Články / Offtopic / / Movie/dox

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

Jakub Kurnas | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.04.2019

Šťastný Lazzaro navazuje na slavnou tradici italského neorealismu. Alegorický snímek režisérky Alice Rohrwacher, který si odnesl z festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář, nabízí pohled na sociální dynamiku jako všudypřítomnou snahu zneužívat slabšího.

Film sleduje nejméně průbojného člena zapadlé zemědělské komunity Lazzara. Obětavý mladík se zasněným výrazem a submisivní řečí těla posluhuje všem, v malebných obrazech italského venkova z počátku minulého století navazuje nerovné vztahy, ve kterých se vždy stává tím manipulovaným. Ve své prostotě ale působí šťastně.

Děj se odehrává v nespecifikovatelném bezčasí, které nese prvky konce devatenáctého století i pozdních devadesátek, v druhé polovině se z venkova přesouvá do oprýskané urbanistické džungle blízké budoucnosti. V chladném betonovém světě potkává Lazzaro své známé ze společenství, kteří do města přesídlili s vidinou lepšího života. Aspekt sociálního vyloučení zůstává neměnný v prostoru i čase: každý společenský žebříček musí mít svůj nejnižší stupínek.

Četné náboženské odkazy, pro Itálii typické, evokují biblický citát „blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské“. Náboženská linka, ve které je hlavní hrdina postupně stavěn do role světce, doplňuje sociálně popisný rozměr filmu. Lazzara provází zázraky a jako světec je v jedné ze scén uctíván, tím ovšem není, chybí mu to nejpodstatnější: víra přesahující pozemský život. Jeho bezelstná oddanost bližnímu, kterou snímek oslavuje, tak chvílemi působí slabošsky a bezcílně. Jen v jednom momentu opouští pozici loutky a aktivně hýbe dějem: konfrontuje instituci, která vysává peníze všech, majetných i chudých, banku. Nezištný pokus o finanční záchranu přítele končí tragicky, Lazzaro dostává svou mučednickou smrt.

Popis společnosti jako vzájemně se vykořisťující pyramidy, na jejíž špičce stojí ti nejbohatší, není ničím novým. Podstatnější je morální linka linoucí se příběhem. Ta není docela naivní: nuzná zemědělská komunita je stejně morálně zkrachovalá, jako postavy z vyšších společenských sfér. Vizuálně působivý film vyznívá jako bezútěšná sociální kritika a postava Lazzara jako chlácholivé východisko: nehledě na okolnosti mohou citliví lidé prožít život plný hlubokých emocí. Jakkoli může být podobný závěr neuspokojivý, nastoluje otázku, pro co má smysl žít a zemřít. Stačí to?

Info

Štastný Lazzaro
režie: Alice Rohrwacher, 2018
web distributora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julie Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Prizmatem ňader, staré dobré časy (Černé brýle)

Jaroslav Kejzlar 01.10.2022

Italský režisér Dario Argento, který stojí třeba za kultovním hororem Suspiria (1977), se vrací z režisérského důchodu mysteriózním thrillerem Černé brýle.

Není lehké býti rodičem (C’mon C’mon)

Andrea Kubová 29.09.2022

Joaquin Phoenix navštěvuje různá města v Americe, kde se ptá dětí a mladých lidí, jak si představují svoji budoucnost a jak vnímají svět kolem sebe.

Vzpomínky na písek (Desolation Center)

Štěpán Nezbeda 17.09.2022

Na pozvání platformy Synapse Knowledge přijede do pražské MeetFactory americký producent a režisér Stuart Swezey. Recenzujeme jeho dokument Desolation Center.

Tati, chci, aby to mezi námi bylo lepší (Milý tati)

Ondřej Oharek 04.06.2022

Příběh otce a dcery byl uvedený v Locarnu a Torontu, u nás získal dva České lvy. Čím si zasloužil tolik ohlasů?

Běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť (Lidi krve)

Štěpán Nezbeda 16.03.2022

Nejvhodnější by bylo film promítat na rozpadající se zeď domu v troskách jedné z opuštěných sudetských vesnic. Proč?

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Štěpán Nezbeda 06.01.2022

Paolo Sorrentino, stejně jako mnoho velkých i menších filmařů před ním, se v novém snímku Boží ruka vrací k formativním rokům svého dospívání.

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Lukáš Masner 12.12.2021

Film se daří uvěřitelně vyprávět o zdánlivě samozřejmých a všedních věcech – o rozchodech a sblížení, o průměrnosti, obyčejnosti a rozhovorech, které...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace