Články / Recenze

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 19.10.2020

Radikální pesimismus a odmítání světa začne být časem otravné, dezolátství se v určitém bodě stává jen pohodlností a mnohá revolta končí s věkem, leckterá dokonce s pondělkem. Podobné myšlenky přicházejí s Postnihilerou, deskou, se kterou se po sedmi letech, počítáme-li čas od posledního alba, vracejí banskobystričtí blackmetalisté Porenut.

K nosnému tématu odkazuje už samotný název – kapela se na nahrávce vyrovnává s momentem, kdy vyhasl překotný mladistvý zápal a chuť mávat s žánrovými ikonami, a člověk zůstal sám, svlečen ze všech masek. Porenut v tomto bodě nešetří nikoho, nejméně sami sebe, zároveň jim není cizí pro žánr osvěžující nadsázka:

Tvár uväznená v mrakoch na hladine jazera, posledný dôkaz, že som z ľudského plemena — Na čo však hora pramálo dala-la-la, a búrku komárov na mňa tá kurva zoslala!

U textů tak může zaplesat srdce každého milovníka uvolněné černočerné poetiky, humoru i punkové zemitosti:

A teraz ako vyschnutá predkožka prídem s vyznaním úprimným: že svetonázor vyjadrujem už len radikálnym zívaním!

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli. Zatímco první nahrávky jsou klasickým bzučivým černým kovem, na Postnihileře si kromě staromilců pochutnají i fajnšmekři. Vedle zvukově dokonale zvládnutých sypaček a atmosférických kytarových ploch je na albu také spousta technicky zajímavých pasáží, dalekých primitivní garážové muzice. A vedle toho slyšíme v pár momentech takřka avantgardní kytarová sóla, kde Porenut už zcela opouštějí žánrové hranice a hrají jen podle fantazie.

Postnihilera je stále z velké části velmi řízný black metal, pohlcující žánrové fanoušky, a více než podnětný pro ty ostatní. Každá ze skladeb má dostatečně nosný motiv, nic není takříkajíc do počtu. I staromilec si Postnihilery užije naplno, jen se musí popasovat s tím, že Porenut zkrátka nejsou kapelou opěvující antikrista nebo nějakou mýtickou lesní havěť plížící se za soumraku ostružiním. Samozřejmě je možné si od nahrávky odmyslet jakýkoli progresivismus, ignorovat texty a jen se nechat unášet a cítit se u toho drsně. Jenže Porenut mezitím řvou, že hlbiny vesmíru vyměnili by za flašu kefíru.

Porenuťák, vůdčí persona kapely, se v jednom rozhovoru zamýšlí nad tím, jestli se dá v black metalu najít něco víc, a co je třeba, aby se posunul dál. Nejdůležitější možná je, aby kapely braly vážně svou muziku, ale přestaly brát smrtelně vážně samy sebe. Porenut to jako jedni z mála ve Slovensko-Českém prostředí opravdu umí a black metal opravdu posouvají.

Info

Porenut – Postnihilera (Nomad Sky Diaries, 2020)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Písně, které chceš obejmout (Adrianne Lenker)

Jiří Přivřel 02.12.2020

To, co by u jiného mohlo být jen skicou, stává se tady hotovou a hodnotnou nahrávkou.

Přiznaná posedlost Depeche Mode (Greg Puciato)

waghiss666 01.12.2020

Greg Puciato není druhý Mike Patton, ani si to nemyslí, na rozdíl od velkohubých onanií recenzentů, z nichž jeden poslal album do světa dřív, než ho svět měl slyšet.

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.