Články / Reporty

Blues bez šťávy (Eric Clapton)

Blues bez šťávy (Eric Clapton)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 08.06.2022

Eric Clapton je pro mnohé - autora textu nevyjímaje - vstupní branou do bluesového světa. Kdo se ale vydal hlouběji, často zjistil, že původní bluesmani i spousta Claptonových souputníků toho nabízí o poznání víc. Odpárat zásluhy mu ovšem nelze, byl to on, kdo dostal blues do mainstreamu, je to kytarový velmistr a pár notoricky známých hitů za sebou má taky. Není divu, že na něj přišla téměř plná O2 arena v Praze.

Sám mistr se divákům příliš neodvděčil. Běžné pojetí vztahu umělec-publikum, tedy něco, co by se dalo shrnout jako “jsem tu pro vás” převrátil Clapton na “jste tu pro mě (a mě je to celkem jedno)”. Už dlouho jsem neviděl koncert, který byl zahrán tak z povinnosti, bez zápalu, rutinně.

Hudebně lze celému podniku vytknout máloco. Clapton přivezl do Prahy set poskládaný z povinných hitů (Cocaine, Layla, Tears in Heaven, Badge, Wonderful Tonight atd.), solidních coverů (I’m Your Hoochie Cochie Man) i fan favourites typu White Room nebo Key to the Highway. Vcelku vyvážený setlist příjemně osvěžila střední akustická část, a Clapton se tak ukázal v obou svých polohách.

Co ale zmůže skvělý setlist, když veškeré emoce končí na kraji pódia? Kytarista a jeho kapela - působí v ní mj. i svébytný Doyle Bramhall II., který Claptona na několika místech s přehledem přehrál - se totiž celý koncert schovávala ve stínu. Částečně pomohly obrazovky, ale i ty v mnoha případech ukazovaly jen siluety. Sama hlavní hvězda vlastně jen dvakrát za celý koncert poděkovala a letmo představila kapelu. Tím skončila veškerá komunikace. Pravda, to se občas stává, ale i takový Bob Dylan, když hrál posledně v pražské Lucerně, se na závěr koncertu zvedl od klavíru a s diváky se rozloučil. Clapton a jeho band zmizel jako pára nad hrncem.

Přídavek, cover Joea Cockera High Time We Went, odehraný opět spíše z povinnosti, dokonce odzpíval klávesák. A bylo v tom více životnosti než v předcházející hodině a půl. Zabolely i očekávatelné emocionální momenty, Tears in Heaven a Wonderful Tonight. Prvně jmenovaná byla pojatá jaksi z rychlíku, jako by to chtěl mít Clapton za sebou, ikonické kytarové intro té druhé zase rozbil na jednotlivé tóny natolik, že se v něm melodie prakticky ztratila.

Jistě, Claptonovi táhne na osmdesátku, nežil zrovna příkladně, v poslední době ho trápí neuropatie. Pak je ovšem otázka, proč důstojně nezrušit celé turné a odejít na odpočinek. Nikdo by se nezlobil. Zůstaly by pozitivní vzpomínky a ne blues, kterému došla šťáva.

Info

Eric Clapton (uk)
5. 6. 2022 O2 arena, Praha

foto © Bestsport

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Le Guess Who? 2022 – To nejlepší

redakce 15.11.2022

Kromě denního zpravodajství nabízíme tradičně stručný výběr z nejlepších koncertů, podrobnější reportáž najdete v lednovém Full Moonu.

Tolik sebevědomí i pochybností zároveň (Sudan Archives)

Jakub Béreš 15.11.2022

Místo R&B zpěvačky vyzařující klid připomínala rockstar, ve svých manýrách ale nikdy neošidila samotný pěvecký výkon.

Show me your inner IKEA (Luki Essender, Galerie OFF/FORMAT)

Minka Dočkalová 15.11.2022

Víc pozornosti tentokrát strhávají návštěvníci než výstava. Musím se dívat na to, jak se lidé dívají. A přes to dívání zkoumám vystavená díla.

Hádanky z Utrechtu #3: Mít co říct

Michal Pařízek 13.11.2022

Může být nejlepším koncertem festivalu ten, ze kterého jste odešli? Snadno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace