Jakub Šíma | Články / Reporty | 24.09.2013
Britský zvukový eklektik Bonobo dodržel tříletý rytmus svých pražských zastávek. Po návštěvách Roxy a Lucerna Music Baru zavítal tentokrát do divadla Archa. Prakticky každá návštěva někoho z ikonického labelu Ninja Tune zvedá značnou vlnu posluchačského zájmu. Bonobo není a nikdy nebyl výjimkou, takže skutečnost, že se koncert podařilo vyprodat, nemohla nikoho překvapit.
V publiku byly příjemně promícháni zástupci snad všech generací. Ty spojovala především vysoká očekávání a zvědavost na klubovou koncertní premiéru letošní novinky The North Borders. Předkrm a první porci kolektivního vlnění obstaral světoběžník fLako, který vystoupil jakožto oficiální předskokan aktuální části tour a svou porcí beatového vizionářství balancujícího na hranici abstraktního hip hopu a elektroniky naplnil pověst jednoho z nejtalentovanějších inovátorů ve svém oboru. Publikum sice bylo rozeseto mezi sálem, nekonečnými frontami na baru a pokuřováním v pasáži, ale první projevy spokojenosti na sebe nenechaly dlouho čekat.
Na včasný začátek vystoupení Bonoba a jeho ansámblu se už všichni tlačili pod pódiem, když hned na úvod zazněl Cirrus, singl z aktuální desky. Milým překvapením byl čistý zvuk, který umožnil sledovat typicky delikátní hru s různorodými motivy, drobné posuny a proměny oproti studiovým verzím. Oblíbené momenty z desek byly zachovány, ale živé podání je dokázalo představit v různě rozpracovaných variantách, pohrát si s novými kontexty a celkově zintenzivnit jejich podobu. Výběr skladeb dal zaznít podstatné části aktuální nahrávky, která byla hojně prokládána průřezem nejsilnějších momentů starší tvorby.
Za hudebníky se promítala projekce na řadu panelů. Ta byla občas příjemným doprovodným prvkem, ale na rozdíl od konceptů, jaké vozí DJ Shadow či Amon Tobin měla pouze okrajový význam. Důležitější roli sehrálo decentní nasvícení, které umocnilo podstatné momenty a zároveň nerušilo, osvětlovač je zjevně pevnou součástí celé výpravy. Díky němu bylo vždy jasné, kam zaměřit pozornost, odchody a příchody jednotlivých hráčů probíhaly takřka nepozorovaně. Z kapely poutal největší pozornost saxofonista, střídající saxofon s klarinetem, a bubeník, jehož sólo v druhé polovině vystoupení sklidilo bouřlivý ohlas, který však nebyl výjimkou ani po jednotlivých skladbách. Mimo ně tvrdili zvuk ještě klávesák, kytarista a samozřejmě Bonobo sám, který kromě elektronických hračiček obsluhoval i kytaru.
Chybět nemohla vokalistka, v jejíž roli se představila éterická Szjerdene. Její příchod pokaždé pohnul atmosférou do procítěnějších poloh, zpomalil vlnění publika a nabádal k zavření očí tak, aby přesně se rozlévající hlas vynikl v celé své průzračnosti. Různorodý a často až exotický výběr zvuků a samplů, které především s magicky znějícími perkusemi tvoří kostru Bonobových kompozic, ukázaly své jinak ne zcela známé tváře a na albu neslyšené gradace sklízely zasloužený potlesk. Prozkoumávání harmonických možností stavebního materiálu mělo pevnou půdu pod nohama i díky vysoké kvalitě nazvučení, a tak bylo k vidění a slyšení to nejlepší, co mohl britský producent v současnosti nabídnout. A že toho není málo.
Zklamaný neodcházel nikdo. Vyprodání Archy nezpůsobilo otravnou přeplněnost prostoru, naopak přispělo k vynikající kulise. Simon Green s kapelou předvedli velmi přesnou podívanou a při aplausech vřele odhazovali profesionální výrazy. Spokojenost na všech stranách.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.