Články / Reporty

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská | Články / Reporty | 17.06.2024

Kde se může potkat punkáč, parta goticky oděných teenagerů, muž převlečený za jeptišku, Ježíše nebo jezdce na dinosauru i skutečná nevěsta v bílém? Kde můžete z jedné strany slyšet growling, z druhé rap, z třetí líbezný popový hlas a ze čtvrté ráznou dechovku? Nejde o anekdotu, ale realitu Rock for People. Osmadvacátý ročník festivalu v Hradci Králové proběhl bez větších extrémů – průšvihů i velkých zázraků, jak po hudební, tak praktické stránce. O to byl pohodovější.

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi? Když je někde fronta, prostě počkám a poslouchám, jaké zvuky ke mně dolehnou, nebo se zapovídám se slečnou přede mnou, případně zkusím jinou zastávku. Bezohledné chování tu nemá místo. Z konverzací v kempu i v samotném areálu uslyšíte ty, které se netýkají programu nebo praktických věcí, rozhodně v menšině. Návštěvníci „rokáče“ fungují teď a tady.

Že máte zrovna chuť vidět a slyšet některého z headlinerů, zazpívat si něco z hitů, které znáte z dob dávných i dávnějších nebo poznat, na čem novém zapracovali? Není nic jednoduššího než se nechat s davem svézt třeba na The Offspring. Kalifornská skupina připomněla devadesátkové punkrockové obsese, zazněla ale i živá premiéra novinky Make It All Right, která nevybočuje z jejich dobře známého pop-punkově melodického, chytlavého stylu. Jediný vtip padl z úst upovídanějšího kytaristy Kevina „Noodlese“ Wassermana s tím, že právě překonali světový rekord a hrají pro více než milion a sedm set tisíc lidí. Ještě že si dělal legraci a donutil pochybovačně zareagovat zpěváka Grega Kriesela. Tomu jinak nechyběl hlas tolik charakteristický pro zvuk kapely, škoda jen, že intonačně mu to místy hlavně ve vyšších partech ujíždělo.


SÍLA FESTIVALU

Nálada objevit něco úplně nového, co vás ale i bez předchozí znalosti zaujme? Program mimo headlinery toho nabízel k vyzkoušení až až. Od hardrockových či metalových skupin s velmi často growlujícími zpěváky až po zajímavé popovější objevy. Londýnská hudebnice Chinchilla se sebeurčujícím heslem „strong woman, smart woman, proud woman“ rozhodně zaujala. Výrazný růžový kostým i hlasový projev, sahající do popu, ale experimentující se soulem i gospelem, silné vícehlasy, trocha elektroniky, které bylo po celý festival příjemně poskrovnu, se spojily ve zpěvaččině hrdosti na svou ženskost i nezávislou tvorbu.

Ženská síla přišla i s liverpoolskou, téměř ženskou kapelou Crawlers. Velmi energická zpěvačka Holly Minto a její spoluhráčky předvedly grunge-rock’n’rollový set plný písní reflektujících vlastní pocity zaobalené do poezie. Jejich zatím vzácné vystoupení mimo Anglii mělo energii i šmrnc, který bohužel trochu kazily playbackové vícehlasy. Mezi písničkami vybízely, ostatně jako valná většina interpretů na Rock for People, k co největšímu hluku z publika, opakování jednoduchých melodií, tleskání, tanci.

Posluchači se nenechávali k ničemu přemlouvat, navíc přidávali vlastní nápady. Nafukovací žirafa, kloboučky stejných barev, moshing s tancem kruhu šlo vidět aspoň na chvíli v kotli u každého většího vystoupení. Upozorňoval na něj Márdi z Vypsané fixy, která tu hraje tradičně a letos oslavila třicet let na scéně se spoustou hostů včetně ředitele festivalu Michala Thomese.


PADESÁT ODSTÍNŮ ROCKU

Na něco mezi neznámým a velkým se šlo naladit třeba příjemným rock’n’rollem Milese Kanea, britského zpěváka a kytaristy s bandem, ze kterého vyčuhovala bubenice Victoria Smith a její vyplazený jazyk, trochu hraně drsný výraz a empatická hra. Velmi zdařilé byly vystoupení J.A.R. se třemi zpěváky včetně Dana Bárty i set formace Royal Republic. Ta zaujme nejen tím, že jsou její členové tak nějak po švédsku sympatičtí, ale i rockovým nábojem písniček z řad starších alb i novinky Love Cup.

Klasický rock založený na výrazných riffech a výrazných vokálech, velkém zvuku přivezli britští The Amazons. Američané Pinkshift zase působili velmi živelně, zpěvačka s šátkem na hlavě si show velmi užívala, byť nakonec přiznala, že z nich poslední noc nikdo nespal, protože se jim někdo pokoušel ukrást věci. Takoví Wargasm kromě toho, co si asi většina publika zapamatovala nejvíc, tudíž zpěvačku v kalhotkách, jinak hezky spojili zvuk thrashových kytar a zkreslení s elektronikou i chytlavými melodiemi.

Zato Avril Lavigne, se kterou se publikum mohlo přenést zpět ke svým láskám z první dekády tisíciletí, fungovala spíš jako karaoke pro nostalgiky, než že by přesvědčila energií nebo hlasovým výkonem. Stejný čas šlo lépe využít u menší stage, kde vystoupila jiná hudebnice stejných iniciál a úplně jiného ražení. Aneta Langerová zahrála příjemný výběr písní starých i novějších a nechyběla pěkná produkce s violoncellem a dvojhlasy ani přirozeně prosté (ne)moderování. Na závěr zavzpomínala na začátky kariéry před dvaceti lety a přidala starý hit Voda živá.


KDYŽ JE TOHO MOC, DEJTE DECHOVKU

Pestrosti festivalu dodalo pár bodů lineupu, které vybočovaly z jinak kolem rocku a metalu se točících jmen. Jak dechovka Božejáci, tak experimentující improvizátoři z Belgie Wild Classical Music Ensemble s originálními nástroji jako vlastnoručně dělanou dvoustrunnou basou a elektrickým dechem, si našly nemalé a nadšené obecenstvo. Kdo chtěl oddech, mohl zalézt do stanu Ploom a slyšet akusticky skvělého zpěváka Jamese Harriese a další. Pro trochu intelektuální zábavy stačilo vybrat z programu Conference, točícího se kolem hudební publicistiky, politiky či duševního zdraví. A pro ještě jinak květnatý zážitek bylo možné se stavit ve stanu Kofoly, kde se každou chvíli odehrávala nějaká ta svatba. Skutečně.


fotogalerie z festivalu najdete tady

I když byl lineup letošního Rock for People jako obvykle nabitý a pestrý a každý si v něm mohl najít něco svého i objevit doposud nepoznané, nic výrazně lepšího, než jaká byla očekávání, nepřišlo. Zároveň nic nerušilo přátelskou a poklidnou atmosféru, ani rapper Ice-T se skupinou Body Count, když ve snaze působit co nejdrsněji urážel celý festival nebo změny pohlaví.

Areál hradeckého letiště je dostatečně velký, aby pohodlně pojmul masy návštěvníků, kteří, když se zrovna většina nesešla na jednom z hlavních koncertů, mohli být příjemně roztroušení. Není to tak pohodlné na všech festivalech podobné velikosti. Odpočívárny či jídelny v bývalých hangárech poskytovaly azyl i pro případ větších dešťů, které letos naštěstí nepřišly, valy nad nimi nabídly přirozené tlumení mezi pódii i místo k sezení na trávě s nadhledem. Podobně jako na ostatních festivalech tohoto ražení u nás lidi krom samotného lineupu jedou za jedinečnou atmosférou a náladou, které jiné akce nebo samostatné koncerty těžko nahradí.

Info

Rock for People
12.–⁠15. 6. 2024 Park 360, Hradec Králové

foto © Ivet Křenková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

Zastavit čas i způsobit amok (The Smile)

Tomáš Jančík 15.06.2024

Necelé dva roky po debutu A Light for Attracting Attention vydala skupina okolo Thoma Yorka druhou desku, politicko-kritickou i osobní, a v podobný čas se The Smile vrátili do Fora…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace