Články / Sloupky/Blogy

Al Burian: Záležitosti pro dospělé, díl druhý

Al Burian: Záležitosti pro dospělé, díl druhý

Al Burian | Články / Sloupky/Blogy | 21.10.2012

Moje druhá návštěva u zubaře nebyla tak úspěšná jako ta první. Zatímco mě minule bolest zubů doháněla k šílenství, tentokrát jsem byl ve víceméně normálním rozpoložení, takže mi neunikly některé detaily kanceláře zubařky Violy F. Ty, které jsem napoprvé úspěšně vyfiltroval. Například její fotky, zdánlivě šťastné, na svatební cestě s manželem. Ty malé děti pravděpodobně taky nebyly vypůjčené rekvizity. Nová informace znehodnotila mojí finanční strategii, kterou jsem posledně narychlo vyfabuloval, potáceje se v agónii k její ordinaci. Plán byl jasný jak facka. Zaplatit jí za práci, ano, nabídkou sňatku! Zdálo se to neprůstřelné. Za úkony by zaplatila její zdravotní pojišťovna a co se manželství týče, to bychom vzali pěkně zvolna a nechali tomu volný průběh. Pro mě by to bylo OK, kdybychom se k sobě hned nestěhovali.

Ale teď, když rozbřesk příčetnosti osvítil můj mozek, jsem si uvědomil, že některé detaily jsem úplně nedomyslel. Nepočítal jsem například s možností, že mě s tímhle plánem už někdo předběhl. Ulice Berlína jsou plné Zahnärtztin, zubařek neboli Dentistas, jak je pikantně nazývají Španělé. Vypadá to, jakoby na každém bloku byl tak tucet ordinací, každá ozdobená oficiální plaketou, ze které přímo prýští osamělost. Spočítal jsem si, že s tímhle množstvím mladých odbornic soupeřících o pozornost a přízeň musí být trh už zcela zahlcen. „Jsem úspěšná, finančně zajištěná ortodontistka,“ tak podle mých výpočtů musela znít ta nejnudnější a nejprovařenější seznamovací fráze, kterou může berlínská scéna nezadaných roku 2010 nabídnout. Já jsem mladý, urostlý švihák, s perfektní znalostí základních prací v domácnosti a spoustou volného času. Kolik takových nás může v celém městě být? Tohle prostě muselo klapnout. Jak jsem mohl předvídat, že se jí už přede mnou vetřel do přízně jiný Romeo? Kdo ví, jaké lichotky, fígle a výhrůžky na ni zkoušel, aby jí k tomu přiměl? Opakované vrtání zubních krčků, kompletní sada zubních protéz - jaké dluhy si ten chlápek stihl vyrobit, než se jí přiznal, že jí to může splatit jen skrze sňatek?

Během pár okamžiků, než Viola F. vešla do ordinace, jsem si všiml těch fotografií a došly mi souvislosti. Když přišla, sedla si přede mne se založenýma rukama. Zaregistroval jsem snubní prsten na jejím prstě. Při posledním setkání měla latexové rukavice.

Připadal jsem si jako pitomec. Bylo to jako tenkrát, když jsem měl v letadle návaly úzkosti a letuška mě opila. Celý zbytek letu jsem si na nějakou paniku už ani nevzpomněl. Přesvědčoval jsem sám sebe, že ta extra dávka pozornosti, které se mi dostávalo, má původ v jakémsi hlubokém citovém poutu, které se mezi námi vyvinulo. Koncem transatlantického letu jsem si začal navážno představovat společný život s letuškou a byl pevně odhodlán udělat cokoli, aby náš vztah na dálku fungoval. Potom, co letadlo přistálo, jsem šel za ní. Byl jsem si jistý, že náklonnost je oboustranná, ale nevěděl jsem, co říct. „Uhhh…,“ zamumlal jsem tehdy opile. Pohled, který mi věnovala, spolehlivě vyjasnil veškeré pochybnosti o tom, jaký vztah mezi námi je.

Viola F. se teď dívala stejně. Ten pohled se tolik lišil od toho, který jsem viděl před týdnem. Se zubem soucítila, měla o něj starost. Teď jsem to ale byl JÁ, ve své celistvosti, kdo před NÍ seděl. Byli jsme tváří v tvář. Ta její byla bez výrazu. Přiznávám, že jsem se cítil stejně prázdně jako ona. Na jiný výsledek téhle návštěvy než opětování milostného návrhu, jsem nebyl připravený.

„Jsem švorc,“ vyhrkl jsem. „Nemám žádné peníze.“ Tohle sice byl jeden z bodů mého pečlivě nacvičeného scénáře, ale neměl jsem v plánu se k němu dostat tak brzo. Violu F. ta informace očividně zklamala, což mě také sklíčilo. Počítal jsem s tím, že to ona by živila rodinu, vzhledem k tomu, že mé umělecké ambice by asi těžko uživily všechny děti, které si již zvládla pořídit i beze mě.

