Články / Recenze

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 11.10.2019

Švýcarské duo, s domácími kořeny zhmotněnými v bubeníkovi Jurovi Doležalovi, se čím dál více vzdaluje od svých začátků inspirovaných křehkostí anglického folku. Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

A ještě ke všemu se propadli časem. Jednou nohou stále v Londýně koupajícím se v psychedelii (to ty floydovské vesmírné zvuky a pazvuky a chaos), druhou ve slunné Kalifornii s jejím surf rockem. A do toho koření v podobě francouzštiny a jednoho návratu či reminiscence na starý Albion v příznačně nazvané folkové Where I Came From.

V podtextu alba se nachází tušený myšlenkový svorník o muzikantech nasávajících hudbu a atmosféru slunečných pláží – ale zároveň vzpomínajících na vlastní hudební minulost, která se nedá odpárat a v různé intenzitě proráží na povrch. Reagují jak posmutnělým vzpomínáním, tak i popíráním (No More Folksongs). Zvuku desky dominuje „linkwrayovský“ surf rock, nikoliv ten „dickdaleovský“, rychloprstý, a tedy pouštním pískem zaprášené kytary, které nechávají své tóny droneově doznít. A v tomto jsou Songs from the Utopia velmi přesní, vystihují ducha stylu, zároveň nejsou plagiátorští. Prostě – přicházíme z jiného hudebního prostoru a učíme se hrát tak jako vy tady.

Další vlivy se proplétají surfrockovou kostrou a obohacují ji. Celek je zábavný, lehkonohý a jaksi bezstarostný. Je příjemné poslouchat jej opakovaně, znovu a znovu se nořit do chaotického jamu desetiminutové tečky Un avion dans la ciel, repetitivního kytarového transu Ahhh! či vlnící se melodické linky Bounce and Scratch – jen to podstatné dostanu hned napoprvé, maximálně napodruhé. Další poslechy zážitek neposunují a ani moc nevybízejí k dalšímu hledání. Ahhh! je povedená deska – s tím nejstrašlivějším obalem, který mám ve sbírce.

Info

Songs from the Utopia - Ahhhh! (Tapir, 2018)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.