Články / Reporty

Bezuliční basking: videohra jak Brno

Bezuliční basking: videohra jak Brno

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 15.08.2021

Posledních několik dní mám pocit, jako bych se nacházela v obrovské počítačové hře. Nebo možná trochu jako ve filmu. Věci kolem se dějí, lidé vedou dialogy a já jsem jenom pozorovatel, který do děje sporadicky vstoupí a zase z něj poměrně rychle zmizí. Dojem alternativní reality, která má specifickou flow, umocňuje představu, že se věci dějí v jakémsi synchronním sledu a není nutné se jim nijak zvlášť bránit.

Dnešní adventuru jsem zahájila v tandemu s kamarádkou Jájou. V rámci festivalu Maraton hudby Brno organizátoři připravili šest pokojů-pódií pro pouliční hudebníky, za jejichž designem stojí výtvarnice Kateřina Šedá. Já se letos rozhodla nenechat se zahltit košatým programem, busking byl tedy jasnou, zdánlivě střídmou volbou.

Zahájily jsme koupelnou na České, kde zvesela vyhrávali bodří hoši z cimbálovky. Písně o nekonečně mnoho slokách působily meditačně, bylo těžké nedostat se do transu a dokázat se v hudební videohře přemístit do další místnosti. Na Jakubáku v ordinaci jsme prožily téměř psychedelickou zkušenost. Sestry, dvojčata, zde hrály a zpívaly na kytaru a na housle. Stejně oblečené, stejně vypadající, se stejnými gesty a stejným frázováním vypadaly jako éterický klon jedna druhé. Jejich tlumený divadelní projev mírně přehlušovala odpolední vřava okolních restaurací.

Dynamika prostoru se zcela mění cestou do Myší díry. Vcházíme do podchodu. Už od vietnamských stánků obsypaných bulšity je slyšet hudba. S Jájou si mlčky ukážeme předloktí – obě máme husí kůži. Tohle bude úlet. V dětském pokojíčku to rozjíždí banda čtyř středoškoláků. Vidět někoho hrát s tak čerstvou energií je svátost. Výborně technicky zvládnutá instrumentální část i dechberoucí zpěvy nás donutí zůstat až do konce. Tahle hudba plná života se nedá nafejkovat, je úplně jiná než zkušená produkce zralých muzikantů. Je to jako snažit se srovnat první zamilovanost s dobře udržovaným manželstvím po dvaceti letech.

Loučím se s Jájou. Jdu se občerstvit a vím, že si potom chci dát tuhle gamesu ještě jednou. Pro tuto chvíli mačkám PAUSE. Obsluha kavárny se ptá, co si dám. Říkám limču. Jakou, ptá se. To je jedno, hlavně ať je velká, sípu. Přes sklo vidím, jak to týpek vypráví slečně na baru a ta se hihňá. To ještě neví, jakou mám žízeň. Během patnácti minut vypiju dvě takové. A hraje se dál. Cestou míjím šedivého muže v tričku s nápisem USE-LESS. Pán v černé dodávce nakládá elektroběžky. Brnem tepe život, ulicemi proudí davy lidí. Zdá se mi, jako by hudba zresuscitovala zbytky toho, co v nás korona nezvládla umořit. Procházet městem je dnes skoro až zahlcující. Z každého zákoutí se line jiná melodie, připomíná mi to anonymní průchod gigantickým nákupákem, kde se jednotlivé značkové obchody navzájem překřikují z repráků nad vchody. Doslovný opak smyslové deprivace. Drásá mě to, chci aspoň na chvíli ticho, ale paralelně mě baví ona takřka materiální přítomnost jinak skrznaskrz nehmotné hudby. Jsem zasypaná lavinou zvuku, na moment nezvěstná. Dýchám.

Pomoc přichází na České. V koupelně už je zhasnuto. V pološeru si tu spíš sama pro sebe, s lehce přehrocenou elektrickou kytarou, hraje sladkobolnou cikánskou muziku, která mi vždycky zjitří city, rozkošně stydlivá dvojice vousatých mužů. Nikde nikdo, jenom na zemi sedí pořadatelka. Hamižně tleskám po dohrané písničce. Tahle byla jen pro moje uši.

V ložnici po dvakrát za sebou potkávám stejnou hudební dvojici. Lehce unaveným krokem se vracím do dětského pokoje. Poslední kovboj s kytarou a foukací harmonikou uzavírá den, opodál si mění místo náctiletý hlídač s muletem se svou o dvě generace starší prošedivělou kopií. Do žlutého lavoru hážu svoje poslední drobáky. Hra úspěšně dohrána. Cestou domů se dozvídám, že busking poběží ještě celý víkend. Ještě, že jsem si celou dobu myslela, že je to jen dnes, protože díky tomu je pro mě tahle adventura sběratelský extrabuřt.

Info

Maraton hudby Brno
12.–15. 8. 2021 Brno

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magie zvuků a chaos lockdownu (Next 2021)

Václav Adam, Jan Starý 28.11.2021

Letošní, už jedenadvacátý ročník bratislavského festivalu Next nabídl o něco výraznější jména než v minulosti a také lákavý podtitul Magie chaosu.

Slyšet nekonečno (Synästhesie 2021)

Erik Dohnálek 25.11.2021

Tím však seznam zvučných jmen nekončí a jako další můžeme zmínit Beak>, A Place to Bury Strangers, The KVB, Bleib Modern nebo Anika. A aby toho nebylo málo...

MIRA Digital Arts aneb Lunchmeat Festival po katalánsku

Jarda Petřík 18.11.2021

Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...

Alternativa 2021: Hudba hutná a hudba solidní

Jan Starý 16.11.2021

Alternativa jde i nadále správným směrem, přesto je lákavé uvažovat o ideálním stavu do budoucna. Jak vystoupit z všednosti?

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek 15.11.2021

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Životodárné blues (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.11.2021

Jak to kdysi řekla zpěvačka Jana Koubková? Když je mi špatně, tak si zpívám blues.

Hádanky z Utrechtu #4: Náhodný tanec

Michal Pařízek 14.11.2021

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes…

Hádanky z Utrechtu #3: Noc kostelů

Michal Pařízek 13.11.2021

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Blues bez obav (Blues Alive 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 13.11.2021

Jako by nestačila snížená kapacita sálu, kontroly u vchodů, zábradlí před pódiem zaručující potřebný odstup od vystupujících… Teď ještě změny v programu... No a co!

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Michal Pařízek 12.11.2021

Pár metrů od nás rozjíždějí na chodníku Irreversible Entanglements improvizovanou jam session a Camae Ayewa při recitaci stíhá ještě vesele podepisovat vinyly...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace