Články / Rozhovory

Ätna: Snadno se začneme nudit

Ätna: Snadno se začneme nudit

Michaela Šedinová | Články / Rozhovory | 28.04.2022

Německé duo Ätna tvoří zpěvačka, skladatelka a pianistka Inéz spolu s Demianem Kappensteinem, který má na starosti bicí a synťáky. Dva zkušení hudebníci spolu tvoří od roku 2017 a letos přišli se svou druhou deskou Push Life. Ta se v lecčem liší od debutové Made By Desire (2020). Zatímco první nahrávka svým plnějším zvukem, pomalejším tempem a vážnějším tónem vytváří zasněnou atmosféru, Push Life je ostřejší, jak po hudební, tak po textové stránce. Působí minimalisticky a zároveň jako by byla určená k tomu, aby hrála hodně nahlas. Inéz a Demian mi popisují hledání nových zvuků, jejich zkoumání a kombinování. Oba se při rozhovoru zdají být plní energie a v dobré náladě. Na moje plačky, že celý den prší, mi s úsměvem odpovídají, že deštivé dny jsou fajn, protože lidi jdou o to radši na koncert.

Když jsem viděla název vašeho nového alba, zdálo se mi, že „Push Life“ zní optimisticky, navíc ten žlutý zářivý obal. Ale pak jsem našla stejnou frázi v textu písně Lonely, která je docela temná.

Inéz: Je pravda, že název alba je část skladby Lonely, ale nemusí to s ní mít nic společného. I tak to funguje – život je pořád nahoru a dolů. Push Life pro nás znamená: dělej něco s tím, co máš, něco z toho udělej. Posouvej se dopředu a neohlížej se.

Demian: Je vtipné, žes to v tom textu našla, zatím to ještě nikdo nepoznal. Myslím si, že je super, že něco tak zjevně míněného v jednom kontextu, může mít význam i v jiném. Neplatí to jen o frázi „push life“, mnohoznačnost je velké hudební téma. Stejně jako to, že můžeme cítit víc různých emocí naráz. Děláme s tím.

Jak vznikají vaše texty?

Inéz: Vždycky začínáme s hudbou, pak až píšu texty. První je fantazie, potom hledám, jak to souvisí s mým životem, s mým okolím, s mým společenským životem. Cestou najdu spoustu odpovědí. Pak se hodně procházím a nakonec píšu. Někdy je jejich poselství opravdu jasné, někdy ne, ráda si s těmi obrazy – nebo naopak chybějícími obrazy – hraju.

Je to jenom moje interpretace nebo na posledním albu dost pracujete s ironií? V některých případech jsem si tím celkem jistá, v jiných méně.

Inéz: Ano, pracujeme. Zřejmé je to v Trick By Trick, kde si děláme legraci z konzumerismu. Ale třeba v I See Love je to naivnější, jako když se zamiluješ a všechno ostatní je ti jedno. Ten daný moment je pro tebe vším. I když nevíš, jak to s tím člověkem bude dál, máš prostě růžové brýle.

A co fráze z písničky Weirdo o tom, že je možné dosáhnout čehokoli?

Inéz: To je taky ironické. Znáš lidi, co říkají, že můžeš všechno, jen do toho? Jenže takhle to nefunguje. Nikdy nevíš, jestli dosáhneš toho, co sis naplánovala, nemáš ani tušení. Ale co můžeš udělat – můžeš to aspoň zkusit, protože pokud to nezkusíš, nic nezískáš.

Vaše texty jsou v angličtině, na sociálních sítích většinou komunikujete anglicky. Jaké je vaše publikum?

Inéz: Texty jsou v angličtině a dobrá věc je, že jim můžou rozumět všichni na světě, kdo umí anglicky. Například když jsme hráli v Istanbulu, lidi znali naše písničky, v té době jsme měli víc politických textů a oni je uměli zpívat. Kdybychom psali v němčině, tak by to nejspíš bylo jinak. To je hlavní důvod, širší propojení.

Demian: Koncerty v Turecku a v Rusku pro nás byly kulturně opravdu zajímavé, stejně jako zjištění, že tam jsou lidi, co mají vztah k naší hudbě. Nevěděli jsme, že se šíří tak daleko.

Hudba je univerzální jazyk.

Inéz: Taky si to myslím. A pokud ještě rozumíš textům, není to cool?

Demian: A když to někdo nepochopí hned, může se ponořit hlouběji, trochu hledat. A pokud nechce, může prostě reagovat na harmonie, melodie a na rytmus. To je taky fajn.


NOVÉ ZVUKY POD MIKROSKOPEM

Co posloucháte, co vás ovlivňuje?

Inéz: Miluju hudbu z Mali, taky jsem hodně poslouchala indickou… Existuje tolik různých druhů hudby. Přijde mi fascinující, že způsob, jakým lidé používají svůj hlas, se mění podle místa, odkud pocházejí. Takže posloucháme hudbu z celého světa.

Jak se při hledání nových zvuků proměňuje vaše tvorba?

Demian: Postupně se dost mění. Na začátku v ní bylo hodně prostoru a ozvěny, při jejím poslechu mám pocit, že jsem u oceánu, u obrovského jezera, v horách. Cítím něco velmi širokého až epického. U Push Life jsme se mnohem víc zaměřili na přesnost, jako bychom měli mikroskop, kterým se díváme na hlas a rytmus, jsme velmi blízko, slyšíme dýchání a různé chyby. Je to trochu jako ASMR. Je tam tolik zajímavých věcí, které se často vyhýbají běžné populární hudbě. Přitom je to tak vzrušující svět k objevování!

Ty detaily dělají váš zvuk bohatší.

Demian: Přesně. Zároveň má naše hudba charakteristickou atmosféru už od první desky, což můžeme dál používat, kombinovat ji s dalšími věcmi. Máme spoustu možností, co v budoucnu dělat.

Inéz: Rychle se začneme nudit, to je taky důvod, proč každé naše album bude úplně jiné.


Jaké jsou vaše cíle nebo plány do budoucna, co tam vidíte kromě dalších experimentů a změn?

Inéz: Víc experimentů a pořád dopředu. Čím více toho uděláš, tím více se stane.

Demian: Chceme překvapovat sami sebe.

Inéz: S každým albem si koupím nový nástroj a tím se také inspiruju. Chceme hodně cestovat a možná budeme hrát v červnu v New Yorku na moje narozeniny. Milujeme cestování a turné, každý den jsme v novém městě. Poznáváme místa, kde jsme ještě nebyli. Každý den nové lidi, kteří jsou v téhle branži tak v pohodě a ochotní pomáhat.

Když se naopak podíváte do minulosti – na koncerty, které jste spolu hráli. Který z nich byl výjimečný?

Inéz: Loni jsme hráli v Elbphilharmonie s NDR Bigband, a to bylo exkluzivní.

Demian: Elbphilharmonie je obrovská koncertní síň v Hamburku, stavěli ji desítky let. Trvalo to věčnost, ale je opravdu nádherná. To pro mě bylo taky speciální. Všechny ty nástroje dohromady nesou tolik síly – čtyři saxofony, trombony, trumpety, perkuse, baskytara... Bylo to neuvěřitelné. A výjimečný byl ještě Montreux festival ve Švýcarsku. Znal jsem ho z televize, viděl jsem z něj spoustu koncertů, třeba Stevieho Wondera. Vždycky jsem se tam chtěl podívat a najednou jsme dostali šanci tam hrát. To bylo dokonalé.


BEZPEČNÝ PROSTOR

Moc se mi líbilo, co jste napsali na sociální sítě, když jste vydali video k I See Love, slova o ponoření se do vaší utopie, o „malém rozptýlení od každodenního zoufalství“. Řekli byste, že takový útěk je někdy nutný?

Demian: Naprosto. A hudba nás jako posluchače – nebo aspoň mě – může přenést během vteřiny kamkoliv. Je to něco, co nám žádná těžká životní situace nemůže vzít. Většinu písniček, které pro mě něco znamenají, si můžu „přehrávat“ v hlavě, takže i kdybych zrovna nemohl poslouchat hudbu, pořád bych mohl utéct na svou vlastní malou planetu.

Od čeho?

Inéz: Od věcí, o kterých nechceš mluvit, kterým se vyhýbáš. Nebo když máš zrovna špatný den a pak chceš prostě odletět.

Demian: Od médií, každodenní politické situace, od témat jako třeba rovnoprávnost. Občas se mi nechce věřit, jak se tyhle věci vyvíjí, prostě v tom nechci žít.

Inéz: Přemýšleli jsme o tom, jestli bychom měli na našich koncertech mluvit o politické situaci. Ale všichni jsou v tom neustále ponoření. Prostřednictvím sociálních sítí právě teď vytváříme něco jako bezpečný prostor, kam utéct od každodenních věcí, takže tam o tom nemluvíme.

