Nicole Strungová | Články / Reporty | 09.01.2019
Do Ankali vedú dve cesty: jedna viac "fancy" a evidentne frekventovanejšia, po ktorej vás Uber ladne vyplaví až do náručia bouncers na vstupe. Druhá je zo zastávky Bohemians, kedy v nočných hodinách chvatne cupkáte popri gymnáziu smerom k chabo osvetlenému parčíku (áno, autor v podobných chvíľach zaľúbene spomína na všetky horory, ktoré videl v poslednej dobe), avšak dva kroky pred plným vypuknutím paranoje príde vykúpenie v podobe odbočky doľava. Skratka. Nie obyčajná. Pokrytá večným blatom. Ak by sa na svete vyparila všetka voda, verím, že týchto posledných pár metrov by zostalo stále vlhkých. Soft spot.
Topánky si oklepem, až prejdem cez security – nadobudnutej päť centimetrovej vrstve na podrážkach totiž vďačím za plynulý prechod bez hľadania občianskeho preukazu. "Nefotí sa, nenatáča, vnútri sa nefajčí!" znie lokálne trio božích prikázaní. Do klubu vchádzam 2:05 za zvuku groovy fanfár tracku Serious od Shan (B side EP Filterjob, 2018, Footjob). Klub je viac prázdny ako plný, české publikum ešte stále dostatočne neobjavilo krásu fúzie houseu a diska, a to aj napriek tomu, že už len Ankali v rámci Soft Spotu ťahá do Prahy lahôdky žánru – od Nicka Höppnera (kto sa aspoň raz nezavrtí na In My Mind z albumu Work, má obrnu) cez Virginiu, Konstantina, Skatebårda (od tohto dosť cool Nóra odporúčam srdcovku Data Italia) až po skvelého Joba Jobse. Stručne, techno je (zatiaľ) všechno.
Ako extrovertnému introvertovi mi stav crowdu vyhovuje. Človek nikde nečaká, na parkete sa dostane, kam chce, jediná hrozba spočíva v takzvaných zblúdilých kolegyňkách. Je to priamy dôsledok faktu, že uplatniť face checking a Berghain metódy zatiaľ u nás nie je možné, tým pádom do vás sem-tam vrazí slečna s Hermioninou kabelkou.
Gerd Janson, spoluzakladateľ labelu Running Back (vydávajú na ňom super mená houseovej scény KiNK, Andhim, Henrik Schwartz, Octo Octa, Radio Slave), odštartoval svoju kariéru už koncom '90 rokov v rodnom Darmstadte v Café Kesselhaus, zásadnejšie však boli jeho Liquid parties s Thomasom Hammannom v známom frankfurtskom klube Robert Johnson. Gerdovi zrejme nestačí jeden dream job, preto ešte píše pre Groove Magazine a Spex, naháňa sa počas organizácie Red Bull Music Academy, a aby toho nemal málo, tak si po jeho radu môžete zájsť do Pentagon Recordstore (Darmstadt).
Za playermi má plne sústredený výraz občas okorenený ľahkým úsmevom na predné rady. Postupne sa vlníme na Can U Dance (Kenny Jammin Jason), Good Soul (Stable Mates), Didn't I (Capricorn) a dva killer tracky, ktoré neviem identifikovať (ak si nejaký hodňoušek spomenie, poteší ma), až po zľahka natrancelú Fountain of Youth (Johannes Albert). Genialita jeho mixu a selekcie spočíva v obľube heroických tém, ktoré ako jemnú hymnu na rozlúčku necháva doznieť, zatiaľ čo pod ňou to už bublá ďalšou vypalovačkou. V tento večer počujeme za tri hodiny snáď všetko – nové disko, staré disko, nové disko znejúce ako staré disko, chicago, acid až po pár minút mierneho pritvrdenia. Zvodný lev salónu sa stáva z každého pri Get a Little (Patrick Cowley), napätie sa krája počas Automatik (Mak & Pasteman), až set vyvrcholí do letného megahitu Neutron Dance (Krystal Klear), plynulo prechádzajúceho do úvodného cvalu klasiky Darling I Love You (Jorge Santana). Všetci š'tastní.
O piatej Gerda vystrieda čerstvá Ankali rezidentka Eva Porating. Eva sa toho nikdy nebála (preto je objektívne asi najschopnejšia česká DJka, čo sa skillu a selekcie týka) a strelí tam hneď z úvodu Euroflash (Coni). Moje telo sa však tentokrát príliš neúdilo vonku alebo v backstagei a poctivo tancovalo celú dobu, preto krátko pred šiestou prichádza rozhodnutie pobrať sa domov spať. Rozlúčkové ranné prebrodenie sa bahnitým tankodromom a vidina ďalšieho soft spotu – postele.
Soft Spot: Gerd Janson (de) + Eva Porating + Jorgos
4. 1. 2019 Ankali, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.