Články / Reporty

Bizarní burleska (Lindemann)

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 12.02.2020

Till Lindemann by mohl sedět na jevišti s kytarou a stejně by dokázal naplnit halu libovolných rozměrů. Značka Rammstein táhne a je celkem jedno, že na pódiu stojí jen jedna šestina německých pop-industrialistů. Pražské O2 Universum tak sólový projekt Lindemann, který jeho vůdčí osobnost dala dohromady s Peterem Tägtgrenem ze švédských Pain či Hypocrisy, očekávalo dlouho dopředu vyprodané.

Druhým albem F&M se projekt konečně dostal do fáze, kdy má odpovídající množství materiálu na to, aby utáhl regulérní koncertní set. Od něj se dalo čekat cokoliv: Lindemann je nevyzpytatelnou osobností, která svou hudbu sytí těmi nejzasutějšími, většinou sexuálními představami, a sólovky mu na jeho úchylné bábovičky poskytují báječné pískoviště, kde ho nikdo nehlídá. A podle toho to taky vypadalo.

Věkovému omezení „od 18 let“, které mohlo působit jako marketingová vějička, bylo tentokrát učiněno za dost. Korpulentní dámy válející se v tuku, všemožné mužské i ženské tělesné otvory, pěkně na férovku záběry řady sexuálních praktik… Strážci všeobecné morálky by jásali. Vědomá snaha o provokaci a překračování hranic ale zakrývala neduhy notně bizarního programu, který se místy pohyboval pár kroků za hranou nutného.

Hlavně fakt, že na pódiu toho nebylo mnoho k vidění. Frontman, stejně jako celá kapela oděný do bílého obleku, byl spíše uměřený a koncert „jen“ odzpíval. Vlastně jediným rozptýlením bylo házení dortů a mrtvých ryb do publika a vysouvací stolička, na níž Lindemann odzpíval skladbu Knebel. Peter Tägtgren moc prostoru nedostal, v podstatě byl jen kolečkem v soukolí bezejmenné skupiny, která sloužila svému vůdci.

O repertoár se rovnoměrně postaraly skladby z obou alb a i naživo byl citelný rozdíl mezi deskami. F&M – kromě toho, že je v domovské němčině a ta Lindemannovi sedí více než angličtina, kde se zmohl jen na kolovrátkové slogany –, je podstatně barevnější, vyspělejší a výrazově sofistikovanější. Jen škoda, že zvuk, alespoň v horních patrech haly, hudbu redukoval na strojový kvapík, v němž se na mnoha místech Lindemannův charismatický projev ztrácel, a jaká skladba se vlastně hraje, se dalo odvodit jen z projekcí.

Čili – Lindemann přijel s poněkud bezduchou show postavenou na šokantních efektech. Zároveň byl ale patrný nadhled a odstup, alespoň ze strany protagonisty a jeho kapely. Těžko lze tuhle sexuálně explicitní burlesku brát vážně.

Info

Lindemann (de/swe)
10. 2. 2020 O2 Universum, Praha

foto © archiv kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.