Navrhla, abychom sestavili splátkový kalendář, při kterém by se mi z bankovního účtu každý měsíc strhávala část dluhu. Bankovní účet? Vysvětloval jsem, že žádný nemám. „Bankám se nedá věřit,“ řekl jsem. „Nikdy nevíte, kdy nějaká zkrachuje. Chovám se rozumně a schovávám si všechny peníze pod matraci.“ To jí dočista položilo. Rychle jsem ji začal utěšovat, že mám v Chicagu kamarády, co mi dluží peníze, a že se tam brzo chystám. A až se vrátím, budu v balíku. Budu jí moct zaplatit hotově, žádný problém. Musel jsem se kousnout do jazyka, abych tu nabídku neukončil slovy: „A pak bychom mohli na večeři“. Místo toho jsem se jí podíval zpříma do očí, vykřesal upřímný výraz a řekl: „Slibuji.“ A pak důrazně, už úplně improvizovaně: „Slibuji, že vám ty peníze dám, až příště přijedu.“

Vybavila se mi jedna vzpomínka. Stál jsem vedle Violy při minulé návštěvě a zkoumal obrovskou zvětšeninu svého zubu. Zeptala se mě: „Jak jste to mohl nechat zajít tak daleko?“ A v jejím hlase bylo cítit skutečné a upřímné roztrpčení. A také bolest, existenciální, kterou jí působil pohled na mou fatální slabost, mou Achillovu patu, můj skon, vše před ní jako ve výloze. Rád si poslechnu argumenty těch, kdo nevěří, že tarotové karty něco předpoví, ale odmítám pochybnosti o věšteckých schopnostech zubařů. Jsou to školení experti v umění vyhledávat eroze, oddaní celoživotní bitvě proti nevyhnutelnému a odhodlaní zastavovat budoucnost, která byla vepsána do skloviny už při první návštěvě. Proč myslíte, že jsou zubaři tak zahořklí a zoufalí?

Tak jsem tam stál a zas a znovu jsem to nechával zajít příliš daleko. Věděla to, rozpoznala tuhle mojí vlastnost okamžitě. Seděl jsem v její ordinaci, předváděl své šílenství, impulzivní nedostatek sebekontroly a pudu sebezáchovy, rozpadal jsem se před ní jako fata morgana. A ona tam seděla s výrazem zděšeného zklamání, které už jí mělo zůstat nadobro, přesto pokračovala v podivném vztahu a stala se mojí zubařkou.

Panovalo mezi námi podivné ticho. Viděl jsem, jak je Dr. Viola zkroušená, moje sliby pro ni nic neznamenaly. Taky neměly. Svatba byla zrušená, tak jsem změnil přístup. Nebyla ochotná přijmout mé pojetí evropského řešení problému, musel jsem sáhnout po americkém modu operandi, jak mě ho naučil chicagský systém zdravotního pojištění. Americké zdravotní instituce ve výsledku poskytují chudým v Americe celkem dost služeb. Ovšem ne na základě socialismu, ale anarchie. A já jsem dlouholetý expert v proplouvání životem bez zdravotního pojištění. V přítomnosti autoritativních osob je pro mě lhaní naprostá přirozenost. Uvědomil jsem si, že jsem na půl cesty ze židle, instinktivně jednou rukou na batohu, připravený vzít roha. Teď byla řada na Viole F., buď se odevzdat nevyhnutelnému, nebo přivolat ochranku. Odhaduju, že v Chicagu je šance, že bude mít zubařka pár najatých týpků tak padesát na padesát. V Berlíně se ovšem zdály moje šance na útěk daleko větší.

Info

Vyšlo ve Full Moonu #3> / 2010.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #52: Jaké by to bylo...

Michal Pařízek 06.05.2021

Jaké by to bylo, kdyby Kryštof Kolumbus skončil jako podřadný otrok a celá slavná konkvista se obrátila do incké invaze do staré dobré Evropy? V Šejkru se toho dozvíte mnohem…

Šejkr #51: Na vnitřní vlně

Michal Pařízek 22.04.2021

Třetí největší město ve Španělsku, jiný vzduch, jiné nebe, jiné prostředí. Jak to poznamená dnešní Šejkr na Radio 1?

Katetr: Vytáhni si hlavu z vreca

Jarmo Diehl 18.04.2021

Idea přišel s klipem k poněkud infantilnímu tracku Hraju si, kde s přáteli rapuje o tom, že má péro, žmoulá ho a verbálně klohní.

Bubny Voices: z Prahy do Kyjeva a zase zpátky

Iryna Zahladko 15.04.2021

Na konci prosince loňského roku vydal ukrajinský hudební label System album Bubny Voices, které je svéráznou hudební dokumentací areálu v okolí Nádraží Praha-Bubny.

Katetr: Nedívej se, mami! (a další prolákliny kontinua)

Jarmo Diehl 11.04.2021

Číslo jedna na streamech drží Refew x Roleeexx, kteří repujou o tom, že jen oni jsou real. Co je nového u Milion+? Terénní sběry, folklór i písničkáři. Peklo.

Šejkr #50: Sejde z mysli?

Michal Pařízek 08.04.2021

O Praze ožralé, nočních procházkách, porušování zákona i pozoruhodném algoritmu zasutých vzpomínek. Před dnešním vysíláním dalšího Šejkru na Radiu 1.

Katetr: Jak zrecyklovat stovky dýlerpytlů

Jarmo Diehl 04.04.2021

Acid punk, gotika, slowcore i poštovní kufr Olivera Torra. Marpo, Ben Cristovao a další roztleskávačky. Na strunách srdečních.

Anketa: Promo vs. video (Soundczech)

redakce 31.03.2021

Účastníků výzvy SoundCzechu se ptáme, jak spolupráce dopadla a jak lze videoformátu využít v rámci propagace.

Šejkr #49: Máme se dobře, ale špatně to snášíme.

Michal Pařízek 25.03.2021

Když je ráno hezky, tak je fajn, když není, tak je to nanic. Trochu prvobytně pospolná společnost, ano… O Haně Hegerové, Danu Sartainovi i Radiu 1.

Vstupní prohlídka: Sam Handwich

redakce 22.03.2021

Čtveřice mladých můžu spojuje své síly do chutného akusticko-elektronického sendviče s příchutí šťavnatých syntezátorů s bohatou kytarovou oblohou. Co nám o sobě řekli?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace