Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 24.11.2019
V poslední době poslouchám chlápky s ponurými hlasy. Z poličky jsem oprášil elektronikou znetvořené blues v podání Huga Race, společnost mi dělal Nick Cave a teď tenhle gentleman s dětinskou přezdívkou Koonda Holaa. Vlastním jménem Kamil Krůta působil např. v F.P.B. či Už jsme doma, v Koonda Holaa se odráží jeho ovlivnění častými pobyty ve Spojených státech.
V podstatě je jen zarostlým desperátem s kytarou, vydá však za celou standardně obsazenou kapelu. Nikoli jedinou radostí, kterou album Still There… Waiting for Me představuje, je vstupování do světa osamocených půlnočních jezdců a jejich příběhů, jak je vypráví svým temným hlasem. Neméně podstatná je i snaha proniknout pod povrch plnotučného, šťavnatého zvuku, do kterého se deska s úspěchem halí. Mnohovrstevnatost není v tomto případě metaforou, ale prostým faktem. Koonda Holaa kouzlí s looperem a skládáním jedné kytarové stopy na druhou, jediným dalším nástrojem jsou bicí.
Koonda Holaa je někdy písničkářsky křehký, na jiných místech se noří do vln zamlžené psychedelie, jindy jeho hudba tepe v šamanském rytmu primitivního blues. Podobně proměnlivé je i žánrové zařazení, tu jsme blíže country, onde rocku, jinde gospelu – ovšem všechny pokusy cokoliv zařadit jsou nabourávány hudební amorfností, která je Krůtovi naprosto vlastní. Nálady a zvuky se přelévají jeden přes druhý a propojují do zvukově překvapivě barvitého celku, vzhledem k omezené instrumentaci.
Barevné jsou i nálady a jednotlivé skladby, celým albem prostupuje zvláštní nezdůrazňovaný melancholický pocit. Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů. Fantasmagorická bludička, bludný kámen.
Koonda Holaa – Still There… Waiting for Me (Track Brack Mobile Production, 2019)
fb interpreta
živě:
12/12 Brno, Kafara
13/12 Bílina, Moskva (w/ James Leg)
19/12 Praha, U vystřelenýho oka (w/ Jaroslav Murgauer)
20/12 Třebíč, Béčko (w/ Permon Balet Superstar)
21/12 Bílina, Moskva (w/ Permon Balet Superstar)
22/12 Blatná, Kulturní kavárna Železářství U Šulců
23/12 Poděbrady, Kafíčko
27/12 Loket, Hospoda u Radnice
29/12 Louny, Music bar Za zdí (w/ Rohypnol Missipi Aussig)
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.