Články / Rozhovory

Anna Mašátová (Music Navigator): Další vzdělávání je nezbytné

Anna Mašátová (Music Navigator): Další vzdělávání je nezbytné

Michal Pařízek | Články / Rozhovory | 14.09.2022

Music Navigator. Tak se jmenuje zbrusu nová hudební konference a showcase festival, jehož první ročník se odehraje během tohoto víkendu na vršovické kulturní křižovatce Vzlet. Pátek 16. a sobota 17. září budou zasvěceny debatám o ticketingu, grantové podpoře nebo workshopům pro hudebníky, detailně představeny budou ukrajinská, polská nebo slovenská scéna a staví se i někdejší tour manager Chemical Brothers nebo PJ Harvey. Chybět nebudou pochopitelně ani koncerty – za všechny jmenujme Sam Handwich, Ivy Z, mmnk, Zabelov Group nebo Niku. Za akcí stojí dlouholetá spolupracovnice Full Moonu, manažerka a kulturní aktivistka Anna Mašátová, která se na vlastní akci pokouší aplikovat zkušenosti ze zahraničí: „Nečekám zázrak, nemám potřebu spasit scénu, jsem realistka. Pokud odejde z MuNy pár lidí s novými kontakty a inspirací, stálo to za to.,”

U nás máme hned několik řekněme zavedených showcase festivalů, za všechny Nouvelle Prague nebo Czech Music Crossroads, na obou jsi pracovala. Kdy ses rozhodla založit si vlastní akci?
Tu myšlenku nosím v hlavě roky, snad už od mé první návštěvy Womexu, fascinoval mě čilý ruch, přátelské prostředí, inspirující přednášky a samozřejmě skvělý hudební výběr. Za zkušenost z Crossroads i Nouvelle Prague jsem obrovsky vděčná, posunula mě dál, jen jsem se rozhodla krůček po krůčku plnit vlastní vizi.

Co tuzemským showcasům chybí? Co tobě podobné akce přinesly užitečného a co očekáváš zajímavého od MuNa?
Každý má svou cestu, konference a networking nejsou pro každého. Sama se musím často překonávat, abych za někým neznámým došla a začala se bavit, komfortní mi to není. Faktem je, že mi ježdění po akcích přineslo spoustu dobrého.

Osobně si vždycky ráda z akcí odnáším praktické informace, proto se sama těším na program naší konference. Mám obrovskou radost, že přijede například Grzegorz Kwiatkowski, polský básník a hudebník ze skupiny Trupa Trupa. Objevila se na obřích festivalech, za chvíli pojede turné po USA, já si ale dobře pamatuji, když ještě tak známá nebyla, jak moc Grzegorz makal, rozesílal osobní e-maily, newslettery atd. Obdivuji jeho pracovitost. V rámci své literární činnosti přednášel na Oxfordu, Stanfordu, Cambridge… Zajímavých hostů bude hodně, vyzpovídáme i Jamese Baseleyho, tour managera The Chemical Brothers, Massive Attack nebo PJ Harvey, to budou asi zábavné historky.

Nerad bych, aby to působilo ofenzivně, ale skutečně potřebuje svět další showcase? V čem bude MuNa jinou akcí?
O tom se vedou vášnivé debaty, je tu Crossroads, orientující se více na world music a přesahy, v Brně zas Jazz Showcase. Moc ráda na ně jezdím, jen jsou zkrátka žánrově zaměřené. Možná nepotřebujeme přímo showcase, tedy hudební přehlídku. Přednášky a workshopy i možnost potkávání se s dalšími profesionály pohybujícími se v totožném sektoru, v tom přínos vidím zcela jasný a nezpochybnitelný.

Jako manažerka vidím, kolik toho musí umělci zvládnout. Není snadné jenom se zorientovat, natož sledovat novinky. Pokud se chcete hudbou nebo uměním alespoň částečně živit, nestačí dělat skvělou tvorbu. Ideálně bys měl ovládat sociální sítě, chápat kolektivní správu a vaše práva, ticketing, orientovat se v distribuci, být si grafikem, tour manažerem, píáristou, řidičem, vydavatelem. I s týmem je to nálož práce. Bez dalšího vzdělávání, které je nezbytné proto, abyste alespoň věděli, co po sobě i lidech, se kterými spolupracujete, chtít, se v tom utopíte.

