mexhouse | Články / Sloupky/Blogy | 31.01.2014
To máte tak... Ale abych nelhal - Jon Hopkins měl být můj osobní Spectaculare vrchol, zopakování orgasmického zážitku z letních Katovic, kde rozduněl několik tisíc maniaků velmi hutnými bassovými brejky. A já si mohl palčivě vzpomenout třeba na set Adama Freelanda na Proboštských jezerech léta páně... nevimtyvole, to byl i bůh mladý. Jenže open air je trochu něco jiného než plná Akropole. Frederic Robinson nepromine, a já sám sobě taky ne, ale fronta na šatnu byla tak ukrutná, že jsem oběhl i Hostivař, než se dalo vejít.
Jon Hopkins je zajímavý tím, že kombinuje zvuky hudebních nástrojů a syntetické pláty, je zajímavý mixem sladkobolnějších prvků, noiseových elementů a čistě tanečního parketu. Pak už záleží na rovnováze nebo na charakteru akce. Zatímco na Nowa muzyka to byla hluková lázeň daná aparátem a prostorem, velmi fyzický zážitek plný nevtíravých, omračujících ploch, v Akropoli se odehrála solidní diskoška. Řekněme páteční Roxy. Skladby většinou rezignovaly na složitější pasáže, vykostěná páteřní linka, fade outy, ruce hore, ječák. Nebyl čas na překvapivější zvraty nebo další zvukové plány, a když už, Hopkins track nesmyslně utnul. A hrozně spěchal, i když nebylo kam, přídavek do ztracena, i na Akropoli bylo brzo. Na druhou stranu sukces ohromný, Jon je krasaveček a vyžívá se v pohybech za strojem, v čudlikování je brilantní, i když to někdy trochu vypadá jako Kluci v akci. Další vyprodaná akce Spectaculare naplňuje nadějí už jen proto, že to může být jen první z dalších ročníků, od Lunchmeatu NEONE jsem se tak dobře neměl, jakkoliv jsou to nesrovnatelné akce.
Počkat počkat, abych se nepletl: nemám vůbec nic proti Roxy, ba naopak: těla, tanečky, drogy a prdýlky, naklepané tělo bpm, jeden dlouhý výkřik a samá rozkoš, páteční prasečina, miluju. Ale kde jsme to začali... U Jona Hopkinse?
Jon Hopkins (uk)
30. 1. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Michal Hradecký
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.