Články / Reporty

Barevné hudební cesty (Bittová/Dusilová/Načeva)

Barevné hudební cesty (Bittová/Dusilová/Načeva)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 26.11.2018

Byť se jedná už o druhou část turné, mají koncerty trojice Bittová – Dusilová – Načeva stále jistý punc exkluzivity, dávají pocit, že se na pódiu bude dít cosi neopakovatelného. Napětí bylo jasně cítit i v Kulturním domě Hronovická v Pardubicích. A ojedinělý triumvirát domácí hudební scény přilákal příznačně roztříštěné publikum: dámy ve večerních róbách, páry ve středních letech, mladé alternativce.

Spojení by se mohlo jevit jako logické, ovšem každá z umělkyň je z trochu jiného hudebního těsta: Iva Bittová se celoživotně nechává ovlivňovat folklórem a jeho živelností, Monika Načeva je tichá, na text soustředěná zpěvačka básnického typu, která se zároveň nebojí sáhnout k tak odlišným hudebním doprovodům, jako jsou tvrdé elektronické beaty a proti tomu akustická kytara Michala Pavlíčka. A konečně Lenka Dusilová, nezastavitelná a hravá experimentátorka pohybující se od jazzu až k těžce definovatelnému výrazu, který rozpouští hranice stylů a žánrů.

Pojí je však jedna věc: Ani jedna z nich se nikdy nevydávala cestou přímočaré hudby, vždy byla nutná součinnost pozorného posluchače. A to tím spíš, když se tyto přístupy propletou v jeden kooperující hlavolam. Po společném bezprostředním úvodu, kdy se protagonistky stačily navzájem odbourat, se pak celý večer střídaly skladby z tvorby jednotlivých hudebnic, do nichž zasahovala tu jedná, tu druhá nebo i obě zbývající. Největší dravost přinesla Iva Bittová, přirozený leader uskupení, která také přišla s největší porci melodií, i humorného nadhledu. Lenka Dusilová hrála na experimentální notu, když budovala promyšlené zvukové stěny, jejichž intenzita mohla některé zaskočit. Monika Načeva, často jen éterická bytost v pozadí jeviště, byla ze všech nejpřístupnější a nejtradičnější. I když se hudebně opírala o výrazné beaty DJ Fivea, který samojediný ústřední trio doprovázel.

Šlo o hlas, o hlas coby hudební nástroj. Slova nebyla to nejdůležitější. Soustředění na hudbu odpovídal i světelný design, který zdůrazňoval to podstatné. Žádná velká show, jen pár barevných reflektorů, jednoduchost podporující soustředění. Příjemně prostý koncert, malý, nenápadný. A silný.

Info

Bittová/Dusilová/Načeva
24. 11. 2018 KD Hronovická, Pardubice

foto © Nika Brunová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace