Články / Recenze

Beckův obarvený pop

Beckův obarvený pop

Jakub Lobl | Články / Recenze | 18.12.2017

OHODNOŤTE DESKU

Americký multiinstrumentalista Beck je znám svým chameleónským přístupem k hudbě a na své třinácté studiovce se opět pěkně vybarvil. A to doslova. Album s příznačným názvem Colors začal dávat dohromady společně s producentem Gregem Kurstinem už v roce 2013, a tak jsme měli možnost slyšet některé skladby ještě před jeho vydáním. Většina skladeb evokuje sound osmdesátkových kapel a zároveň v nich můžeme najít různé prvky Beckovy předchozí tvorby. Podobnost lze nalézt především s funkově laděnou Midnite Vultures, na které je Beckův hlas rozdováděnější než kdy jindy, a také s Modern Guilt, která disponuje podobnou dynamikou.

Colors otevírá titulní skladba a dává tušit, že tentokrát se bude tančit; tracku dominuje Panova flétna a modulované hlasy, eurodisco je na dosah. V následující Seventh Heaven si vzpomeneme na nejlepší léta The Cure a v I´m So Free se zase garážově řeže do kytar. V Dear Life Beck navodí chvíle rozjímání, když refrén „Dear Life, I'm holding on/ How long must I wait before the thrill is gone?“ s typickým využitím halového efektu připomene Sunday Sun z desky Sea Change. No Distraction zní jako The Police a skladba Dreams pak poslouží jako soundtrack do auta při dlouhých vyjížďkách („Streets are running on the brink/ They say that we’ve got nothing/ But a dollar for a life of sin“). A v trapové Wow se vaše auto promění v lowrider.


A máme tu večer a s ním i vrchol alba, barvitá a hravá Up All Night je ideální na rozjezd každé pořádné párty: „Keep on moving/ Don't wait for nothing now.“ Tato skladba vystihuje koncept i náladu celé desky a umocňuje to videoklipem, v němž holka vtrhne na mejdan, aby zachránila svého kluka, který přebral. Závěr nechá pro změnu vzpomenout na Coldplay v písních Square One a Fix Me, romantické ploužáky.

V porovnání s předchozí, melancholicky laděnou nahrávkou Morning Phase je zřejmé, že Beck překonal deprese a zdravotní komplikace a užívá si života. Písně o jeho krásách naznačují, že Beck chytil druhou mízu a vrací se do svých mladých let, ani na chvíli nenudí a strhává optimistickými texty a energickým soundem. Colors si tak mohou vychutnat nejenom Beckovi fanoušci, ale i mnohem širší publikum.

Info

Beck – Colors (Capitol, 2017)
www.beck.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...