Články / Recenze

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík | Články / Recenze | 04.01.2020

OHODNOŤTE DESKU

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom. Ich zásadný obrat nastal pri albume Kayos z roku 2016. Ten zaznamenal medzinárodný záujem korunovaný spoluprácou s belgickým vydavateľom Dunk!records, spoločne s čínskym labelom Weary Bird, ktorý sa postaral o distribúciu pre ázijský trh. Ich cesta v roku 2017 prirodzene smerovala na festivalový piedestál postrockovej scény – Dunk!festival a v ten istý rok sa Flash the Readies podarilo úspešne absolvovať čínske turné.

Kam sa im podarilo dopracovať v roku 2019? Pri dynamickom vývoji Flash the Readies bolo na mieste čakať tvorivý pokrok a posun. Album Duna je v porovnaní s predchodcom viac agresívnejší, prieraznejší, a do istej miery metalovejší. To je citeľné hneď od úvodnej skladby White Flags, Pt. I. Sonický svet albumu Duna ilustruje husté, pastózne nánosy, avšak bez jasných figúr a predmetných zobrazení. Ako námet k albumu Duna však poslúžilo rovnomenné sci-fi univerzum z pera vyznačného amerického spisovateľa žánru sci-fi Franka Herberta. Špeciálne pri inštrumentálnej hudbe (ak nie je spojená s vizuálom, hovoreným slovom alebo iným konceptom) je informácia ohľadom inšpirácie dôležitejšia, hlavne pre samotných autorov. Skrátka, bolo by chybou si vsugerovať, že za každým riffom máme vidieť nekončenú púštnu krajinu a nakoniec, čo s tými, ktorým nie je Herbertov príbeh vôbec známy. Nechajme imagináciu plynúť slobodne, priestoru nám Flash the Readies ponúkajú viac než dosť.

Priznám sa, pri prvom zbrklom vypočutí som mal s albumom Duna problém, čo mohlo značiť len dve veci. Buď je chyba u mňa alebo na druhej strane. Nenechal som sa odradiť a počúval opakovane a pozorne, pretože s albumom Kayos na mňa Flash the Readies značne zapôsobili. Trpezlivosť sa oplatila a oplatilo sa spätne overiť aj referenčný bod – album Kayos. Flash the Readies nechcú a ani pred tým nechceli zapôsobiť „na prvú“. Za ich tvorbou počuť prácu, úmysel a zmysel pre kompozične zaujímavé riešenia. Duna nie je len obyčajná emočná postrocková horská dráha, ale komplexný systém. Treba však dodať, že stále pomerne jasne zakorenený vo svojich žánrových medziach. Tie sa však neboja priznať. Skôr než by som mal vybrať jednu z piatich skladieb, spomenul by som sympatický návrat k predošlému albumu v podobe skladby The Return of Obodin.

Slušné portfólio vzbudzuje rešpekt, ale aj veľké očakávania. Preto je škoda, že albumom Duna sa Flash the Readies neposunuli po zvukovej stránke o stupienok ďalej. Produkcia určite disponuje obstojným zvukom, no hlavne bicím by neuškodil väčší, mohutnejší a mäkkší „svetový“ zvuk, ktorý tvorí vždy srdce nahrávky. Hoci je album Duna postavený na kvalitných nápadoch a prekvapivých momentoch. Prvotný zvukový kontakt však navodil nie práve lichotivé regionálne asociácie. V môj neprospech pôsobí fakt, že práve svet ocenil Flash the Readies a album Duna sa ocitol opäť pod hlavičkou Dunk!records. Flash the Readies srdečne prajem zaslúžený úspech, no zároveň aj túžbu pozerať sa ďalej za horizont, pretože zjavne majú recept ako zaujať a potenciál ho rozvíjať.

Info

Flash the Readies – Duna (Dunk!, 2019)
bandcamp kapely

foto © Tereza Kunderová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.