Články / Reporty

Brouzdání v emo vodách a paranoidní vize Archive

Brouzdání v emo vodách a paranoidní vize Archive

Jáchym Krohe | Články / Reporty | 05.12.2012

Nedělní koncert Archive, početně masivního trip-hop/progrockového kolektivu z Londýna, byl pro mě v jistém smyslu novým zážitkem. Až při cestě tramvají jsem si uvědomil, že je to první koncert, na který jedu úplně sám, forever alone bez kamaráda, spřáteleného gangu nebo prostě kohokoli, s kým má člověk na koncertě potřebu diskutovat kvalitu poslední desky a piva v klubu, případně nepohodlné rozměry postavy bránící ve výhledu na pódium. Najednou jsem se začal cítit jako ta blonďatá slečna z videoklipu k Bullets, která zjistí, že naproti ní sedí ve vlaku její vlastní temné já a že asi nebudou úplně kamarádky. Introvertní náladu umocnilo nejen počasí za oknem tramvaje, ale o chvilku později i první tóny syntezátoru a kytary, které dávaly jasně najevo, že se celý večer ponese v atmosférickém, až filmovém duchu. Vnímat koncert jako soundtrack k neexistujícímu filmu nebylo vůbec těžké, projekční plocha zůstala až do přídavků vypnutá a nabízela se tak jako tabula rasa pro vlastní scény z různých končin duše.

Na pódiu se postupně střídali čtyři vokalisti, kromě základní trojky Pollard Berrier, Dave Pen a Maria Q i nová Holly Martin, která vypadala jako popovější Zola Jesus. Archive tak dostali dost prostoru k vyjádření všech emočních poloh, které za všechny ty roky do svého archivu nasbírali. Berrier svým falzetovým „watch out, my angel, watch out“ odstartoval přehlídku velkých hitů kapely a u mikrofonu se postupně střídaly mužské a ženské vokály. Později se celý ten imaginární soundtrack k filmu přelil v pásmo z aktuálního alba With Us Until You Die, které přehráli skoro celé. V sále začalo přibývat marihuanového kouře, a tak jsem určitě nebyl jediný, který přestal vnímat hranice mezi jednotlivými songy, a na útržky z textů začal asociovat náhodné kousky vzpomínek, nočních můr a představ, které se pak v různých úhlech a kombinacích odrážely od projekčního plátna a zavěšené diskokoule do všech koutů sálu.

Brouzdání v emo vodách se překlopilo do paranoidních vizí až skoro ke konci koncertu se songem Dangervisit, (což je mimochodem i název vlastního labelu, pod kterým Archive vydali aktuální desku) a imperativní výkřiky „Feel! Trust! Obey!“ navodily atmosféru předposledního alba Controlling Crowds. U stejnojmenného songu začala zářit i projekce, ze které postupně vystupovali lidi v bílých maskách, seřazení jako ovce na porážku, a Berrier k tomu přesvědčivě deklamoval, „Stay on your knees with your cross and don't tell me to know so; the world is my playground too and I refuse to follow“. Na závěr dvou pásem přídavků zazněl singl z téhož alba, na který očividně všichni fanoušci čekali. Už zmíněný videoklip k Bullets zaplnil tísnivou existenciální projekcí dřív prázdnou plochu a nenechal žádné místo pro vlastní myšlenky a nálady. Schizofrenní postava, ujíždějící vlak a zhmotněný osobní stín, svíjející se v bláznivém tanci, se sice později přeměnili v ujíždějící tramvaj a bezdomovce svíjejícího se v záchvatu kašle, ale něco přece zůstalo uvnitř. Takový malý stín, který v každém fanouškovi posedle tančí a nutí zůstat s Archive „until you’re dead“.

Info

Archive (uk)
2. 12. 2012, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cestopisy v podaní GenotPresents

Lucia Banáková 30.07.2020

Cez powerambient skrz vesmír, oceán a ostrov až na berlínske techno a späť do Prahy. GenotPresents ovládli Archu.

Nejlíp se tančí za deště (Okolojeles)

Michaela Peštová 29.07.2020

Je jedno, jestli máme srdce zlomené láskou nebo usychajícími lesy okolo. Potřebujeme místa, kde své vize nemusíme pořád dokola obhajovat.

Dobrá rozhodnutí (VlčkoviceFest)

Fomas 28.07.2020

První pohled na spoustu dětí, bosých nohou a žen bez podprsenek dával tušit, že opravdu půjde o hodně uvolněnou akci.

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.