Články / Reporty

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 02.12.2019

Ocitli jste se v labyrintu, sděluje nám hlas, který zosobňuje vyzáblý mužík v křiklavě červené košili, stříbrných pantalónech a černém fraku. Na hlavě má cylindr, pleť důkladně přepudrovanou a v očích výraz, kterým probodává každého z nás. Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku. Stojíme tedy ve třech řadách nad sebou jako v kruzích nějakého post-industriálního pekla a nevíme co, nás čeká.

Experimentálně elektronické duo Amnesia Scanner mutuje klubovou hudbu do pokřivené podoby a jejich vizuály vypadají, jako by někdo slil celý obsah internetu a nechal jednotlivé pixely interagovat. Všechny svoje skladby tagují iniciálami AS a svoji tvorbu zásadně nevysvětlují. Dlouho se publicitě vyhýbali úplně, což dalo vzniknout nejrůznějším spekulacím. Show s názvem Anaesthesia Scammer je součástí doprovodného programu k výstavě Latent Being tureckého multimediálního umělce Rafika Anadola. Ten v prostorách bývalé elektrárny vytvořil umělou bytost, která reaguje na pohyb návštěvníků vybavených čipovou kartou.

Lidská mysl operuje v příbězích. Všichni visíme na rtech vypravěči, ačkoliv jeho slova duní z reproduktorů zavěšených někde nahoře. Říká nám, že ještě držíme v ruce klubko s nití, kterou si značíme cestu. V tu chvíli se ještě můžeme otočit a vrátit se zpět na zemský povrch. Ale kdo by se otáčel, příběh pokračuje dál. Je to dobře známý příběh o dospívání a s tím spjatými útrapami. Jeho hrdina má problémy s pletí i se spolužáky ve škole, chce prostě být sám sebou a ne.... Vypravěč se na moment zastaví. Klubko s nití je pryč, nezbývá než pokračovat hlouběji do labyrintu.

Vysoko na kovovém podstavci v čele pódia trůní Oracle, stroječek s červí hlavičkou pokrytou oranžovým blobem, připomínajícím stavební helmu – kdyby byla z rosolu. Mechanický červík otvírá bezzubá ústa, jako by zpíval, zatímco rosolovitý blob se nafukuje a splaskává jako horká láva. Oracle je post-bytost obývající hlubiny komplexního vesmíru Amnesia Scanner. Jeho počítačový hlas se objevuje na jejich nahrávkách a má být pro posluchače rozpoznatelný – měli by poznat Oracle, „stejně jako poznají Nicki Minaj nebo Johna Lennona,“ řekli Ville Haimala a Martti Kalliala v rozhovoru pro The Fader. Oracle je zároveň dospívajícím protagonistou příběhu. Celé představení lze tedy vnímat jako snahu dát mu historii a tím ho polidštit. Každý z nás je Oracle, říkám si asi půl minuty před tím, než to vysloví vypravěč.

Na cestě po labyrintu nás doprovázejí i další dvě postavy, které jinak spíše divadelnímu představení dodávají hudební složku. Jako první se objeví kytarista v dlouhém koženém kabátu, pod kloboukem mu splývají dlouhé vlasy. Působí dojmem, že by nejraději hrál zády k publiku, jenže to ho obklopuje kolem dokola. Vzhledem i vystupováním mi připadá jako Buckethead, tvář má bledou a rty úzké, jako by to byla maska. Zvuk kytary se utápí v elektronice, teprve při jeho závěrečném výstupu na chvíli utichne vše ostatní a prostorem se rozezní kytarové tóny. Jako poslední se představí zpěvačka, která je s tyrkysovými vlasy a výrazným makeupem jakousi futuristickou verzí mladé Niny Hagen. Chrlí ze sebe zpěv způsobem zároveň zlověstným, i krásným.

Najednou jsme uprostřed labyrintu. Je konec. Spadla by opona, kdyby tam nějaká byla. Ale potlesk je trochu rozpačitý. Ačkoliv nikdo nevěděl, co očekávat, asi všichni čekali trochu víc – možná víc akce, určitě víc hudby. Očekávali jsme více chaosu, který nikdy nenastal.

Info

Anaesthesia Scammer by Amnesia Scanner
0. 11. 2019 Kraftwerk, Berlín

foto © Facebook Amnesia Scanner

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.