prof. Neutrino | Články / Recenze | 08.05.2021
EP Ediacaran je nahrávka české techno DJky, audiovizuální umělkyně a promotérky Lenky Kocisovové, usazené v Berlíně, která tvoří převážně pod aliasem Akkamiau. Projekt vznikl v době koronavirové karantény při chvílích vnitřního usebrání a byl inspirován knihou Other Minds: The Octopus, the Sea, and the Deep Origins of Consciousness od filozofa vědy Petera Godfrey-Smithe.
Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let, kdy ještě nedocházelo k devastaci ekosystému planety a oceány žily svým nekomplikovaným a téměř neměnným životem. Paleontologové pro tuto biotu vytvořili termín „zahrada Ediacara“, aby vyjádřili atmosféru, jež během tohoto evolučního období převládala. Slovy autorky: „Mírový čas zaměřený na dění v tomto mikrokosmu se proměnil v přání znovu navštívit zdánlivě mírumilovný svět před kambrickou explozí."
Samotná hudba proplouvá ve vodách plastikmanovského electro minimalu a při troše fantazie může dobře fungovat i jako alternativní soundtrack k filmu Cesta do pravěku slavného režiséra filmů pro mládež Karla Zemana. I když se zdánlivě jedná o žánrový počin, vydaný u prestižního amerického labelu Detroit Underground, je dobré poslouchat bedlivě. Za zástěnou technologických brumů v režii semimodulárního syntezátoru Grandmother Moog nalezneme v kontrapunktu i čistě přírodní zvuky. Osobně bych si ediakarskou atmosféru dokázal představit v ambientnějším duchu, přesto je nové EP důstojným pokračováním debutového EP Interjections z roku 2019.
Vizuálně Ediacaran doplňují dva videoklipy, které zaznamenávají performanci jedné z členek berlínské taneční skupiny Collapsetofraction, s nimiž Akkamiau chystá živý projekt pod názvem Voltage. Otázkou je, kdy konečně kultura dostane zelenou a vydá se opět z virtuálu do terénu. Mezitím si můžete pustit třeba právě tohleto „prehistorické“ intermezzo.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.