Zkusme důvody k založení MuNa konkretizovat. Dokážeš pojmenovat, co tě v myšlence začít s podobnou akcí podpořilo? A proč právě nyní?
V současné době vzdělávací akce pro hudebníky poměrně bují, v Praze jede Synth Library, workshopy pořádá Lunchmeat, Kytary.cz, SoundCzech a další. Skvělá je také Synapse Knowledge. Osobně ale nejsem žánrově vyhraněná, ráda bych akci, která propojí lidi ze scény všech žánrů, doslova od klasiky po metal. Problémy řešíme stejné či podobné, proč se nepotkat a nevyměnit si tipy a zkušenosti. Dalším motivem je propojit Česko se sousedícími zeměmi, pořád se to nedaří tolik, jak by mělo a mohlo. Nepotřebuji cílit na USA, když zatím pořádně nefungují ani výjezdy českých kapel do Německa či Polska. Nečekám zázrak, nespasím scénu, bylo by krásný mít narvaný první roční, ale jsem realistka. Pokud odejde z MuNy pár lidí inspirovaných a s novými kontakty, stálo to za to.

Hudební program akce je čistě domácí, respektive československý, konference má naopak internacionální charakter. Nepřemýšleli jste o zahraničních vystupujících? Nebo jinak – co by mělo být cílem hudební části programu? Představení domácí scény?
Letos cílíme zejména na lokální scénu, z čistě praktických důvodů. Ráda bych zahraničním vystupujícím dopřála v budoucnu komfort, a to i finanční. Což vzhledem k prvnímu ročníku i přes podporu několika institucí nebylo uskutečnitelné, nemluvě o nejistotě válečné, covidové… Za všemi vystupujícími si ale stojíme a doufáme, že se povede je díky akci dostat za hranice. Ze Slovenska dorazí Sam Handwich, z Ukrajiny Gapochka, z české scény to bude pro mě obří objev z Ostravy, písničkářka Nika, nebo mladý violoncellista David Pěruška, Ivy Z jsem si přivezla jako objev z Vivat Moody Moon Noize, velmi se těším, že uvidím naživo projekt Chalupski, brněnské mmnk, The Valentines, Rodana a další. Na koncerty může přijít kdokoliv, jsou otevřené široké veřejnosti.


MuNa proběhne ve vršovickém prostoru Vzlet, proč jste se rozhodli právě pro toto místo? Na pražské hudební mapě jde o nový prostor, možná ještě ne dostatečně etablovaný…
O Vzletu mi už kdysi psal s nadšením Martin Hůla s doporučením, abych tam něco uspořádala. Je to velký sál, měla jsem dlouho respekt. Ostatně uvidíme, jak to bude fungovat na takový typ akce. Ale když už je MuNa na začátku – proč nedat lidem možnost rovnou objevit jiný kout Prahy a opravdu pěkný, promyšlený prostor? Vršovice mi připadaly dobré už před otevřením Vzletu, skýtaly hned několik menších i větších kulturních prostorů nedaleko od sebe. Je se kam rozrůstat, v hlavě už se rýsují plány i trasy. Vzlet navíc nedávno spustil novou hudební linku, koncertů bude přibývat, třeba hned 6. října Načeva a Zdivočelí koně. A Martin, který mě do toho vlastně trochu uvrtal, nakonec povede na konferenci workshop sound designu.

Jezdíš na mnoho podobných akcí po celé Evropě, které jsou tvé oblíbené? Odkud sis brala inspiraci, s kterými z nich by v budoucnu měla případně MuNa spolupracovat?
Ment Ljubljana, to je láska ve všech směrech od prostor a města po organizaci. Pozorovat tým slovenského Sharpeu, to je další radost, inspirace a motivace. Ačkoliv necílím přímo na Maďarsko, tak velmi obdivuji tamní organizaci Hangvető, s nimi je vždy radost jednat a spolupracovat. Jsou to velcí profesionálové. Ono nejde jen o to, jak akce působí navenek, ale i jak se k sobě chová tým, s jakým nadšením k akci přistupují. Pozitivní přístup, nadšení a zapálení pro věc jsou nezbytné. Na takové akci nikdo nezbohatne, spíše je třeba ji dotovat. Metou je zmiňovaným eventům se alespoň přiblížit a více kooperovat. Navíc by měl příští ročník být více o Německu a Rakousku. MuNa je před prvním ročníkem, většinu věcí si dělám sama, velkou pomocí je produkční Jana Michalcová z kolektivu Heartnoize, vděčná jsem Vzletu, mým rodičům, které jsem zapojila též, a kamarádům. Bez nich by to vůbec nešlo.

