Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 05.04.2018
Rodinné stříbro československého undergroundu, kapela Plastic People of The Universe, je fenoménem zhusta prozkoumaným ze všech stran. Obzvláště po loňské knižní monografii Jaroslava Riedela (Plastic People a český underground, Galén). Plastici z pochopitelných důvodů hráli i vydávali málo, objevit něco zbrusu nového, neslyšeného, je takřka nemožné. Je to i případ nahrávky Apokalyptickej pták, kterou taktéž vydalo nakladatelství lékařské literatury Galén. Přináší záznam koncertu z festivalu v Bojanovicích, který byl příčinou dlouhého věznění některých zúčastněných a de facto vyústil ve vlnu solidarity mezi inteligencí, jež vedla až ke vzniku Charty 77. CD je tak spíše než záznamem koncertu pomníkem a připomínkou momentu, který, aniž by to kdokoliv z tehdejších účastníků tušil, podstatnou měrou určil běh dalších událostí. A takto je potřeba ho i brát.
Vydavatelé odvedli dobrou práci, pokud jde o zvukovou kvalitu desky. Posun od vydání osmičky skladeb na desce Ach to státu hanobení (Globus Music, 2000) je značný, jakkoliv k dokonalosti má stále, vlivem okolností vzniku, poměrně daleko. Zvuk je „plastikovsky" rozvrzaný, hudební projev nedokonalý, ale zároveň silně hypnotický. Autentičnost hraje prim. Remaster poprvé vychází z původního pásku, nikoliv pouze z nekompletní kopie, i proto zůstal na desce poněkud nelogický přeryv ve skladbě Píseň brance, kdy se po chvilce ticha ozve dechovková mezihra vyplňující momenty, kdy v sále vypadl proud. Možná tady mohla ustoupit snaha o dokumentární věrnost posluchačskému zážitku. Tento moment totiž zbytečně ruší a nepřináší nic nového, bez kontextové informace v bookletu je navíc poněkud nepochopitelný.
Plastic People of the Universe byli v sedmdesátém šestém na vrcholu, album Apokalyptickej pták je jak hitové (Magické noci, Prší, prší, Eliášův oheň), tak přináší nový materiál, skladbu Phallus impudicus. Vydavatelství Galén se vytáhlo, i pokud jde o samotnou podobu artefaktu – střídmě pojatý digipack doplňuje hutný text Jaroslava Reidela a hlavně nemalé množství archivních fotografií, které jsou dost možná tím nejvzácnějším, co tohle vydání nabízí.
Plastic People of the Universe – Apokalyptickej pták (Galén, 2017)
web nakladatelství
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.