Články / Rozhovory

Alex Cameron: Kde máš blok a tužku?

Alex Cameron: Kde máš blok a tužku?

Jakub Peřina | Články / Rozhovory | 22.05.2018

„Chtěli jsme svoje životy spojit do budoucna a prožít krásný život. Když jsme byli už polosvlečení u krbu, jen pár minut od vytouženého a tolik očekávaného aktu, najednou si odskočila a já si všiml na zemi vypadlé žákovské knížky. Když jsem ji otevřel a zjistil, že jí je třináct let a šest dnů, myslel jsem, že zešílím,“ řekl jednou Honza Nedvěd. A podobných srdcervoucích příběhů je plná i Forced Witness, deska australského písničkáře Alexe Camerona. Kdyby to byl film, jmenuje se Poslední hochštapler. Málo co mě loni tak dojalo. K breku jsem měl ovšem blízko i během osobního setkání s Cameronem a jeho saxofonistou Royem Molloyem. Kluci si pečlivě vybudovanou image dementů drží zuby nehty.

Počkat jsem na ně měl před lipským klubem UT Connewitz. Jako prvního jsem si všiml Roye, podezřele se ochomýtal kolem zaparkovaných aut a něco si pro sebe mumlal. Pozdravil mě a hned mě seznámil se svým úlovkem, postarší Hondou. Vůbec jsem netušil, co se děje, a přišlo mi nejrozumnější tvářit se jakoby nic. O pár týdnů později vyšel na webu Brooklyn Vegan článek, ve kterém Roy uvádí svůj Top 10 nejhezčích aut, které poslední rok viděl. Toyota Sienna, Subaru Outback, Mazda Miata, všechno typy, které mají to nejlepší už dávno za sebou. Zajímavý koníček. Po chvíli se naštěstí venku objevil i Alex, který sotva pozdravil a nezúčastněně sledoval Royovo počínání. Opatrně jsem se zeptal, kde že budeme dělat rozhovor, co třeba zkusit bar naproti. Alex si místo odpovědi začal upravovat vlasy, Roy dál poskakoval kolem vozu. Zapálil jsem si cigaretu a čekal. Po chvíli Roy řekl: „Ne, do baru ne, uděláme to tady v prádelně.“ Nervózně jsem se zasmál, asi vtip. Bohužel ne. Pánové se usadili vedle hřmící pračky. Roy ji po očku zkontroloval a prohlásil: „Nevěřím tady těm sviním, že by mi to neukradli, viděl jsem tu potulovat se podivný individua.“ Alex se mě zeptal, kde mám blok a tužku, a podivil se, když jsem vytáhl diktafon. „V takovém hluku? No jak myslíš.“ Nejhorší začátek rozhovoru byl na světě.

Na YouTube je pár let staré video s titulem Angry singer incredible performance at SXSW. Vidíme tři muže, jeden si hraje s ohněm, druhý znuděně postává s trumpetou, třetí má na sobě přiléhavou kombinézu, ale chová se tak sebevědomě, jako kdyby právě vystupoval před několikatisícovým davem. Což se ti, Alexi, nakonec celkem rychle podařilo, nedávno jste předskakovali The Killers. Neseběhlo se to nějak moc rychle?
ALEX: Trvalo to dlouhý čtyři roky, ale nakonec jsme to zvládli a Brandon Flowers nám napsal. Od té doby je k nám oběma velmi přátelský, viď?

ROY: Ano, máme velice přátelský vztah.

Přijde mi ale, že se vaší druhé desce nedostalo v médiích takové pozornosti jako debutu. Čím to je, nemyslíte, že ten záměrně velmi cheesy zvuk mohl být na někoho až moc?
ALEX: Asi jsme zněli jinak, než se čekalo. Hudební novináři jsou vždycky trochu pomalejší. Patřičně tuhle desku docení až později.

ROY: Každá naše deska zní podle toho, kolik na ni máme peněz.

Je pro tebe přirozenější skládat texty z pohledu jiné osoby? Forced Witness je takových příběhů plná. Dozvíme se toho hodně o různých zkrachovalcích, chlípnících a budižkničemech, ty jako kdybys ty příběhy jen zpovzdálí sledoval. Opravdu jsi pracoval jako soukromé očko a čerpal tak inspiraci pro psaní?
ALEX: Myslím, že ta deska je celkem přesnou reflexí toho, jak se koukáme na současnou společnost. Rád píšu o osobních tragédiích ostatních. Zprávy, které vysíláme do světa, se mi zdají úplně jasné.

ROY: Souhlasím naprosto s tím, co říká Alex.

Celý rozhovor najdete v magazínu Full Moon #82.

Info

Alex Cameron (au)
5. 6. 2018 20:30
MeetFactory, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Martin Mažári (Edison Filmhub): Tahle oscarová sezona byla perfektní

Jarmo Diehl 18.02.2020

Povídání s Martinem Mažárim o současné kinematografii, vnímání filmu jako takového i o tom, co ho dovedlo zrovna do filmhubu.

Pořadatelská: Kristýna Procházková (Spratek production)

redakce 17.02.2020

Dělat koncerty pro kamarády v sobě obnáší velkou dávku romantiky, ale taky spoustu práce. Kristýna Procházková vypráví o své Spratek Production.

Protokol: Scott Hansen (Tycho)

redakce 14.02.2020

Scott Hansen neboli Tycho si prošel cestu od tvrdých kytar až k snové elektronice a audiovizuálním světům, které dokáže vytvořit člověk doma s laptopem.

Tono Guth (La3nos): Hudba je rečou a rytmus jej kostrou

Daniel Hevier ml. 14.02.2020

Aký vplyv má hra na perkusie na vedomie, stres, úzkosť? Rytmus je pre Tóna Gutha prirodzeným vyjadrením tela aj mysle.

Vstupní prohlídka: Brains for Sale

redakce 13.02.2020

Brains for Sale nabízí citové výpovědi, hymny loserů i úvahy o současnosti a podobně vyznívají i jeho odpovědi níže v rámci vstupní prohlídky.

Protokol: Isaac Symonds (Half Moon Run)

redakce 11.02.2020

Kde se bere inspirace k éterické tvorbě Half Moon Run? Když vyrůstáte na heavy metalu, jde to samo.

Douška vydavatelská: Dominik Suchý (Weltschmerzen)

redakce 08.02.2020

Label Weltschmerzen se chce věnovat zajímavým a koncepčně zaměřeným nahrávkám současné hudby s dekadentním nádechem.

Protokol: Chris Stewart (Black Marble)

redakce 06.02.2020

Projekt Chrise Stewarta, podepsaný pod Sacred Bones, se poprvé představí v Praze. Při té příležitosti nahlížíme pod jeho pokličku.

Matt Tong (Algiers): Písničky si řekly, co potřebují

waghiss666 04.02.2020

Myslím, že hlavně Ryan chtěl, aby deska There Is No Year byla víc syrová a punková, jenže písně, které jsme dělali, nás zkrátka vedly jinou cestou.

Pořadatelská: Honza Bílek (Společně VM)

redakce 31.01.2020

O kulturu se ve Velkém Meziříčí stará spolek Společně VM. Jeho spoluzakladatel Honza Bílek do města vozí hudbu, výstavy i letní kino.