Café Na půl cesty se změnilo v hořící katedrálu. A potřebuje vysvětit.

Neděle, 18. února 2014 léta páně. Je noc. Vítr ohýbá větve stromů do ohyzdných pařátovitých patvarů. Nebo se odněkud z kopce valí hromada brambor do nicotné tmy. Je vůbec možné vybrat ještě více zneklidňující zvukovou kulisu pro zahájení černě-kovového dekadentního pásma, než jak to předvedli Lezok? Při zadání jména skupiny do vyhledávače je pravděpodobnost nalezení relevantních výsledků menší, než kdybyste hledali Les Légion Noires. Na ty, ať už záměrně či nikoli, upomíná především lead kytara svým naříkavým zvukem a jednoduchými repetitivními vyhrávkami a zpěvákův jedovatý skřek. Hypnotická krajina dvou, možná tří skladeb naštěstí nebylo pro nezasvěceného posluchače výletem do Vortexu tápání, a to především díky kompozičně zdařilým návratům k nosným tématům. I přesto byla z hudby Lezok patrná složitost v duchu výjevů USBM jako Krallice či Weakling. Z kavárny Na půl cesty se stala katedrála, a bude potřeba ji znovu vysvětit. Kvlt bez patetického chvástání.

Po Lezok přiběhla smečka neurotických vlků Got a Wolf a nasekala všechno dříví, kterého se celou zimu nikdo ani nedotkl. Chaotický hardcore berserk se značně zchátralým duševní zdravím, někde mezi ranou Norma Jean a Botch s občasnými záchvaty nepředvídatelného „matematického“ vzteku, který by udělal dojem i na takové šílence, jakými jsou Heavy Heavy Low Low. Rány basákových pěstí do činelu, kterými se uklidňoval mezi písněmi, by je možná i vylekala. Po sekyrce zbyla jen čepel. Topůrka se vlci nažrali.

Madame de Montespan zemřela. Dědicové za jmění, jež jim odkázala, nechali zbudovat katedrálu. Vyžádanou tmu v kavárně protínalo světlo dvou obrovských svící. Na kytarové bedně ležela kadidelnice s myrhou. Čtyři černé košile. Rodinné stříbro tradice francouzského screama je v tvorbě Cathedraal patrné spíš jen v dozvucích, kdy zpěvákovo hořekování zní, jako by měl srdce v kusech šrotu. Jejich dlouhé atmosférické skladby se zádumčivými riffy tíhnou více k post-metalu a nutno podotknout, že nasypané pasáže zní jako hořící chrám boží. Na nahrávkách to rozhodně není tak zlověstný black metal. Dojde i na mačkání neviditelných pomerančů, se kterým ještě před Darkthrone přišli Skinny Puppy. Ale o tom jindy.