Články / Recenze

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 19.10.2020

Radikální pesimismus a odmítání světa začne být časem otravné, dezolátství se v určitém bodě stává jen pohodlností a mnohá revolta končí s věkem, leckterá dokonce s pondělkem. Podobné myšlenky přicházejí s Postnihilerou, deskou, se kterou se po sedmi letech, počítáme-li čas od posledního alba, vracejí banskobystričtí blackmetalisté Porenut.

K nosnému tématu odkazuje už samotný název – kapela se na nahrávce vyrovnává s momentem, kdy vyhasl překotný mladistvý zápal a chuť mávat s žánrovými ikonami, a člověk zůstal sám, svlečen ze všech masek. Porenut v tomto bodě nešetří nikoho, nejméně sami sebe, zároveň jim není cizí pro žánr osvěžující nadsázka:

Tvár uväznená v mrakoch na hladine jazera, posledný dôkaz, že som z ľudského plemena — Na čo však hora pramálo dala-la-la, a búrku komárov na mňa tá kurva zoslala!

U textů tak může zaplesat srdce každého milovníka uvolněné černočerné poetiky, humoru i punkové zemitosti:

A teraz ako vyschnutá predkožka prídem s vyznaním úprimným: že svetonázor vyjadrujem už len radikálnym zívaním!

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli. Zatímco první nahrávky jsou klasickým bzučivým černým kovem, na Postnihileře si kromě staromilců pochutnají i fajnšmekři. Vedle zvukově dokonale zvládnutých sypaček a atmosférických kytarových ploch je na albu také spousta technicky zajímavých pasáží, dalekých primitivní garážové muzice. A vedle toho slyšíme v pár momentech takřka avantgardní kytarová sóla, kde Porenut už zcela opouštějí žánrové hranice a hrají jen podle fantazie.

Postnihilera je stále z velké části velmi řízný black metal, pohlcující žánrové fanoušky, a více než podnětný pro ty ostatní. Každá ze skladeb má dostatečně nosný motiv, nic není takříkajíc do počtu. I staromilec si Postnihilery užije naplno, jen se musí popasovat s tím, že Porenut zkrátka nejsou kapelou opěvující antikrista nebo nějakou mýtickou lesní havěť plížící se za soumraku ostružiním. Samozřejmě je možné si od nahrávky odmyslet jakýkoli progresivismus, ignorovat texty a jen se nechat unášet a cítit se u toho drsně. Jenže Porenut mezitím řvou, že hlbiny vesmíru vyměnili by za flašu kefíru.

Porenuťák, vůdčí persona kapely, se v jednom rozhovoru zamýšlí nad tím, jestli se dá v black metalu najít něco víc, a co je třeba, aby se posunul dál. Nejdůležitější možná je, aby kapely braly vážně svou muziku, ale přestaly brát smrtelně vážně samy sebe. Porenut to jako jedni z mála ve Slovensko-Českém prostředí opravdu umí a black metal opravdu posouvají.

Info

Porenut – Postnihilera (Nomad Sky Diaries, 2020)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Morbidně zábavní, pochmurní, živější než kdy jindy (Arab Strap)

Veronika Jastrzembská 10.05.2021

Živá, surová, místy až hmatatelná hudba, doplněná o klávesy, smyčce a dechové nástroje připomíná soundtrack k reálnému, ovšem poněkud ponurému životu.

Akkamiau a ediakarská fauna

Petr Mareš 08.05.2021

Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let.

Pocit magie u ohně (Bios)

Richard Kutěj 07.05.2021

Zvuky a melodie stojí často na prazvláštně jednoduše pokroucených linkách, které se nesou jako klubko hadů, ze kterého neustále vykukuje jiná hlava.

Bolesť a radosť (Cassandra Jenkins)

Michal Mikuláš 03.05.2021

An Overview on Phenomenal Nature sa nepočúva ľahko. Autorka sa svojimi spoveďami odhaľuje tak veľmi, že človek sa až hanbí tej blízkosti.

Slova i varhany s vozembouchem (Petr Nikl & Miroslav Černý)

Adéla Polka 30.04.2021

Hudebníček evokuje představu zpěvníku pro děti. Jenže jedním z tvůrců této knihy s cédéčkem uvnitř je Petr Nikl a ten rozhodně netvoří výhradně pro dětské obecenstvo.

Tunelem do neznáma. Nebo do sebe. (The Bug & Dis Fig)

Václav Valtr 29.04.2021

Dis Fig na Blue odložila svůj producentský um a plně se oddala vokálům, které zde tvoří lyrickou plochu, organicky propojenou se zvukem Bugova apokalyptického dancehallu.

Potulky po americkom kontinente s Wild Pink

Michal Mikuláš 27.04.2021

Prichádzajú s albumom číslo tri, na ktorom nie je cítiť hektika života rockandrollových stars...

Black Honey se domáhají rovnoprávnosti

Julie Ježková 26.04.2021

Najít rovnováhu a pokračovat v podpoře ženských interpretek, stejně jako to propaguje kapela Black Honey na svém druhém albu Written & Directed, může být správným krokem.

Soundtrack k dystopickej realite (Spoiwo)

Lucia Banáková 24.04.2021

Považujem ho za soundtrack k akejsi dystopickej realite, nie je však zrejmé, či sa jedná o nereálny sci-fi výjav alebo odkaz na zvláštnu a osamelú dobu, ktorú žijeme.

Kupředu krokem zpět (Lael Neale)

Veronika Jastrzembská 22.04.2021

Neale klade důraz na sdělení, proto celé album provází kontrast mezi tichým instrumentálním podkladem téměř bez basové linky a výrazným, čistým zpěvem.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace