Vadim Petrov | Články / Reporty | 24.01.2020
Večer v Akropoli otevírá polská producentka Ina West se svojí různorodou tvorbou někde mezi dream popem a trancem. S sebou má bubeníka a s výměnou syntezátoru za baskytaru přinese i slušnou energii, škoda, že se ztrácí v bludišti nástrojů čekajících na následující produkci. West se nenechá znervóznit pomalu se trousícím davem a jede naplno. Dokážu si ji představit v intimnějším prostoru.
Krátká pauza, přicházím na konec první písničky Kataríny Málikové. V sále je tma a bedny opakují navrstvený vokál, zpěvačka sama mlčí. Zahraniční úspěch nové desky Postalgia sem tam provázely komentáře o cizosti, až bizarnosti celého projevu. Samotného by mě to nenapadlo, slovenštině i synťákům převážně rozumím, ale jak se ve mě ta myšlenka rozležela, musím jí dát za pravdu. A i kdyby ne já, pak stín, co se nade mnou tyčí a drží prst na sampleru, mluví jednoznačně.
Katarína Máliková popořadě odehraje celou novinku (krom závěrečné Nešťastné neděle, která desce slouží jako outro) s několika bonusy a jde o povedené rozhodnutí. Stopáž natáhne bohatšími aranžemi některých písní, tu retro sólíčko na synťák, tu popuštění uzdy divokým vokálním smyčkám, které nejspíš ve studiu padly za oběť postprodukčním škrtům. Máliková se ráda oddává experimentování s vybavením a o drum machines dokáže vyprávět se zapálením jako málokdo, není tedy divu, že stage proměnila v bludiště nástrojů a kabelů. Spíše řídké podklady by hravě zvládl jeden laptop, Máliková ale suverénně postaví celou kapelu a krom bicích jsou její členové obklopeni šavlemi, poťáky a tlačítky, sen každého, kdo kdy kroutil oscilátory.
V půlce setu nastoupí kmotra Never Sol a zapěje část vlastní skladby Trees. Do té doby dominantní Máliková se skrčí na kraji stage a občas houkne backvokál, načež se zmateně rozhlídne, když Never Sol hudbu náhle utne. Proč právě ona? Máliková jí děkuje za inspiraci, když ji kdysi viděla stát samotnou za syntezátorem Prophet, za podobným, který vládne i dnešnímu vystoupení. Kruh se uzavřel, obě políbí cédéčko a vrhnou ho do davu.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Máliková položí své drobné prsty na klávesy a dokončí koncert. Dav jásá, opakovaná klaněčka končí omluvou – přídavek nebude, je deset hodin. Škoda zpoždění, které na večeru o dvou kapelách překvapí. Palác Akropolis vůbec Málikové prokazuje medvědí službu, divadelní (?) světla shora dávají její tváři výraz mrtvoly. Kdyby kapelu osvětlovaly pouze displeje nástrojů, šlo by rozhodně o lepší světelnou šou než náhodné přepínání dvou nepovedených presetů.
Odcházím lehce roztrpčený. Akropole není můj oblíbený klub, velká, „divadelní“ stage v nepoměru k nevelkému sálu ničí menší koncerty a není dostatečně velkorysá k těm větším. Průměrný zvuk a hrozná světla atmosféře taky nepomůžou. Katarína Máliková se svým neotřelým zvukem a silným projevem si zaslouží víc.
Katarína Máliková (sk) + Ina West (pl)
21. 1. 2020 Palác Akropolis, Praha
foto © Mária Karľaková
waghiss666 11.08.2022
Šokující mi připadá zjištění, kolik lidí se v areálu pohybuje už poměrně brzo, spíš od pohledu, než že by trpělo pohodlí.
Václav Valtr 11.08.2022
Jsou umělci, kteří upoutají svou propracovaností, rafinovaným poselstvím či energií. Arooj Aftab zaujala především svou bezprostředností.
Minka Dočkalová, Veronika Miksová 10.08.2022
Vynikající koncerty, nechutné písňové texty, čórky, krásní lidé i nedostatek času, všechno bylo... Beseda, edice dva dvacet dva. Reportážní kombo.
Radka Bednarzová 08.08.2022
Areál se začal zaplňovat. Projít gastrozónou nebo uličkou kolem toalet se stalo pekelným zážitkem a mělo dojít na nejhorší.
Aneta Kohoutová 07.08.2022
I letos bylo hodně lidí a stály se fronty. Chci na film - plno, chci kafe - fronta! Paní v Lidlu lhala, když říkala svojí sousedce, že letos je…
Ondřej Oharek 05.08.2022
Poslední projekce doznívají, Smetanovy sady se ještě jednou plní. Filmovka je u konce.
Dominik Polívka, Václav Valtr 04.08.2022
Promo vypadalo od samé přípravy druhého ročníku brněnského festivalu přehledně a kvalitně. Zdálo se, že původní ambice z let před covidem pomalu ožívá. Jak to dopadlo?
keša 04.08.2022
Franzie se filmem baví, komunikují mezi sebou, hází na sebe ksichty, odpočítávají starty jednotlivých scén. Takhle by měla znít jejich další deska!
Ondřej Oharek 03.08.2022
Snímek Kapitán Volkonogov uprchl (2021) nedávno čelil kontroverzi, protože byl financovaný ruským ministerstvem kultury... Filmovka vrcholí za prudkého slunečního svitu.
Ondřej Oharek 02.08.2022
Tempo festivalu je rozjeté, film střídá další, jednotlivé položky programu se rvou o diváky. A to nejen v kinosálech.