Články / Reporty

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 02.12.2019

Ocitli jste se v labyrintu, sděluje nám hlas, který zosobňuje vyzáblý mužík v křiklavě červené košili, stříbrných pantalónech a černém fraku. Na hlavě má cylindr, pleť důkladně přepudrovanou a v očích výraz, kterým probodává každého z nás. Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku. Stojíme tedy ve třech řadách nad sebou jako v kruzích nějakého post-industriálního pekla a nevíme co, nás čeká.

Experimentálně elektronické duo Amnesia Scanner mutuje klubovou hudbu do pokřivené podoby a jejich vizuály vypadají, jako by někdo slil celý obsah internetu a nechal jednotlivé pixely interagovat. Všechny svoje skladby tagují iniciálami AS a svoji tvorbu zásadně nevysvětlují. Dlouho se publicitě vyhýbali úplně, což dalo vzniknout nejrůznějším spekulacím. Show s názvem Anaesthesia Scammer je součástí doprovodného programu k výstavě Latent Being tureckého multimediálního umělce Rafika Anadola. Ten v prostorách bývalé elektrárny vytvořil umělou bytost, která reaguje na pohyb návštěvníků vybavených čipovou kartou.

Lidská mysl operuje v příbězích. Všichni visíme na rtech vypravěči, ačkoliv jeho slova duní z reproduktorů zavěšených někde nahoře. Říká nám, že ještě držíme v ruce klubko s nití, kterou si značíme cestu. V tu chvíli se ještě můžeme otočit a vrátit se zpět na zemský povrch. Ale kdo by se otáčel, příběh pokračuje dál. Je to dobře známý příběh o dospívání a s tím spjatými útrapami. Jeho hrdina má problémy s pletí i se spolužáky ve škole, chce prostě být sám sebou a ne.... Vypravěč se na moment zastaví. Klubko s nití je pryč, nezbývá než pokračovat hlouběji do labyrintu.

Vysoko na kovovém podstavci v čele pódia trůní Oracle, stroječek s červí hlavičkou pokrytou oranžovým blobem, připomínajícím stavební helmu – kdyby byla z rosolu. Mechanický červík otvírá bezzubá ústa, jako by zpíval, zatímco rosolovitý blob se nafukuje a splaskává jako horká láva. Oracle je post-bytost obývající hlubiny komplexního vesmíru Amnesia Scanner. Jeho počítačový hlas se objevuje na jejich nahrávkách a má být pro posluchače rozpoznatelný – měli by poznat Oracle, „stejně jako poznají Nicki Minaj nebo Johna Lennona,“ řekli Ville Haimala a Martti Kalliala v rozhovoru pro The Fader. Oracle je zároveň dospívajícím protagonistou příběhu. Celé představení lze tedy vnímat jako snahu dát mu historii a tím ho polidštit. Každý z nás je Oracle, říkám si asi půl minuty před tím, než to vysloví vypravěč.

Na cestě po labyrintu nás doprovázejí i další dvě postavy, které jinak spíše divadelnímu představení dodávají hudební složku. Jako první se objeví kytarista v dlouhém koženém kabátu, pod kloboukem mu splývají dlouhé vlasy. Působí dojmem, že by nejraději hrál zády k publiku, jenže to ho obklopuje kolem dokola. Vzhledem i vystupováním mi připadá jako Buckethead, tvář má bledou a rty úzké, jako by to byla maska. Zvuk kytary se utápí v elektronice, teprve při jeho závěrečném výstupu na chvíli utichne vše ostatní a prostorem se rozezní kytarové tóny. Jako poslední se představí zpěvačka, která je s tyrkysovými vlasy a výrazným makeupem jakousi futuristickou verzí mladé Niny Hagen. Chrlí ze sebe zpěv způsobem zároveň zlověstným, i krásným.

Najednou jsme uprostřed labyrintu. Je konec. Spadla by opona, kdyby tam nějaká byla. Ale potlesk je trochu rozpačitý. Ačkoliv nikdo nevěděl, co očekávat, asi všichni čekali trochu víc – možná víc akce, určitě víc hudby. Očekávali jsme více chaosu, který nikdy nenastal.

Info

Anaesthesia Scammer by Amnesia Scanner
0. 11. 2019 Kraftwerk, Berlín

foto © Facebook Amnesia Scanner

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.