Články / Reporty

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 01.04.2019

Pódium v Lucerna Music Baru zmenšené vyvýšeným piedestalem. Kolem na sloupech řetězy z barevných žároviček, které by se hodily na vánoční stromeček. Na malém pódiu, v podstatě na jedné hromadě, bicí, hned několik značně opotřebovaných kytarových aparátů a rozvrzaná židle s hromadou polštářů, nízko posazený mikrofon. Trůn pro krále blues?

Seasick Steve možná není ani králem blues, ani králem kytary, jeho přijetí na prvním samostatném koncertu v České republice tak ale skoro vypadalo. Vousatý fenomén s neodmyslitelnou kšiltovkou na hlavě a omlácenými kytarami v rukou dal širšímu publiku ochutnat jak, by mohlo znít to pravé blues od Mississippi. A co na tom, že je Seasick Steve z Floridy a rád si užívá sluníčka na její nejjižnější výspě nebo že na posledním Blues Alive v Šumperku byli autentičtí bluesmani hned tři. Seasick Steve má vzácný dar. Cítíte se s ním, jako že jste opravdu tam.

Blues Seasick Stevea je syrové, repetitivní, hypnotické. Z jednoduchých licků a rytmu rovného, jako když střelí, dovede vytěžit maximum. V souhře s jeho přiznaně vidláckou image a historkami o vínu, které hrozny nevidělo ani na pět mil a chuťově připomínalo benzín, není těžké podlehnout. Ten chlápek je totiž uvěřitelný, charismatický a sympatický a svou přímočarou ba minimalistickou hudbu, která od prvních tónů svádí do příjemného transu, umí podat s lehkostí, která se jen tak nevidí. Je až s podivem, že se svým neměnným stylem dokázal naplnit devítku dlouhohrajících alb a pořád to není nuda. Podstatná část setlistu v Praze patřila novince Can U Cook?. Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí. Starý pes pořád předvádí své naučené kousky. A vyčítat mu, že se snad opakuje, je k ničemu. Blues je o opakování zažitého a navíc to v tomhle případě není vůbec nuda.

Mírou ovací byl upřímně překvapený i sám protagonista. Druhý přídavek, po dlouhé diskuzi v zákulisí a posílání publika domů s omluvou za Trumpa v plánu nebyl, nejspíše ani obětavé a nekonečné potřásání pravicí, pořizování společných selfie a podepisování desek. A že jsem v té frontě stál taky...

Info

Seasick Steve (us)
25. 3. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.