Články / Recenze

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 24.11.2019

V poslední době poslouchám chlápky s ponurými hlasy. Z poličky jsem oprášil elektronikou znetvořené blues v podání Huga Race, společnost mi dělal Nick Cave a teď tenhle gentleman s dětinskou přezdívkou Koonda Holaa. Vlastním jménem Kamil Krůta působil např. v F.P.B. či Už jsme doma, v Koonda Holaa se odráží jeho ovlivnění častými pobyty ve Spojených státech.

V podstatě je jen zarostlým desperátem s kytarou, vydá však za celou standardně obsazenou kapelu. Nikoli jedinou radostí, kterou album Still There… Waiting for Me představuje, je vstupování do světa osamocených půlnočních jezdců a jejich příběhů, jak je vypráví svým temným hlasem. Neméně podstatná je i snaha proniknout pod povrch plnotučného, šťavnatého zvuku, do kterého se deska s úspěchem halí. Mnohovrstevnatost není v tomto případě metaforou, ale prostým faktem. Koonda Holaa kouzlí s looperem a skládáním jedné kytarové stopy na druhou, jediným dalším nástrojem jsou bicí.

Koonda Holaa je někdy písničkářsky křehký, na jiných místech se noří do vln zamlžené psychedelie, jindy jeho hudba tepe v šamanském rytmu primitivního blues. Podobně proměnlivé je i žánrové zařazení, tu jsme blíže country, onde rocku, jinde gospelu – ovšem všechny pokusy cokoliv zařadit jsou nabourávány hudební amorfností, která je Krůtovi naprosto vlastní. Nálady a zvuky se přelévají jeden přes druhý a propojují do zvukově překvapivě barvitého celku, vzhledem k omezené instrumentaci.

Barevné jsou i nálady a jednotlivé skladby, celým albem prostupuje zvláštní nezdůrazňovaný melancholický pocit. Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů. Fantasmagorická bludička, bludný kámen.

Info

Koonda Holaa – Still There… Waiting for Me (Track Brack Mobile Production, 2019)
fb interpreta

živě:
12/12 Brno, Kafara
13/12 Bílina, Moskva (w/ James Leg)
19/12 Praha, U vystřelenýho oka (w/ Jaroslav Murgauer)
20/12 Třebíč, Béčko (w/ Permon Balet Superstar)
21/12 Bílina, Moskva (w/ Permon Balet Superstar)
22/12 Blatná, Kulturní kavárna Železářství U Šulců
23/12 Poděbrady, Kafíčko
27/12 Loket, Hospoda u Radnice
29/12 Louny, Music bar Za zdí (w/ Rohypnol Missipi Aussig)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.