Články / Recenze

Atlas mraků: Epické! Monumentální! A můžeme už jít domů?

Atlas mraků: Epické! Monumentální! A můžeme už jít domů?

Matouš Hrdina | Články / Recenze | 16.12.2012

S filmovými adaptacemi románů to nikdy není jednoduché. Režisér musí neustále balancovat na hraně mezi doslovným převyprávěním předlohy a pokusem o originální vizi, za který ho fanoušci knihy sežerou. Tom Tykwer a sourozenci Wachovští se svůj Atlas mraků pokusili umístit někam doprostřed a prohráli na obou frontách.

Jejich tříhodinová vyprávěcí smršť je složena ze šesti příběhů odehrávajících se v různých historických obdobích, které jsou spolu volně propojeny několika motivy a myšlenkami. Deník plantážníka z plavby v Pacifiku v 19. století, tragická romance mladého hudebního skladatele na konci 30. let, špionážní thriller z roku 1973, komediální skeč o zoufalém nakladateli v současném Londýně, lovestory mezi androidkou a revolucionářem v dystopické Koreji roku 2144, obraz dožívající postapokalyptické civilizace na Havaji za dalších sto let. Pokud budete mezi nadšenými výkřiky Epické! a Monumentální! marně přemýšlet, o čem to má sakra být, nemusíte se cítit méněcenní. Není to film příliš složitý, filosofický nebo předbíhající svou dobu, ale jen banálně nezvládnutý experiment.

David Mitchell se při psaní svého oceňovaného románu dokázal vyhnout pocitu roztříštěnosti a chaosu pomocí precizní výstavby všech dějových linií, které se nejprve v šesti částech chronologicky rozvíjejí a pak se zase retrospektivně uzavřou. Kniha má tak svou strukturou připomínat symfonickou skladbu Atlas mraků, kterou ve druhé kapitole komponuje prokletý skladatel Robert Frobisher. Film Tykwera a Wachovských je však harmonický asi jako ozvučení autodráhy na Matějské. V jejich podání je šest příběhů rozstříháno na několikaminutové střípky, které jsou pak náhodně smíchány bez ohledu na jakoukoliv plynulost děje.

Ben Whishaw, Tom Hanks, Hugo Weaving a další hvězdy hrají pod nánosem latexových masek ve všech stoletích a podobách jako o život, ale ani jejich obdivuhodný výkon nedokáže udržet Atlas mraků nad vodou. Každá kapitola připomíná půlhodinový díl televizního seriálu a na tak omezeném prostoru se toho dá předvést jen velmi málo. V celkovém skóre vycházejí lépe Wachovští, kteří ve svých segmentech z let 1849, 2144 a 2231 zaplácli obsahovou prázdnotu speciálními efekty a řemeslnou rutinou, kdežto Tykwer se ve svých pomalejších kapitolách marně pokouší byť jen o nástin zápletky a charakteru postav.

To, co funguje na papíře, nemusí nutně fungovat na plátně. Filmy a knihy mívají odlišné vyprávěcí postupy, a když chceme zpracovat postmoderní román založený na rafinované hře se strukturou děje, máme problém. Tykwer a Wachovští si zlomili vaz při nárazu ambicí na reálné možnosti filmového média. Zjevně by zvládli natočit jak skvělý tříhodinový akční blockbuster, tak i rozsáhlou filosofickou fresku, ale smícháním obou věcí upekli dort pejska a kočičky. Jednoduchou ústřední myšlenku o neměnnosti lidských povah v průběhu staletí ještě zbytečně podtrhli tím, že postavy v různých dobách hrají stále stejní herci. Původní otevřené vyznění většiny kapitol nahradili doslovnými happyendy, v hluchých místech si pomohli hlasem vypravěče a agenta Smithe donutili hrát zlou zdravotní sestru.

Je docela pravděpodobné, že si Tom Tykwer odnese Zlatý globus za opravdu povedený soundtrack a Wachovští obloží police několika Oscary za epickou epickost. Jenže i Titanic dostal těch zlatých těžítek hned jedenáct a dnes už si na něj vzpomeneme jen ve vánočním televizním programu na Nově. Pokud chcete vzít holku na rande a nemáte si o čem povídat, Atlas mraků pro vás bude dar z nebes. Ve všech ostatních případech bych radši šel házet hnůj proti větráku, zatímco okolo budou kroužit sloni na bruslích a dechovka bude vyhrávat fláky od Mötley Crüe. Bude to taky strhující a ambiciózní, levnější než 100 milionů dolarů a na rozdíl od Atlasu mraků to bude dávat alespoň nějaký smysl...

Info

Atlas mraků / Cloud Atlas
Režie: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski (2012)
www.cloudatlas.warnerbros.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace