mae West nebo Marilyn Monroe se prokousaly i do spousty mých textů. Existuje hodně verzí téhle písně, ale Billie ji umí nejlíp.

Guilty Pleasure: Billie Eilish - Bad Guy
Tohle explodovalo a zasáhlo celý svět. Půl miliardy zhlédnutí! Nová Billie. Riskuje a zkouší věci, o kterých jsem dlouho neslyšel. Šepot, ticho, text... Zásadní a určující song pro rok 2019, ve spoustě směrů. A rozhodně guilty pleasure.

Info

Soulside (us)
1. 10. 2019 20:00
Kabinet Múz, Brno
fb událost

Soulside (us)
2. 10. 2019 19:30
Klub 007 Strahov, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10 + 1 = Jan Šikl

redakce 26.09.2020

Skladatel a multiinstrumentalista Jan Šikl se kromě svých kapel Zabelov Group a Korjen věnuje zejména tvorbě scénické hudby. Jaké skladby ho provází životem?

10+1 = Ondřej Moravec (Jeden svět)

redakce 11.09.2020

Programový ředitel lidskoprávního festivalu Jeden svět doporučuje filmy, které byste neměli minout.

10+1 = Žofie Kabelková

redakce 06.09.2020

Kteří interpreti provází Žofii Kabelkovou životem? Bohové i bohyně, legendy tuzemské i zahraniční.

10+1 = Jana Šteflíčková

redakce 30.08.2020

Písničkářka a herečka Jana Šteflíčková už bezmála deset let hraje jen sama s kytarou. Vydala čtyři alba a zakládá si na komorních, ale kontaktních koncertech.

10+1 = Jan Kunze

redakce 26.07.2020

Jedna z výrazných osobností tuzemského kulturního dění, hudebník, dramaturg, kurátor a básník Jan Kunze, představuje jedenáctku zásadních písní.

10 + 1 = Jan Fic

redakce 17.07.2020

Spojení „český bluesový písničkář“ se příliš často neobjevuje mimo okruh žánrových médií či periodik, ovšem Jan Fic zaujal svým albem Město natolik široké publikum...

10+1 = Vi Tranová (Viah)

redakce 08.07.2020

Necháváme nahlédnout do hudebních inspirací Huyen Vi Tranové, ve kterých se objevuje především žebříčkový pop, rap a emoce.

10+1 = Yvonnick Prené

redakce 26.06.2020

Francouzský jazzový hráč na harmoniku, skladatel a pedagog z New Yorku Yvonnick Prené představuje své oblíbené písně.

10 + 1 = Tomáš Vondra (Orient, Tomáš Palucha)

redakce 17.06.2020

Tomáše Vondru můžete znát z Rekomanda nebo z řady hudebních projektů. Dnes je základní stavební jednotkou pro těles Orient a Tomáš Palucha. Jaké jsou jeho inspirace?

10 + 1 = dné

redakce 13.06.2020

Dné na první desce ignoroval trendy i jakákoliv posluchačská očekávání. A to dělá stále a my stále čekáme na jeho druhé album. Co s tím?