Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 26.11.2018
Byť se jedná už o druhou část turné, mají koncerty trojice Bittová – Dusilová – Načeva stále jistý punc exkluzivity, dávají pocit, že se na pódiu bude dít cosi neopakovatelného. Napětí bylo jasně cítit i v Kulturním domě Hronovická v Pardubicích. A ojedinělý triumvirát domácí hudební scény přilákal příznačně roztříštěné publikum: dámy ve večerních róbách, páry ve středních letech, mladé alternativce.
Spojení by se mohlo jevit jako logické, ovšem každá z umělkyň je z trochu jiného hudebního těsta: Iva Bittová se celoživotně nechává ovlivňovat folklórem a jeho živelností, Monika Načeva je tichá, na text soustředěná zpěvačka básnického typu, která se zároveň nebojí sáhnout k tak odlišným hudebním doprovodům, jako jsou tvrdé elektronické beaty a proti tomu akustická kytara Michala Pavlíčka. A konečně Lenka Dusilová, nezastavitelná a hravá experimentátorka pohybující se od jazzu až k těžce definovatelnému výrazu, který rozpouští hranice stylů a žánrů.
Pojí je však jedna věc: Ani jedna z nich se nikdy nevydávala cestou přímočaré hudby, vždy byla nutná součinnost pozorného posluchače. A to tím spíš, když se tyto přístupy propletou v jeden kooperující hlavolam. Po společném bezprostředním úvodu, kdy se protagonistky stačily navzájem odbourat, se pak celý večer střídaly skladby z tvorby jednotlivých hudebnic, do nichž zasahovala tu jedná, tu druhá nebo i obě zbývající. Největší dravost přinesla Iva Bittová, přirozený leader uskupení, která také přišla s největší porci melodií, i humorného nadhledu. Lenka Dusilová hrála na experimentální notu, když budovala promyšlené zvukové stěny, jejichž intenzita mohla některé zaskočit. Monika Načeva, často jen éterická bytost v pozadí jeviště, byla ze všech nejpřístupnější a nejtradičnější. I když se hudebně opírala o výrazné beaty DJ Fivea, který samojediný ústřední trio doprovázel.
Šlo o hlas, o hlas coby hudební nástroj. Slova nebyla to nejdůležitější. Soustředění na hudbu odpovídal i světelný design, který zdůrazňoval to podstatné. Žádná velká show, jen pár barevných reflektorů, jednoduchost podporující soustředění. Příjemně prostý koncert, malý, nenápadný. A silný.
Bittová/Dusilová/Načeva
24. 11. 2018 KD Hronovická, Pardubice
foto © Nika Brunová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.