Demian: Na našich koncertech lidé mohou darovat peníze. A to je náš způsob, jak tomu dát prostor. Ale nechceme to nikomu vnucovat.

Hudba je způsob, jak být společensky kritický. Zmínili jste rovnoprávnost. Myslím, že hudba může být skvělý způsob, jak poukázat na aktuální problémy.

Demian: Souhlasím. Ale existuje tolik způsobů, jak to dělat. Vím, že někteří umělci jsou „kazatelé“, a to jak v textech, tak i v tom, co říkají na koncertech. Používají hlavně jazyk. Ale je mnohem víc prostředků. Máme videa, máme merch, po koncertě můžeme mluvit s lidmi a dostáváme okamžitou zpětnou vazbu, spoustu informací o tom, jak se cítí. A taky dáváme rozhovory, jako zrovna teď.

Inéz: Kultura je zrcadlem společnosti, proto je tak důležité dělat umění. Zejména v posledních letech. Když se během covidu všechno zastavilo, hodně jsem přemýšlela, jestli to, co děláme, má smysl… Došla jsem k tomu, že ano, že je důležité být tím zrcadlem společnosti a politiky.

Info

Ätna (de)
Facebook

řivě: Ätna (de) + Aiko
4. 5. 2022 20:00
MeetFactory, Praha
Fb událost

foto © se svolením Ätna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zach Choy (Crack Cloud): Spojuje nás to, že jsme odpadlíci

David Čajčík 16.05.2022

Jako pozvánku na květnový koncert postpunkových Crack Cloud odemykáme rozhovor, který vyšel ve Full Moonu #113.

Ťukání do termosky a jiné výpravy do zvukové reality (Viera Marinová)

Viktor Palák 12.05.2022

Viera Marinová je zvuková designérka, která stojí mimo jiné za ceněným krátkým filmem Milý tati.

Poly (Insania): Tenkrát po tom byl hlad

Adéla Polka 09.05.2022

Falešný kněz Poly si ve svých obsáhlých kázáních rád rejpne a nechá být. Ať si každý přebere sám. Rozhovor.

Jan Bartoš (Prague Music Performance): Osvobození koncertního formátu mám v hlavě několik let

Jarmo Diehl 05.05.2022

Přední český klavírista, nebo přední český umělecký ředitel, v obou případech přesahující hranice naší země? Jan Bartoš je obé. Rozhovor k festivalu, jehož program budí respekt.

Alona Dmukhovska (Music Export Ukraine): Píšeme příběh lidstva

Anna Mašátová 02.05.2022

S Alonou a jejími kolegyněmi jsme se potkávaly během konferencí a festivalů v zahraničí, v loňském roce navázaly hlubší spolupráci, která vyústila v česko-ukrajinský workshop...

Léonce: Zabalené osobní prožitky a emoce

Adéla Polka 29.04.2022

Letošní festival francouzské kultury Bonjour Brno bude první květnový týden hostit mladého písničkáře, vystupujícího pod jménem Léonce. Rozhovor.

Sanjin Nesimi, Jonáš Verešpej (Ankali): Věříme, že to má vyšší smysl

Jarmo Diehl 07.04.2022

Pražský klub Ankali příští týden zahajuje mezinárodní projekt Gravity Network, který nabídne pozoruhodný lineup nabízející nejen elektronické producenta, ale i diskuze na aktuální témata.

Josef Sedloň (Spectaculare): Dotknout se všech smyslů

Jarmo Diehl 31.03.2022

DJ, producent a promotér Josef Sedloň nejen o dramaturgii Spectaculare, ale i o inspiracích, devadesátkách a dalších láskách. Rozhovor.

Jan Fic (Red Bird Festival): Přispět i kapkou do moře má smysl

Michal Pařízek 29.03.2022

Kolektiv okolo Red Bird Instruments se rozhodl pomoci obětem války na Ukrajině a ve spolupráci s pražskou MeetFactory chystá charitativní akci. Rozhovor.

Johana Minářová, Hana Šormová (FAMUFEST): Přesně takhle obvious jsme to chtěli

Jarmo Diehl 22.03.2022

FAMUfest ve své původní fyzické podobě proběhl naposledy před čtyřmi lety a teď se konečně vrací do offlinu. Jasný důvod k rozhovoru.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace