Články / Reporty

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 18.11.2019

Pro jednou opouštím důvěrně známé žánry a vydávám se vstříc subverzivnímu popu a fluidním identitám. Neukotvenost je vystupujícím toho večera vlastní, navíc hlavní protagonistka Charli XCX se objevuje na vrcholu mnoha žebříčků. Ať už přímo nebo jako producentka; ta, co se snaží popu vtisknout svou osobitou vizi už přes deset let. Vstřebat, vyplivnout, pokřivit, ale zachovat líbivé linie. Že předskakují Dorian Electra (o problematice jejich pomnožného rodu jindy) je nanejvýš uspokojivé.

Ulicí Dlouhou procházím s dostatečným předstihem. Dostatečným tak, že se mi dostává pohledu na nezvykle dlouhou frontu před vchodem, před kterým čelem k sobě stojí tourbus a kamion, což naznačuje jistý maximalismus události. Život na cestách je řehole, ale pohodlí hotelu by si neměl snad odpírat nikdo, říkám si a nakonec usuzuji, že půjde nejspíše „jen“ o technické zázemí. Stání ve frontách nepatří mezi mé oblíbené disciplíny, tentokrát jsem ale zaváhal, když jsem čekání v hostomickém výčepu protáhl. Dorian Electra začali na čas a já stíhám zaznamenat leda nadšené ozvuky těch prozíravějších. Co se dá dělat, potrestal jsem především sám sebe a přišel o magický kabaret i pohled na ikonický mušketýrský knírek.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Mé očekávání už je tak pouze na střední hladině, Charli XCX ale vše zachraňuje. Energický nástup, volný kostýmek a kondenzovaná energie londýnských raveů devadesátek, i dekadence hollywoodských večírků v Los Angeles, které si tak oblíbila a kde nyní setrvává. A kde taky během pár týdnů dala dohromady poslední, o něco osobnější album prozaicky nazvané Charli, pod které se podepsal též slovutný A.G. Cook z labelu PC Music. Jestli může Charli XCX působit jako šedá eminence současného popu, Cook stojí ještě o pár odstínů dále, což neumenšuje jeho blahodárný vliv, který na své koně měl a má. Rádiové zpívánky se tak často bortí do apokalyptických krajin, konstrukce a dekonstrukce zvuku se suverénně pohybuje mezi nostalgií i futuristickými klubovými výjevy. Přirozenost i umělost, bionické hymny střídají jemnější balady. I ty ale nepostrádají hranu – jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující a i z mdlých tracků vytváří živelný spektákl. Není třeba čekat na osvědčené hymny, které rovněž nechybí, lze se spolehnout i na méně ohrané písně.

Roxy není vyprodané, je ale zaplněné tak akorát, a i když jde o větší vystoupení, zážitek si drží punc útulnosti a v rámci možností i intimity. Stejně jako zpěvačka/producentka, která není celebritou nejvyšší kategorie, ale zároveň je dost známou a uznávanou, aby nebyla underground. Když se po jejím boku na stagi objevuje hrstka spřízněných duší v atypických kostýmech, začínají se do rytmu kývat i věčně znudění barmani. Hédonismus čtvrtečního večera, vše je dovoleno.

Info

Charli XCX (uk)
14. 11. 2019 Roxy, Praha

foto © Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.