Články / Recenze

Biosphere - hrátky s vokály a jiné ponuré příběhy

Biosphere - hrátky s vokály a jiné ponuré příběhy

Jarda Petřík | Články / Recenze | 25.11.2013

Geir Jenssen aka Biosphere ve své tvorbě vždycky rád využíval lidský hlas. Vzpomeňme na jeho nepřekona(tel)nou desku Substrata a skladbu Kobresia s „hauntologickým“ monologem ruského telepata Karla Nikolaeva, hádajícího, co za předmět leží na stole v místnosti o dvě patra pod ním, nebo neméně mystické vyprávění Majora Briggse z Twin Peaks, jež tvoří páteř tracku Hyperborea. Případně na album Patashnik a stejnojmennou skladbu, která by byla poloviční, nebýt skvěle využitého, hlášku Получаю данные, восемнадцать тридцать восемь (v překladu „Přijímám data, 18 38“) opakujícího samplu ze snímku 2010: Druhá vesmírná odysea. Ani poslední oficiální řadové album N-Plants z roku 2011 není prosto lidského hlasu, který je ke slyšení v kratší skladbě Monju-1 a především pak v závěrečné Fujiko, kde má podobu mužského monologu v japonštině.

Dosud nejvýrazněji nechal Jenssen zasáhnout lidský vokál na loňské nahrávce L’Incoronazione Di Poppea (vydané na vlastním labelu Biophon Records), která je inspirovaná stejnojmennou operou Claudia Monteverdiho. Veškeré (nejen) hlasové samply jsou použity právě z ní, nicméně způsob, jakým s nimi Biosphere nakládá, je o poznání abstraktnější a experimentálnější. Základním procesem jejich zvukové přeměny je loopování, echování a vzájemné vrstvení, čímž nabývá výsledek znatelně temnějšího, až okultního vyznění – operní zpěv se tady mění v jakousi sakrální sonickou bránu do neprobádaných dimenzí. Úryvkovitá, jako by z důvodu slabého signálu přerušovaná torza lidských hlasů navozují mysteriózní atmosféru a skličující pocity, podobně jako se to Jenssenovi dařilo především na desce Substrata. Namísto vlepování monologů s konkrétním textem do hotové hudební složky jsou v případě nahrávky L’Incoronazione Di Poppea lidské hlasy základní a neoddělitelnou součástí, prolínají se s hudbou samou a tvoří s ní jeden kompaktní celek.

Jestliže album N-Plants je (přes svůj tematický nukleární background) po hudební stránce spíše po povrchu klouzající, posluchačsky nenáročné, na zcela offbeatové desce L’Incoronazione Di Poppea se Biosphere po letech vydává hlouběji do nitra ambientu, který svou ponurou atmosférou a abstraktním pojetím nemá v určitých momentech daleko ke skvělému debutu L'Autopsie Phénoménale De Dieu belgického producenta Krenga z roku 2009. Pokud Geir Jenssen tímto releasem poodhalil směr, jakým se bude ubírat v budoucích letech, je dost dobře možné, že mě ještě na stará kolena přesvědčí o tom, že jeho novou tvorbu se vyplatí poslouchat nejen ze setrvačnosti. Nezlobil bych se.

Info

Biosphere – L’Incoronazione Di Poppea (Biophon Records, 2012)

http://www.biosphere.no

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Slastné hodiny unášení pochmurnou náladou (Corona Lantern)

Tomáš Kouřil 02.02.2021

Čeští metalisté Corona Lantern svou nahrávkou Certa Omnibus Hora dokážou, že se vám s lucernou začnou asociovat věci úplně jiné věci než pohádky.

Za hranice lidské duše (Moonspotter)

Tomáš Kouřil 26.01.2021

Sci-fi fanouškovi trvá, než se vrátí do reality. Moonspotter to udělal a dovedl přitom spojit ohromný talent pro komponování elektronické hudby s místy dosti osobní výpovědí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace