Články / Reporty

Absolutní tma, absolutní nula (Zero Absolu)

Absolutní tma, absolutní nula (Zero Absolu)

rionka | Články / Reporty | 15.09.2013

Tmavovlasý Francouz stojí sám uprostřed ztemnělé místnosti a ze všech stran ho obklopují pedály, efekty, keyboardy, kytary, drum pady a monitory. Barevná světýlka pomrkávají do tmy. Na klávesách je postavené nedopité pivo. Scéna jako v každé druhé zkušebně – až na to, že dnes se hraje pro lidi.

Brněnské Boro je po prázdninové pauze čerstvě vymalováno (zlatou barvou – a to i na záchodě! Kdo nevěří, musí přijít.). Místní kalendář se začíná rychle zaplňovat hudebními obskurnostmi nejrůznějších žánrů. Bratislavští The Ills uvedli svůj progresivně-alternativní rockový set pozdě a poněkud rozladěně. Používají harmonické kytarové plochy a typické postrockové postupy, ale ve skutečnosti to post-rock vlastně vůbec není. Jejich vystoupení v mé mysli bohužel nezanechává výraznější otisk. Publikum ale reaguje pozitivně, kytarista hraje na svůj nástroj smyčcem, basák vytahuje malé foukací varhany. Druhý kytarista se jim směje.

S intimním řevem Zero Absolu jsem se poprvé setkala za dlouhé a deštivé podzimní noci. Tenhle chladný, nostalgický pocit se táhne jako modrá nit neoddělitelně i dnešním večerem. Nicolas Golaz, přezdívaný Nak, hraje na baskytaru ve vynikající kapele Sport, kterou jsme už měli tu čest vidět koncem července v klubu Desert. Pestrobarevný indie-punkový feeling dnes ale v Boru nenajdete. Ideální způsob, jak si vychutnat temný shoegaze Zero Absolu, je postavit se zády k největšímu reproduktoru, nechat svou duši vychladnout přesně na nula kelvinů a počkat, až na vás začne pršet.

Je to tam úplně všechno – rozkošné elektronické pazvuky, noise, metal, mlha, ozvěna, stopy ve spadaném listí, vybledlé polaroidové fotografie dávných lásek. „Without you... “ Chladně modrou tmu narušuje jen videoprojekce na stěně a jediný slabý reflektor kdesi nad mou hlavou. Po každé skladbě se ztichlými prostorami rozlehne hlasitý potlesk. „Tahle je poslední,“ říká Nak, trochu se napije a omluvně dodává, že už dlouho nevystupoval a teprve pracuje na novém albu. Publikum ho ale z improvizovaného pódia nehodlá pustit bez přídavku. Konečně se tedy dostane na moji oblíbenou The Olive Tree z letošního splitka s (rovněž výbornými) Lost in Kiev. Mám radost.

Po skončení vystoupení jdu nakouknout do zmenšující se hromádky merche. Čas ulehčit francouzskému cestovateli o nějaký ten upomínkový předmět. Například desku a kazetu. Pořád se ale nemůžu vyrovnat s pocitem, jak je zvláštní, že tohle je „jenom“ one man show. Na scéně je jen velmi málo opravdu zajímavých a kvalitních one man projektů a i tak mám nutkání jejich smysl neustále zpochybňovat. Tvorba Zero Absolu je silná a některé songy mají dostatek potenciálu na to, aby se s nimi předvedla celá kapela, ale Nak prostě dává přednost tomu, že je bude v kruhu svých fanoušků hrát sám. Na moji otázku odpovídá, že to takhle dělá odjakživa. Ani prý tolik nejde o to, jak jsou jednotlivé skladby osobní. „It's just supposed to be that way.“

Info

Zero Absolu (fr) + The Ills (sk)
12. 9. 2013, Boro, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.