Články / Recenze

Bušení do slov  (Skrýše Terezy Šustkové)

Bušení do slov (Skrýše Terezy Šustkové)

Libor Staněk | Články / Recenze | 07.10.2018

Představme si prostor básně jako skryté místo na schovávanou, do kterého opatrně a s velkou dávkou lásky schraňujeme svá křehká slova, přičemž stejně víme, že budou jednou objevena. Právě se slovem, jež bude sice brzy odkryté, ale dosud je křehké a utajené, pracuje ve své debutové sbírce Skrýše i mladá básnířka Tereza Šustková (1991). Jako by se v tomto poetickém prostoru střetávaly dvě síly - jedna, která nutí autorku naplno odhalovat svou „intimitu“ bytí, a druhá, jež chce tento obnažující svět prchlivě zakrývat: „S bosýma nohama ve škopku, / na rameni rozpáraný steh, / při úpatí lesa / já jediná s rukou na břiše.“ Tyto na první pohled protichůdné síly do sebe ale nijak nenarážejí ani si neodporují. Spíše se vyváženě sbíhají do velice jemného a ostýchavého stylu, smíšeného s podprahově hořečnatým a živelným charakterem autorčiných básní.

Zmíněná dynamika je patrná i v přístupu k samotnému básnickému slovu, k němuž se ve sbírce nepřistupuje jako k hotové záležitosti. Když autorka píše: „věřím ve věčnou platnost slova,“ nelze tento výrok chápat v kontextu knihy jako nezvratitelný. O slovo se zde přímo nebojuje - Šustková není primárně v rozporu se svou řečí (na to ji má příliš ráda), ale jakási potřeba ho znovu ozkoušet, povážit či přebrat, je z jejích veršů patrná: „Buším do slov. / Buším kladivem do kamene“ či „obejmout slova rameny, / uvěřit, že je to bez dluhu.“ I přesto je pro autorku básnická výpověď převážně cesta k porozumění, které nejčastěji hledá skrze nepojmenovatelné a málokdy specifikované „Ty“. V těchto polohách básnířka navazuje na současnou tradici spirituální poezie, a to nejen v její dostředivé málomluvnosti a jejím všímání si každodenních všedností na úkor explicitní křesťanské symboliky.

Šustková v jistém smyslu rovněž navazuje na aktuální tvorbu současných českých básnířek (Kateřina Rudčenková, Simona Martínková­-Racková, Irena Šťastná), jejichž lyrika vychází z hluboké introspekce: „Jsem ještě nezralé ovoce“ nebo: „nechat se pečlivě otesávat,“ jsou např. typické verše pro linii tohoto básnění. Autorka se i z toho důvodu neubrání sugestivně dekorativnímu slovníku, v němž dává okázale na odiv svou přebujelou fantazijní citlivost: „Skřivánci mrznou potmě. / Usínám na tlukoucích srdcích básníků.“ Daleko uvěřitelnější je autorčina poetika tehdy, když se tohoto slovního zkrášlování vzdává ve prospěch nenápadně tichých znamení, metafor, ve kterých se není potřeba předvádět, ale naopak se do nich nesměle skrývat: „Mezi maror a charosetem / zastudila mě má podoba. / Že chci sloužit, / ale zatím sloužím hlavně sobě.“

Nic to nemění na tom, že básně Terezy Šustkové jsou celkově spíše skryté než zjevné, spíše magické než obyčejné, spíše intuitivní než vypočítavé. Není od věci myslet na báseň Sylvie Plathové Tulipány – i tato poezie totiž tepe někde ve své utajené skrýši a proměňuje něžná slova v divokou zvěř, která by měla být raději v kleci. Na básnickou prvotinu to není vůbec málo.

Info

Tereza Šustková – Skrýše (Nakladatelství Host, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace