Články / Reporty

Bonobova harmonická monstra

Bonobova harmonická monstra

Jakub Šíma | Články / Reporty | 24.09.2013

Britský zvukový eklektik Bonobo dodržel tříletý rytmus svých pražských zastávek. Po návštěvách Roxy a Lucerna Music Baru zavítal tentokrát do divadla Archa. Prakticky každá návštěva někoho z ikonického labelu Ninja Tune zvedá značnou vlnu posluchačského zájmu. Bonobo není a nikdy nebyl výjimkou, takže skutečnost, že se koncert podařilo vyprodat, nemohla nikoho překvapit.

V publiku byly příjemně promícháni zástupci snad všech generací. Ty spojovala především vysoká očekávání a zvědavost na klubovou koncertní premiéru letošní novinky The North Borders. Předkrm a první porci kolektivního vlnění obstaral světoběžník fLako, který vystoupil jakožto oficiální předskokan aktuální části tour a svou porcí beatového vizionářství balancujícího na hranici abstraktního hip hopu a elektroniky naplnil pověst jednoho z nejtalentovanějších inovátorů ve svém oboru. Publikum sice bylo rozeseto mezi sálem, nekonečnými frontami na baru a pokuřováním v pasáži, ale první projevy spokojenosti na sebe nenechaly dlouho čekat.

Na včasný začátek vystoupení Bonoba a jeho ansámblu se už všichni tlačili pod pódiem, když hned na úvod zazněl Cirrus, singl z aktuální desky. Milým překvapením byl čistý zvuk, který umožnil sledovat typicky delikátní hru s různorodými motivy, drobné posuny a proměny oproti studiovým verzím. Oblíbené momenty z desek byly zachovány, ale živé podání je dokázalo představit v různě rozpracovaných variantách, pohrát si s novými kontexty a celkově zintenzivnit jejich podobu. Výběr skladeb dal zaznít podstatné části aktuální nahrávky, která byla hojně prokládána průřezem nejsilnějších momentů starší tvorby.

Za hudebníky se promítala projekce na řadu panelů. Ta byla občas příjemným doprovodným prvkem, ale na rozdíl od konceptů, jaké vozí DJ Shadow či Amon Tobin měla pouze okrajový význam. Důležitější roli sehrálo decentní nasvícení, které umocnilo podstatné momenty a zároveň nerušilo, osvětlovač je zjevně pevnou součástí celé výpravy. Díky němu bylo vždy jasné, kam zaměřit pozornost, odchody a příchody jednotlivých hráčů probíhaly takřka nepozorovaně. Z kapely poutal největší pozornost saxofonista, střídající saxofon s klarinetem, a bubeník, jehož sólo v druhé polovině vystoupení sklidilo bouřlivý ohlas, který však nebyl výjimkou ani po jednotlivých skladbách. Mimo ně tvrdili zvuk ještě klávesák, kytarista a samozřejmě Bonobo sám, který kromě elektronických hračiček obsluhoval i kytaru.

Chybět nemohla vokalistka, v jejíž roli se představila éterická Szjerdene. Její příchod pokaždé pohnul atmosférou do procítěnějších poloh, zpomalil vlnění publika a nabádal k zavření očí tak, aby přesně se rozlévající hlas vynikl v celé své průzračnosti. Různorodý a často až exotický výběr zvuků a samplů, které především s magicky znějícími perkusemi tvoří kostru Bonobových kompozic, ukázaly své jinak ne zcela známé tváře a na albu neslyšené gradace sklízely zasloužený potlesk. Prozkoumávání harmonických možností stavebního materiálu mělo pevnou půdu pod nohama i díky vysoké kvalitě nazvučení, a tak bylo k vidění a slyšení to nejlepší, co mohl britský producent v současnosti nabídnout. A že toho není málo.

Zklamaný neodcházel nikdo. Vyprodání Archy nezpůsobilo otravnou přeplněnost prostoru, naopak přispělo k vynikající kulise. Simon Green s kapelou předvedli velmi přesnou podívanou a při aplausech vřele odhazovali profesionální výrazy. Spokojenost na všech stranách.

Info

Bonobo (uk)
21. 9. 2013, Divadlo Archa, Praha

foto © Eliška Kubíková, GoOut.cz>

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...