rionka | Články / Reporty | 15.09.2013
Tmavovlasý Francouz stojí sám uprostřed ztemnělé místnosti a ze všech stran ho obklopují pedály, efekty, keyboardy, kytary, drum pady a monitory. Barevná světýlka pomrkávají do tmy. Na klávesách je postavené nedopité pivo. Scéna jako v každé druhé zkušebně – až na to, že dnes se hraje pro lidi.
Brněnské Boro je po prázdninové pauze čerstvě vymalováno (zlatou barvou – a to i na záchodě! Kdo nevěří, musí přijít.). Místní kalendář se začíná rychle zaplňovat hudebními obskurnostmi nejrůznějších žánrů. Bratislavští The Ills uvedli svůj progresivně-alternativní rockový set pozdě a poněkud rozladěně. Používají harmonické kytarové plochy a typické postrockové postupy, ale ve skutečnosti to post-rock vlastně vůbec není. Jejich vystoupení v mé mysli bohužel nezanechává výraznější otisk. Publikum ale reaguje pozitivně, kytarista hraje na svůj nástroj smyčcem, basák vytahuje malé foukací varhany. Druhý kytarista se jim směje.
S intimním řevem Zero Absolu jsem se poprvé setkala za dlouhé a deštivé podzimní noci. Tenhle chladný, nostalgický pocit se táhne jako modrá nit neoddělitelně i dnešním večerem. Nicolas Golaz, přezdívaný Nak, hraje na baskytaru ve vynikající kapele Sport, kterou jsme už měli tu čest vidět koncem července v klubu Desert. Pestrobarevný indie-punkový feeling dnes ale v Boru nenajdete. Ideální způsob, jak si vychutnat temný shoegaze Zero Absolu, je postavit se zády k největšímu reproduktoru, nechat svou duši vychladnout přesně na nula kelvinů a počkat, až na vás začne pršet.
Je to tam úplně všechno – rozkošné elektronické pazvuky, noise, metal, mlha, ozvěna, stopy ve spadaném listí, vybledlé polaroidové fotografie dávných lásek. „Without you... “ Chladně modrou tmu narušuje jen videoprojekce na stěně a jediný slabý reflektor kdesi nad mou hlavou. Po každé skladbě se ztichlými prostorami rozlehne hlasitý potlesk. „Tahle je poslední,“ říká Nak, trochu se napije a omluvně dodává, že už dlouho nevystupoval a teprve pracuje na novém albu. Publikum ho ale z improvizovaného pódia nehodlá pustit bez přídavku. Konečně se tedy dostane na moji oblíbenou The Olive Tree z letošního splitka s (rovněž výbornými) Lost in Kiev. Mám radost.
Po skončení vystoupení jdu nakouknout do zmenšující se hromádky merche. Čas ulehčit francouzskému cestovateli o nějaký ten upomínkový předmět. Například desku a kazetu. Pořád se ale nemůžu vyrovnat s pocitem, jak je zvláštní, že tohle je „jenom“ one man show. Na scéně je jen velmi málo opravdu zajímavých a kvalitních one man projektů a i tak mám nutkání jejich smysl neustále zpochybňovat. Tvorba Zero Absolu je silná a některé songy mají dostatek potenciálu na to, aby se s nimi předvedla celá kapela, ale Nak prostě dává přednost tomu, že je bude v kruhu svých fanoušků hrát sám. Na moji otázku odpovídá, že to takhle dělá odjakživa. Ani prý tolik nejde o to, jak jsou jednotlivé skladby osobní. „It's just supposed to be that way.“
Zero Absolu (fr) + The Ills (sk)
12. 9. 2013, Boro, Brno
Marek Hadrbolec 25.04.2024
brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.