Články / Reporty

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 15.11.2019

Šumperský festival BluesAlive s prestižním oceněním Keeping The Blues Alive vstoupil do svého čtyřiadvacátého ročníku. Tentokrát žádné hraní ve foyer Kulturního domu, žádné přerušení programu delší pauzou, tedy léta zaběhaná struktura. Dobrý tah.

Zahřívací kolo tvořil slovenský dvojblok Kiero Grande a Tony Bigmouth Pearson. První jmenované, kapelu, o které se mluví čím dál více, jsem k vlastní škodě nestihl. Tony Bigmouth Pearson potěšil civilním vystoupením, když sám s kytarou, looperem a slušnou dávkou přirozeného showmanství předvedl autorské věci a prostřídal je několika osobitými covery. Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

Slovenská předehra otevřela dveře k jednomu z dramaturgicky nejlépe postavených večerů, jaké jsem měl možnost na šumperském festivalu zažít. Tři vystoupení, každé úplně jiné, všechny špičkové. Vycházející jméno, zářící sideman, legenda.

Lizz Wright se u nás zatím předvedla spíše jako jazzová zpěvačka a čtvrteční set pro ni byl, jak sama poznamenala, návratem ke kořenům, k blues ochucenému gospelovou procítěností. Zahájila coverem Old Man Neila Younga zazpívaným tak od srdce, až se v nejednom oku zaleskla slza. Pokorný koncert postavený na jemných melodiích, které Wright tvarovala svým sametovým, specificky zabarveným hlasem, byl strhující jakýmsi spodním proudem energie. Lví podíl na tom měla i čtyřčlenná kapela. Výrazní, přesní muzikanti, kteří hráli frontwoman do not, i oni s pokorou a skromností, jež jim nedovolila zbytečné exhibování. Přídavek, taky poněkud nezvyklý jev na BluesAlive, byl naprosto na místě.

To Doyle Bramhall II tahal jiná esa. Na pódium, které kromě něj patřilo jen basákovi/klávesákovi a bubeníkovi, se doslova ležérně došoural, kolem sebe aureolu rockové hvězdy s cinkajícími řetízky a náramky, oči schované za tmavými brýlemi. Jakmile ale vzal kytaru, hned bylo jasné, proč je nenápadným sidemanem takových hvězd, jako jsou Eric Clapton, Roger Waters či Elton John. Hned taky naskočila otázka, proč, k sakru, není známější? Levoruký hráč s unikátním soundem, který je dán tím, že si neotočil struny a má tedy nízké dole, předvedl hrubý, neotesaný koncert s doslova drtivým zvukem. Jestli Lizz Wright hladila, zklidňovala a nutila doslova k duchovnímu usebrání, Doyle Bramhall oslňoval rockovou přímočarostí a blues ostrým jak břitva. A taky trochou punku, když si na závěr střihl I Wanna Be Your Dog od The Stooges.

fotogalerii z prvního festivalového dne zhlédněte tady

Klavíristce a zpěvačce Marcii Ball se podařilo roztancovat šumperský kulturák jako málokomu. Ono se totiž jen špatně odolává svádivému rytmu boogie woogie a rock‘n‘rollu v tak energickém podání, jaké předvedla tahle čerstvá sedmdesátnice. Jerry Lee Lewis v sukních, takovým dojmem působila. Nejdelší koncert festivalu stál do značné míry na individuálních muzikantských schopnostech, ale i přirozeném showmanství, které se nejvíce projevilo v letmých tanečcích či skupinových „choreografích“.

Shodnout se na tom, co bylo vlastně nejlepší, se nedalo. Každý měl něco jiného, zároveň vlastně nešlo – a to ani jednomu z vystupujících – cokoliv vytknout.

Info

Blues Alive 14. 11. 2019, Dům kultury, Šumperk

fto © Radim Malíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...