Články / Reporty

Blues bez šťávy (Eric Clapton)

Blues bez šťávy (Eric Clapton)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 08.06.2022

Eric Clapton je pro mnohé - autora textu nevyjímaje - vstupní branou do bluesového světa. Kdo se ale vydal hlouběji, často zjistil, že původní bluesmani i spousta Claptonových souputníků toho nabízí o poznání víc. Odpárat zásluhy mu ovšem nelze, byl to on, kdo dostal blues do mainstreamu, je to kytarový velmistr a pár notoricky známých hitů za sebou má taky. Není divu, že na něj přišla téměř plná O2 arena v Praze.

Sám mistr se divákům příliš neodvděčil. Běžné pojetí vztahu umělec-publikum, tedy něco, co by se dalo shrnout jako “jsem tu pro vás” převrátil Clapton na “jste tu pro mě (a mě je to celkem jedno)”. Už dlouho jsem neviděl koncert, který byl zahrán tak z povinnosti, bez zápalu, rutinně.

Hudebně lze celému podniku vytknout máloco. Clapton přivezl do Prahy set poskládaný z povinných hitů (Cocaine, Layla, Tears in Heaven, Badge, Wonderful Tonight atd.), solidních coverů (I’m Your Hoochie Cochie Man) i fan favourites typu White Room nebo Key to the Highway. Vcelku vyvážený setlist příjemně osvěžila střední akustická část, a Clapton se tak ukázal v obou svých polohách.

Co ale zmůže skvělý setlist, když veškeré emoce končí na kraji pódia? Kytarista a jeho kapela - působí v ní mj. i svébytný Doyle Bramhall II., který Claptona na několika místech s přehledem přehrál - se totiž celý koncert schovávala ve stínu. Částečně pomohly obrazovky, ale i ty v mnoha případech ukazovaly jen siluety. Sama hlavní hvězda vlastně jen dvakrát za celý koncert poděkovala a letmo představila kapelu. Tím skončila veškerá komunikace. Pravda, to se občas stává, ale i takový Bob Dylan, když hrál posledně v pražské Lucerně, se na závěr koncertu zvedl od klavíru a s diváky se rozloučil. Clapton a jeho band zmizel jako pára nad hrncem.

Přídavek, cover Joea Cockera High Time We Went, odehraný opět spíše z povinnosti, dokonce odzpíval klávesák. A bylo v tom více životnosti než v předcházející hodině a půl. Zabolely i očekávatelné emocionální momenty, Tears in Heaven a Wonderful Tonight. Prvně jmenovaná byla pojatá jaksi z rychlíku, jako by to chtěl mít Clapton za sebou, ikonické kytarové intro té druhé zase rozbil na jednotlivé tóny natolik, že se v něm melodie prakticky ztratila.

Jistě, Claptonovi táhne na osmdesátku, nežil zrovna příkladně, v poslední době ho trápí neuropatie. Pak je ovšem otázka, proč důstojně nezrušit celé turné a odejít na odpočinek. Nikdo by se nezlobil. Zůstaly by pozitivní vzpomínky a ne blues, kterému došla šťáva.

Info

Eric Clapton (uk)
5. 6. 2022 O2 arena, Praha

foto © Bestsport

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková 08.06.2022

Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno.

S příchutí železa (Einstürzende Neubaten)

Jiří V. Matýsek 01.06.2022

Jeviště jako železářství, zestárlé monstrum ze šrotiště. Na koncert Einstürzende Neubaten se čekalo dlouho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace