Jiří Procházka | Články / Recenze | 03.09.2021
Extrémní metal, spirituální verše a otevřená podpora ekologického aktivismu. Gojira, čtyřčlenná kapela z francouzského jihozápadu, jež se pojmenovala po fiktivním prehistorickém ještěru zrozeného z nukleárního odpadu, představila na jaře své sedmé studiové album Fortitude. Po téměř pěti letech tak obrací posluchačskou pozornost k čerstvému materiálu, který nabízí širokou paletu poloh jako heavy metal, surový death, pulzující groove ale i lehčí rock postavený na chytlavých melancholických motivech. Každá z těchto poloh dostala na albu svůj jasně vymezený prostor, přičemž se v rámci jednotlivých songů často dynamicky prolínají. Výsledek – vynikající svou pestrostí – tak zároveň působí jako sevřený celek.
Po hudební stránce se nová deska nejvíce blíží předcházejícímu albu Magma (2016), kde už je odklon od rané, ortodoxně deathmetalové tvorby nikoliv jen matně tušeným náznakem, ale nesporným faktem. Těžkopádné kytary ustoupily zajímavým harmonickým postupům přinášejícím někdy až metafyzicky prorockou atmosféru a uvolněnějším rockovým rytmům. I když Gojira stále bezpečně spadá do metalových vod (gradující Born for One Thing, energická Amazonia či deathmetalová Sphinx), je Fortitude ještě méně hard & heavy, neboť je zde více zastoupena ona rocková melancholie a čistý zpěv (The Trails, The Chant). Vyznění ovšem, i díky propracovaným textům, neztrácí nic ze své naléhavosti.
Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti. Oproti předchozím nahrávkám vystavěných převážně na vnitřním zápasu s vlastním já, je na Fortitude mnohem více akcentována ekologie a společné soužití. Patrné je to zejména v groovemetalové skladbě Amazonia, kde se kapela za zvuků brazilského berimbau a domorodých píšťal (nelze nevzpomenout na legendární album Roots od Sepultury) vymezuje proti pokračujícímu vypalování pralesa.
Ačkoliv by se zaměření jednotlivých skladeb mohlo zdát široce rozkročené, lze zvolené tematické okruhy snadno vzájemně propojit a styl, jímž jsou texty napsány, je často umožňuje interpretovat přes vícero z uvedených perspektiv. Odkazuje se metalově melancholický Another World k vnitřní podstatě člověka, nebo k životnímu prostoru okolo nás? Záleží na posluchači.
Deska Fortitude (v překladu statečnost, síla ducha) tak i po textové stránce působí naprosto uceleně a spolu s pestřejší hudební složkou, která dává posluchači po tvrdých partech vydechnout, představuje skupinu opět v o něco vyzrálejší formě. Kromě zkázy a hněvu s sebou Gojira přináší i sílu a naději. Můžeme doufat v osobní i společenské semknutí, můžeme se odhodlat k nikdy nekončícímu boji za jejich dosažení. U břehů našich duší se zjevil emocionálně bohatý zážitek, který je radost doposlouchat do konce.
Gojira – Fortitude (Roadrunner Records, 2021)
web kapely
živě:
Gojira (fr)
25. 1. 2022 20:00
Forum Karlín, Praha
Fb událost
foto © Gabrielle Duplantier
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.