Lenka Špryslová | Články / Recenze | 29.08.2012
Očekávání je svinstvo. Kamarád mi kdysi vyprávěl, jak si na turné v Itálii dal k snídani čerstvě rozpečenou rolku... Sbíhaly se mu sliny, úplně cítil tu nugátovou chuť. Pak si kousnul. Párek! Ponechme stranou, že kamarád je vegetarián, v tu chvíli mu nějaký kus masa byl docela buřt. Jen okusil něco, na co nebyl připravený.
Když se mi dostalo do ruky nové album Beatsteaks, udělala jsem chybu. Girls got rhythm and expectations. Poslední dvě studiovky, Smack Smash a .limbo messiah byly ve znamení přímočařejšího rock’n’rollu. Živé Kanonen auf Spatzen jakbysmet. Na posledním koncertě v Praze nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo nějak dramaticky změnit. Pak přišel Boombox, a najednou je všechno úplně jinak. První poslech je jako když vás posadí na centrifugu, zatímco vy s cukrovou vatou v ruce čekáte frontu na řetízkáč.
Už od samého úvodu Beatsteaks balancují na hraně, přes kterou méně odolné fanynky přepadávají se srdceryvným křikem. Fix It je, řekněme, velmi neortodoxní otvírák. Je to totiž hroznej bordel. Po rokenrolu ani stopy, srdeční rytmus se opožďuje. Aby toho nebylo na nebohého posluchače moc, dostane odměnu, když přežije první track. (Sedni! Hodnej.) Milk & Honey je záchytný bod. Jako singl se objevil s předstihem a teď přichází křísit. Takových momentů je na desce víc. Rozhodit, uklidnit, cukr a bič. A tak trochu převýchova fanoušků. Už napodruhé se přistihuji, že se mnohem víc těším na centrifugu. Řetízkáč je pro sraby.
Jako by se Beatsteaks po vydání živého dvojalba rozhodli udělat radikální řez. Jen velmi málo karet z původního domečku zůstalo na svém místě. Teď je to spíš želva. A tím nemyslím zvíře, ale tu bojovou formaci. Štíty vzhůru, kopí vpřed, čelní útok. Hrají si s rytmem, místy se houpou na vlně reggae a ska, místy se dostávají do kulometných paleb. Je to tak obskurní, že dojde i na stadionový rock ve stylu Bon Jovi, ročník 80. I na ten rock’n’roll nakonec dojde. A překvapivě to není tak zlý, jak se může zdát, když to napíšete. Jsou totiž věci mezi nebem a Berlínem. Nějakým záhadným způsobem tahle směsice tvoří svébytný celek, i když připomíná puzzle od Dalího.
Ve výsledku je Boombox neskutečně barevná deska. Možná právě proto se snadno stane, že vám na repeat běží třikrát po sobě a ani si toho nevšimnete. Různorodost nenudí. We’re stealing it from different planets and we put it on a boombox.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.