Vojta Hněvkovský, David Loch | Články / Reporty | 26.04.2018
Hanspaulka se schovala do stínu lamp. Utopená ve svém světě. Mimo mapu chaosu Bořislavky. Sedáme si na okraj chodníku s kapelou Atlantik. Těsně před jejich koncertem v hrabalovských kulisách klubu U Rafa, kde předskakují Sdružení rodičů a přátel ropy. Kluci vytahují cigarety, poslední lok piva před dlouhým ponorem...
Proč jste se přihlásili do talentové soutěže 1Band2Play?
Jonáš: My jsme to nebrali jako soutěž. Ono je to spíš tak, že se teď snažíme donahrát a domixovat mixtape. Narazili jsme na tuhle soutěž a říkali jsme si, že už stejně na něčem děláme, tak aby to bylo prezentovatelný. Primární motivace byla, aby si to někdo poslechl a třeba nás pozval na koncert. Takže nešlo jen o hraní na Colours of Ostrava.
Vy jste se ve finále uchytili mezi kytarovými kapelami. Co vlastně děláte? Rap nebo hip hop?
Jonáš: Já si myslím, že děláme bigbeat. Bez legrace. Jsme bigbeatová kapela.
V čem se vyznačuje vaše pojetí bigbeatu?
Fanda: Tvrdostí.
Honza: Máme zkoušky a hrajeme koncerty. Přistupujeme k tomu jako k normální kapele.
Jonáš: Jako jo, něco se tam rapuje nebo říká víc do mikrofonu, než že by se zpívalo, ale myslím, že to ani moc neřešíme, co to je za žánr. Spíš máme kapelu a děláme, co nás baví.
Takže nálepku big beat u svého jména nebudete vůbec vnímat pejorativně?
Franta: Náš velký sen je zahrát si s kapelou Brutus. Myslím, že by se vedle sebe krásně vyjímaly názvy jako Altantik a Brutus.
Jonáš: Tam trochu míří ten název. Cítíme se součástí osmdesátkový alkorockový scény.
Ale vypadáte jako současníci. Jaký účel hrají vulgarity ve vašich textech? Jde o vymezování?
Honza: Tak my takto mluvíme.
Takže to není jen raperská póza?
Honza: Ale to je póza.
Jonáš: Spíš než póza je to nějaká nadsázka. Že říkáš něco, co si myslíš nebo cítíš, ale používáš k tomu slova, které ti pomohou se na to kouknout s odstupem.
Fanda: Myslím, že obecně v rapu je výrazivo to, jakým způsobem člověk mluví. Lidé mluví sprostě.
Fanda: Důležitý point je, že ty slova dobře zněj.
Ale tak možná jste právě tou přirozenou mluvou uvěřitelnější.
Jonáš: Necejtíme se jako protřelí real tejpci z ulice, kteří si to odžili a proto používají takový slova. Tak to vůbec není. Akorát tak mluvíme. Něco říkáme a líbí se nám, jak to zní.
Franta: U mě je to daný tím, že mám třeba blbej humor.
Honza: Já bych se na tuhle otázku už vyprcal...
Mají Atlantik rádi Ready Kirken? Komu by raději předskakovali: Lunetic, nebo Chaozz? A jak dopadla přímá konfrontace s fanynkou? Poslechněte si zbytek rozhovoru.
Jiří Procházka, waghiss666 16.08.2022
“Lidi jsou tu v pohodě. V porovnání s Wacken nebo Metal Days je to tady uvolněný a vše se točí kolem muziky, žádnej bullshit.” říká Inna.
Jonáš Sudakov 14.08.2022
Nula percent vzduchu, desať percent pary, deväťdesiat percent energie.
Jiří Procházka, waghiss666 13.08.2022
Barevná světýlka, osmdesátkové disko, Billie Jean a další metaly. Viděno dvojmo, dva periskopy z josefovských katakomb.
David Stoklas 13.08.2022
Jestli jsou v DIIV v něčem dobří, tak v překonávání vlastních bubáků. Potvrdili to i tentokrát.
waghiss666 11.08.2022
Šokující mi připadá zjištění, kolik lidí se v areálu pohybuje už poměrně brzo, spíš od pohledu, než že by trpělo pohodlí.
Václav Valtr 11.08.2022
Jsou umělci, kteří upoutají svou propracovaností, rafinovaným poselstvím či energií. Arooj Aftab zaujala především svou bezprostředností.
Minka Dočkalová, Veronika Miksová 10.08.2022
Vynikající koncerty, nechutné písňové texty, čórky, krásní lidé i nedostatek času, všechno bylo... Beseda, edice dva dvacet dva. Reportážní kombo.
Radka Bednarzová 08.08.2022
Areál se začal zaplňovat. Projít gastrozónou nebo uličkou kolem toalet se stalo pekelným zážitkem a mělo dojít na nejhorší.
Aneta Kohoutová 07.08.2022
I letos bylo hodně lidí a stály se fronty. Chci na film - plno, chci kafe - fronta! Paní v Lidlu lhala, když říkala svojí sousedce, že letos je…
Ondřej Oharek 05.08.2022
Poslední projekce doznívají, Smetanovy sady se ještě jednou plní. Filmovka je u konce.