Články / Reporty

Brouzdání v emo vodách a paranoidní vize Archive

Brouzdání v emo vodách a paranoidní vize Archive

Jáchym Krohe | Články / Reporty | 05.12.2012

Nedělní koncert Archive, početně masivního trip-hop/progrockového kolektivu z Londýna, byl pro mě v jistém smyslu novým zážitkem. Až při cestě tramvají jsem si uvědomil, že je to první koncert, na který jedu úplně sám, forever alone bez kamaráda, spřáteleného gangu nebo prostě kohokoli, s kým má člověk na koncertě potřebu diskutovat kvalitu poslední desky a piva v klubu, případně nepohodlné rozměry postavy bránící ve výhledu na pódium. Najednou jsem se začal cítit jako ta blonďatá slečna z videoklipu k Bullets, která zjistí, že naproti ní sedí ve vlaku její vlastní temné já a že asi nebudou úplně kamarádky. Introvertní náladu umocnilo nejen počasí za oknem tramvaje, ale o chvilku později i první tóny syntezátoru a kytary, které dávaly jasně najevo, že se celý večer ponese v atmosférickém, až filmovém duchu. Vnímat koncert jako soundtrack k neexistujícímu filmu nebylo vůbec těžké, projekční plocha zůstala až do přídavků vypnutá a nabízela se tak jako tabula rasa pro vlastní scény z různých končin duše.

Na pódiu se postupně střídali čtyři vokalisti, kromě základní trojky Pollard Berrier, Dave Pen a Maria Q i nová Holly Martin, která vypadala jako popovější Zola Jesus. Archive tak dostali dost prostoru k vyjádření všech emočních poloh, které za všechny ty roky do svého archivu nasbírali. Berrier svým falzetovým „watch out, my angel, watch out“ odstartoval přehlídku velkých hitů kapely a u mikrofonu se postupně střídaly mužské a ženské vokály. Později se celý ten imaginární soundtrack k filmu přelil v pásmo z aktuálního alba With Us Until You Die, které přehráli skoro celé. V sále začalo přibývat marihuanového kouře, a tak jsem určitě nebyl jediný, který přestal vnímat hranice mezi jednotlivými songy, a na útržky z textů začal asociovat náhodné kousky vzpomínek, nočních můr a představ, které se pak v různých úhlech a kombinacích odrážely od projekčního plátna a zavěšené diskokoule do všech koutů sálu.

Brouzdání v emo vodách se překlopilo do paranoidních vizí až skoro ke konci koncertu se songem Dangervisit, (což je mimochodem i název vlastního labelu, pod kterým Archive vydali aktuální desku) a imperativní výkřiky „Feel! Trust! Obey!“ navodily atmosféru předposledního alba Controlling Crowds. U stejnojmenného songu začala zářit i projekce, ze které postupně vystupovali lidi v bílých maskách, seřazení jako ovce na porážku, a Berrier k tomu přesvědčivě deklamoval, „Stay on your knees with your cross and don't tell me to know so; the world is my playground too and I refuse to follow“. Na závěr dvou pásem přídavků zazněl singl z téhož alba, na který očividně všichni fanoušci čekali. Už zmíněný videoklip k Bullets zaplnil tísnivou existenciální projekcí dřív prázdnou plochu a nenechal žádné místo pro vlastní myšlenky a nálady. Schizofrenní postava, ujíždějící vlak a zhmotněný osobní stín, svíjející se v bláznivém tanci, se sice později přeměnili v ujíždějící tramvaj a bezdomovce svíjejícího se v záchvatu kašle, ale něco přece zůstalo uvnitř. Takový malý stín, který v každém fanouškovi posedle tančí a nutí zůstat s Archive „until you’re dead“.

Info

Archive (uk)
2. 12. 2012, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.