Články / Reporty

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 18.11.2019

Pro jednou opouštím důvěrně známé žánry a vydávám se vstříc subverzivnímu popu a fluidním identitám. Neukotvenost je vystupujícím toho večera vlastní, navíc hlavní protagonistka Charli XCX se objevuje na vrcholu mnoha žebříčků. Ať už přímo nebo jako producentka; ta, co se snaží popu vtisknout svou osobitou vizi už přes deset let. Vstřebat, vyplivnout, pokřivit, ale zachovat líbivé linie. Že předskakují Dorian Electra (o problematice jejich pomnožného rodu jindy) je nanejvýš uspokojivé.

Ulicí Dlouhou procházím s dostatečným předstihem. Dostatečným tak, že se mi dostává pohledu na nezvykle dlouhou frontu před vchodem, před kterým čelem k sobě stojí tourbus a kamion, což naznačuje jistý maximalismus události. Život na cestách je řehole, ale pohodlí hotelu by si neměl snad odpírat nikdo, říkám si a nakonec usuzuji, že půjde nejspíše „jen“ o technické zázemí. Stání ve frontách nepatří mezi mé oblíbené disciplíny, tentokrát jsem ale zaváhal, když jsem čekání v hostomickém výčepu protáhl. Dorian Electra začali na čas a já stíhám zaznamenat leda nadšené ozvuky těch prozíravějších. Co se dá dělat, potrestal jsem především sám sebe a přišel o magický kabaret i pohled na ikonický mušketýrský knírek.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Mé očekávání už je tak pouze na střední hladině, Charli XCX ale vše zachraňuje. Energický nástup, volný kostýmek a kondenzovaná energie londýnských raveů devadesátek, i dekadence hollywoodských večírků v Los Angeles, které si tak oblíbila a kde nyní setrvává. A kde taky během pár týdnů dala dohromady poslední, o něco osobnější album prozaicky nazvané Charli, pod které se podepsal též slovutný A.G. Cook z labelu PC Music. Jestli může Charli XCX působit jako šedá eminence současného popu, Cook stojí ještě o pár odstínů dále, což neumenšuje jeho blahodárný vliv, který na své koně měl a má. Rádiové zpívánky se tak často bortí do apokalyptických krajin, konstrukce a dekonstrukce zvuku se suverénně pohybuje mezi nostalgií i futuristickými klubovými výjevy. Přirozenost i umělost, bionické hymny střídají jemnější balady. I ty ale nepostrádají hranu – jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující a i z mdlých tracků vytváří živelný spektákl. Není třeba čekat na osvědčené hymny, které rovněž nechybí, lze se spolehnout i na méně ohrané písně.

Roxy není vyprodané, je ale zaplněné tak akorát, a i když jde o větší vystoupení, zážitek si drží punc útulnosti a v rámci možností i intimity. Stejně jako zpěvačka/producentka, která není celebritou nejvyšší kategorie, ale zároveň je dost známou a uznávanou, aby nebyla underground. Když se po jejím boku na stagi objevuje hrstka spřízněných duší v atypických kostýmech, začínají se do rytmu kývat i věčně znudění barmani. Hédonismus čtvrtečního večera, vše je dovoleno.

Info

Charli XCX (uk)
14. 11. 2019 Roxy, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.