Dlouho se mluví o tom, že showcase festivaly jsou svět sám pro sebe, že je, zejména pro kapely ze zemí Střední Evropy, poměrně těžké se z tohoto okruhu posunout někam dál. Zkusme ještě jednou zopakovat, proč by se měli domácí umělkyně a umělci MuNa zúčastnit? Ať už v roli vystupujících nebo návštěvníků?
Dostanete se k lidem, které třeba marně naháníte přes e-maily, tedy k žurnalistům a promotérům. Můžete si s nimi neformálně popovídat, navázat spolupráci, delegáti jsou na takových akcích právě na to, počítají s tím. Rozšíříte si obzory, předáte si zkušenosti, postěžujete si… Je to i dobrá psychická hygiena.

Jak vidíš budoucnost showcasů?
Svým způsobem to je svět sám pro sebe, ano, ale například na zmíněných akcích, jako jsou Sharpe nebo Ment, vidíš kluby narvané lidmi z ulice. Přes den se debatuje, ale večery jsou o setkávání a hudebních zážitcích. Dávno mě přešlo ježdění na každou akci, co má v názvu showcase, unaví to. Přesto se na některé budu těšit vždycky. Záleží, co od toho čekáte. Není možné orientovat se jen na showcasy a nebudovat povědomí o své skupině, tvorbě, mimo ně. Zároveň ale nedává smysl, aby si kapela zajela na showcase jen zahrát a na místě se s nikým neseznámila, nebavila. Má to svá pravidla, záleží na každém, jak se k tomu postaví. Neexistuje jediná správná cesta.

Info

MuNa – Music Navigator
16.–18. 9. 2022
Vzlet, Praha
web konference
fb událost

foto © se souhlasem Anny Mašátové

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Umění nemá jasná řešení (Miřenka Čechová)

Anna Mašátová 27.01.2023

Marně tahám z paměti, kdy mi její jméno ulpělo v hlavě poprvé. Dobře si ale pamatuji její třicetihodinovou performance Momentum na piazzettě... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Ako vydržať sama so sebou“ (Tereza Nvotová)

Lucia Banáková 26.01.2023

Nvotová má veľký talent na vykreslenie zložitej, často traumatizovanej psychiky postáv a taktiež má nezvyčajný cit na provokatívne a originálne témy. Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: V míru sám se sebou (Yzomandias)

Vojtěch Tkáč 25.01.2023

Neexistuje lepší způsob, jak zahájit interview s člověkem, který má v životě zdánlivě všechno než hláškou z jeho videoklipu Designer Flow.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Přece nebudu v Praze poslouchat Skrillexe (Claire Rousay)

Jiří Špičák 25.01.2023

Claire Rousay se do Prahy podívala v rámci svého evropského turné v dubnu poprvé, měla pár dní před vydáním desky Everything Perfect Is Already Here.

Abbas Jazza: Za pár let bude hrát singeli všude

David Čajčík, Zuzana Malá 22.01.2023

Singeli boss Abbas Jazza nás provádí po roztodivné vile Nyege Nyege a vypráví.

Frída Kakao: Pouč se z chyb zadku, ať tvoje srdce bije

prof. Neutrino 19.01.2023

Řeč byla o její vizuální i hudební tvorbě, chameleonských proměnách umělecké identity, ale i o současné zálibě v baskytaře a undergroundových performancích.

Mutanti hledaj východisko: Když to dáš na tři sta procent, je to vždycky dobře

Václav Valtr 09.01.2023

Díky řadě virálních videí se dostali do širšího povědomí a jejich osobitá směs humoru a neúprosné flow s neotřelou produkcí už dala vzniknout slušné fanouškovské základně. Rozhovor.

Patrik Tygr Kučera: Není všem dnům konec

Libor Staněk 29.12.2022

„Táborská scéna mi přišla vždycky specifická tím, jak specifická ničím nebyla,“ říká v rozhovoru Patrik Kučera, kterému přátelé neřeknou jinak než Tygr.

Fanda Holý (Holy Fanda and the Reverends): Jít jenom za tím, co slyšíš

Adéla Polka 11.12.2022

Sestava, která názvem lehce odkazuje na americkou tradici folku a country, ale zároveň si hledá své osobité místo v českých hudebních vodách. Rozhovor.

Tak daleko, tak blízko: Barbora Sliepková

redakce 07.12.2022

V Campu můžete zhlédnout přehlídku Slovenská architektura ve filmu, která uvede i film Čiary režisérky Barbory Sliepkové. Jejím prizmatem na všední věci v naší pravidelné rubrice.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace