Články / Seriály / / 3na3

3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: Orchestra of Spheres

3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: Orchestra of Spheres

redakce | Články / Seriály / / 3na3 | 08.11.2013

(Nejen) promotérská jednotka AVA je z těch, se kterými budeme vést hovory pravidelně, protože nám to dává smysl. (Dočasně) se vrátili z cest a začali v Brně podnikat své koncertní výpravy do neznáma, opět se spojují s dalšími crew, opět zvou kapely, které u nás nikdy nehrály. Pokud jste nečetli náš první rozhovor , tento berte jako předzvěst dalšího. A hlavně to je avízo na pondělní koncert novozélandských Orchestra of Spheres. Doporučujeme.

Tyhlety věci jsou vždycky zavádějící, ale taky zábavné – nemám v oblibě moc kapel, které mi někoho připomínají, ale u Orchestra of Spheres mě baví, že chvílema znějí jako zvláštní mix postpunkových Yellow Press a elektro-frantíků Stereolab. V čem jsou jedineční a na koho/kde navazují?
Matěj: Já mám zase rád, jak jsou tyhle otázky nebo představy odlišný člověk od člověka. A přitom má vždycky každej trochu pravdu a trochu střílí mimo. Já tam třeba Stereolab taky cítím, ale to je asi nejznámější kapela, která reprezentuje všechny ty kapely čerpajících z atmosféry retro-futurismu BBC Radiophonic Workshopu, který v sobě různě míchají krautový tendence, okultno, elektronický experimenty, ale zároveň i smyls pro hezký melodie (třeba Pram, Broadcast...). (Jinak já tam třeba slyším ještě The Silver Apples, ale to je můj problém.) Spíš bych to teda upřesnil, že Orchestra of Spheres v sobě mají podobný retro-futuristický feel, který bychom se mohli pokoušet přirovnat k téhle vlně kapel, protože nám to zní příbuzně. Ale tím to končí. Z desky je snadný hledat příbuznosti. Až když kapelu zažijete naživo, zažijete konfrontaci s těma lidma a jejich hudbou, jejich energií, tak si uvědomíte, o jak moc či málo autentickou záležitost jde, a pro mě jdou v případě Orchestra of Spheres potřeby jakýhokoliv srovnávání pryč.

Nějaké návaznosti tam jsou, už jsme to načali v loňském rozhovoru pro Freemusic. Byly zmíněny vlivy jižního Tichomoří, síla skupinového skandování nebo vyvolávání, inspirace britskými hudebními podivíny Bob Cobbing, Ivor Cutler, The Bohman Brothers… ale to se možná už dostáváme k osobním inspiracím kapelníka Daniela Bebana, který je sám o sobě zajímavou osobností. Vyrábí vlastní nástroje z nalezených předmětů (např. svoje psychedelická sóla hrával v OoS na vlastnoručně vyrobenou kytaru, po krádeží nástrojů minulý rok je ale otázkou, jestli měl potřebu vytvořit duplikát), vytváří sound art instalace v prostoru, nahrává field recordings, akademicky se jako etnomuzikolog zabývá dědictvím vokálních a zvířecích zvuků Nového Zélandu... je toho spousta. Moc mě baví, že se třeba zabýval takzvanými „race-callers“, licitátory a různými pouličními „zpěváky“... no a tady se dostáváme zpět k síle skandování nebo vyvolávání. Způsob, jakým to pak OoS využívají ve své hudbě, je geniální. Někoho by mohlo napadnout, že to používají i jiné kapely, ale ty to používají většinou k vyhecování davu, kdežto v případě OoS jde o součást hudby – odříkávání jako rituální mantra. No a další úrovní je to, že vyvolávání provádí s úžasně přirozeným a dobrosrdečným smyslem pro humor, ať už se jedná o texty nebo naprosto odzbrojující hravost s jednotlivými hlasy a vokálními fragmenty.

Takže když si pospojuješ všechno co jsem zmínil, je to dost exotický, pokud přijmeš, že je to pořád zavádějící termín. Minulost se spojuje s imaginární budoucností, tvoje fantazie dostává spoustu prostoru a další důležitá věc je, že OoS o sobě tvrdí, že jsou taneční kapela v tom smyslu, že máš potřebu se při jejich hudbě hýbat. V loňském rozhovoru doslova zmiňovali, že se snaží vyvolat natolik pulzující atmosféru, že máš už už pocit, že se s nimi vznese celé pódium. A klidně i s parketem.

Snediggen Snurssla: Pro mě jsou Orchestra of Spheres asi už od chvíle, kdy jsme se vzájemně našli, absolutně odtržení od asociací na konkrétní hudebních projekty, ale o to víc je pro mě jejich hudba o abstraktnějších představách, což se koneckonců ponese celým tím kosmickým večírkem 11.11. v Brně. Jasně, je tam slyšet spousta sedmdesátkový psychedelie, space rocku a kosmische musik, stejně jako funku, disca a dubu, což můžeš vnímat jako vzájemný protipóly, jenže pro všechnu tu euforii nikdy nekončícího tripu (ani v čase, ani v prostoru) zní najednou repetice a smyčky hrozně groovy a šťavnatě... do toho všeho taková ta rozmáchlost zeuhlu a naopak uhrančivý šamanistický vyvolávání... Vlivy, který Orchestra of Spheres nasáli po celým světě od Tichomoří po černou Afriku, jsou tu dokonale míchaný se záměrně retroidními představami o budoucnosti... V jejich hudbě či vizuálech není moc místa pro nějaký cyber či hi-tech vize, což je hezky vidět i na jejich nástrojovým vintage kutilství. Spíš opravdu evokují příslušníky kmene vesmírných nomádů, který vznikl třeba spářením misionářů ze Země a nějaký původní komunity z okraje galaxie (= představivosti)... Orchestra of Spheres jsou kapela z imaginární komunity, kterou si musíš vymyslet (a oni sami se taky musí vymyslet), aby mohly existovat...

Ano, Orchestra of Spheres mají tribální charakter, ostatně tvrzení, že se elektronika s domorodou muzikou vylučuje, by dneska už nikoho ani nenapadlo – narazili jste v poslední době na nějakou „přírodní“ muziku? Sledujete Afriku?
Matěj: Nedávno jsem si sehnal kompilaci African Electronic Music z přelomu 70. a 80. let a je super. A jsou to zrovna nahrávky, které svým zvukem navazují na ty retrofuturistické věci, o kterých jsem mluvil. Obecně nás baví zkoumat cokoliv tribálního, etnického (bez omezování se na konkrétní místo či kulturu), přeneseného do nového kontextu, smíchaného s vlivem moderních technologií – syntéza přírodního světa a světa čísel. V posledních AVAntýrách Snedi zmiňoval koncept Fourth World music, se kterým přišel avantgardní trumpetista a skladatel Jon Hassell a to je v podstatě přístup, který zmiňuju. A je zajímavý, jak jsme se k tomu stejně dostali, tak nějak intuitivně. Tenhle přístup je cítit jak u OoS, tak i u High Wolfa, který před nimi bude vystupovat. Přitom každý k tomu přistupuje naprosto osobitým způsobem.

Co se týče „přírodní“ hudby, jsi mi pěkně nahrál. Nedávno jsem se dostali k jedné Fince Marje Johansson, která si říká Tsembla. Vytváří naprosto originální zvukové koláže, ze kterých občas probleskne nějaká melodie, ale převažují zvukové fragmenty, zdánlivý zpěv ptáků, který je ve skutečnosti opakující se pokroucený syntezátor, repetitivní vrstvy podivných zvuků, které evokují rozhovor duchů lesa... a vše má v sobě tolik hravosti a radosti a zároveň lesní temnoty a upřímných emocí. Není náhoda, že se její poslední album jmenuje Nouskaa Henget! = Duchové, povstaňte! Dohromady jde o kombinaci elektroniky a samplů a výsledek zní natolik organicky a „svobodně“, že si říkáš, že tohle je dokonalá hudba „přírody“. Proto vlastně jsou ty představy o budoucnosti tak staré...

Snediggen Snurssla: Stejně jako jsou tzv. přírodní, respektive kmenový komunity založený na sdílení jednoho „tady a teď“, Orchestra of Spheres ono „tady a teď“ rozpínají po celým časovým i prostorovým obzoru. Návaznost taneční elektroniky na kmenovou repetici je očividná, ale stejně se ani dneska nevyhneš kecům o „exotice“, etnu a „world music“... o kterým světe vlastně mluvíme? Není žádná exotika, ta je výmyslem Západu. V případě hudby Orchestra of Spheres a High Wolf, ale i v kontextu další hudby, kterou obecně sledujeme, jsou distinkce mezi hudbami „odsud“ a „odjinud“ překonané. I proto odkazujeme na „fourth world“ music jako hudbu, kde se tradice i moderna různých prostorů setkávají na jedný paletě. Ve výsledku nám tu pak vzniká jeden neohraničený prostor a je jedno, jestli mluvíme o nekonečnu tanečního parketu, nebo uvnitř svý vlastní hlavy. (V poslední době pořád dokola mluvíme o vesmíru, což mi připomíná naši soutěž o volňásek na Orchestra of Spheres a High Wolf.)

A abych se vrátil zpátky, my máme rádi teplo sdílenýho kmenovýho zážitku kolem ohně, nahrazenýho soundsystémem... nebo jenom horkem zběsilýho tance. Rituály, kdy jsou všichni členové komunity jeden a jedno, jsou typický pro kmenový společenství a naše parties se určitým způsobem tohle teplo snaží vyvolávat... a nacházet jinde.

Matějem zmiňovaná Tsembla je toho dobrým příkladem. Však počkej na jaro, kdy by se měla stavit i tady u nás dole. Akorát ani tady nemůžeš mluvit o „původní“ hudbě, spíš o nějaké „imaginární původní hudbě“. Tím se dostáváme zase zpátky do dubna třeba k hudební mytologii Piotra Kurka, kterého jsme představili v Bratislavě na koncertním dvouvečeru MINDwARP. Večer s Orchestra of Spheres a High Wolf je v podstatě takové nepřímé pokračování. Pokud jde o Afriku, je myslím jasný, že pro všechno, o čem tady mluvíme, nás hodně zajímá tamější hudební „tradice“ a způsob, jakým se realizuje v současný hudbě. Já osobně miluju jejich cit pro smyčku a polyrytmii. Na svých loňských cestách po Maroku jsem si hodně ulítl na gnawa music (a zvuku nástrojů Qraqab), která je výsledkem míchání tradice černý Afriky a muslimskýho severu. Tady asi nemůžu nezmínit objevitelskej projekt Awesome Tapes from Africa .

Hodně Afriky ale najdeš, když se postavíš na křižovatku a budeš poslouchat rytmickou plastičnost tikání-těkání semaforů. A pokud jde o míchání Afriky a „Afriky“, musím zmínit letošní šťavnatou desku Legacy od jukovýho strejdy RP Boo. To je zase brutálně urbánní „Afrika“ v kontrastu s „přírodní hudbou“, na kterou se ptáš. V kontextu míchání ritual groovu Afriky s klubovou hudbou stojí za povšimnutí mix od Kangding Ray Ethnomusicologic Live , který poslepoval v rámci pařížského festivalu Siestes Electroniques, zaměřeného na fúzování západní a tzv. „nezápadní“ hudby. A když je teď aktuální High Wolf, zmínil bych ještě anonymní projekt Black Zone Myth Chant , za kterým nejspíš stojí právě on, a taky High Wolfův mixtape pro Secret Thirteen. Z něj je patrný, že vítr vane z Afriky, ale i z řady dalších směrů.

Orchestra of Spheres jsou z Nového Zélandu, ale vy se jinak dost orientujete na severskou scénu, skandinávské kapely a festivaly, vytváříte si síť kontaktů. Dejte nám pár indicií před obsáhlejším rozhovorem, který se bude týkat tohoto tématu.
Snediggen Snurssla: Je pravda, že částečná promotérská i vysílací odmlka AVA byla způsobena tím, že jsem většinu letoška strávil nahoře, mimo jiné i ve snaze objevovat tamější odvážnou hudbu. Náš letošní skandinávskej podzim pak představuje spoustu projektů, se kterými jsme se tam při tamějších hudebních adventurách potkali a vzájemně se ochutnali. Ne že bychom byli Skandinávií posedlí, i když myslím, že celá ta současná mytologie o tamější hudbě k tomu trochu láká, ale promotérský program je vždycky do určitý míry výsledkem osobních vazeb a kontaktů a teď se toho nabízela spousta. Všichni víme, že v případě Švédska, Norska nebo Finska rozhodně je odkud brát, ať už jde o improvizační scénu Osla (potažmo Bergenu a Stavangeru), kterou postupně představujeme, nebo scénu „podzemního“ techna Stockholmu (jaro, ale pšt), ale i všechno to mezi tím.

Já jsem třeba pomáhal s organizací několika úžasných festivalů, jakými jsou třeba Norberg festival nebo Match and Fuse a ta spolupráce se bude nejen na úrovni dramaturgie rozvíjet dál i příští rok. Vlastně nejen to, ale radši už toho nechám, protože snaha popisovat zážitky odtamtud obvykle skončí uslintaným romantickým kýčem. A vůbec... víc prostoru si asi zaslouží naopak hudby míst, odkud se jim dostává hůř než v případě ekonomicky silné (a kulturně celkem rozpínavé) Skandinávie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

3na3: Dan Morávek (Shotgun Festival)

redakce 06.09.2019

Spousta z nás aktivně hraje, nebo se pohybuje okolo scény. Hudba je pro nás vždy na prvním místě a dramaturgie nás učí poznávat stále nové lidi a seskupení.

3na3: Michal Ortcykr (Coombal Open Air)

redakce 08.07.2019

Multižánrový festival Coombal Open Air v Lužné u Rakovníka pořádá Michal Ortcykr s přáteli už dvanáct let. Co nám k tomu řekl? Vezměte si s sebou knír...

3na3: Magdaléna Petráková (Luhovaný Vincent)

redakce 20.06.2019

Luhačovice se probudí z lázeňského klimbání a budou oživeny koncerty, divadlem, literaturou, výtvarným uměním a promítáním v letním kině. Zeptali jsme se ředitelky festivalu.

3na3: Jan Bárta (ve Swimu)

redakce 27.05.2019

Honza Bárta se v poslední době motá taky kolem čerstvého pražského klubu Swim, v němž působí částečně jako dramaturg a v němž chystá další party s plnotučným britským lajnapem. Rozhovor.

3na3: Kay (Mapa Hluku)

redakce 23.05.2019

Stále ještě čerstvý prostor, štvanický Fuchs2, bude zanedlouho hostit další lahůdku, a tentokrát se bude hrát strašně nahlas! Zpovídáme Kaye, který to celé vymyslel.

3na3: Jirza (Kabinet múz)

redakce 23.02.2019

Full Moon to má s Kabinetem múz jako s milenkou, love forever. Náš hlavní brněnský prostor, klub s velkým K, klub s rozhledem.

3na3: Zimnichaak 2019

redakce 17.01.2019

Futra + Chee Chaak = Zimnichaak, znáte tuhle rovnici? Jestli ne, máme pro vás pár záchytných bodů a ještě letní vodítko. Rozhovor.

3na3: Petr Osoba (Šrumec)

redakce 15.01.2019

V broumovském klubu Eden oslaví dvacetiny Šrumce celkem osm kapel. Petr Osoba o kulatém výročí i krásách místní krajiny.

3na3: Jan Kačena (HaDivadlo)

redakce 19.11.2018

Bláznivý pohled na uskutečňování Velké říjnový revoluce? Šílenější Švejk? Kačena? Na konci září měl v HaDivadle premiéru Čevengur podle zapomenutého klenotu ruské meziválečné literatury.

3na3: Kalle (k akustickému turné)

redakce 14.11.2018

Kalle možná víc než kdy předtím v roli komorní kapely pro velká pódia. Veronika a David o nápadu na akustické tour a nejen o něm.