Články / Reporty

Charismatický introvert (Night Lovell)

Charismatický introvert (Night Lovell)

Daniel Nádler | Články / Reporty | 02.04.2019

Nové album kanadského rappera a producenta Night Lovella GOODNIGHTLOVELL se vás snaží vtáhnout do snového světa připomínajícího ale spíše noční můru než růžové obláčky. Přestože v určitých momentech nudí a spíše ukolébává, Lovell přesto dokázal hudbou vykreslit stav své depresivní mysli. Před vyprodaným sálem Roxy se ale šeď a nevýraznost materiálu z aktuální nahrávky změnila. Z originální, ale přesto nudné atmosféry alba se při živém vystoupení stane něco energického, byť stále temného.

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány. Jinak tomu nebylo ani naživo, až na to, že před tisícovkou lidí stál vysoký stydlín. Hubené tělo, nejisté pohyby a rozpačitý výraz ve tváři. Stačilo ale jen, aby DJ rozehrál jeden z mnoha jeho tajuplných, pomalých beatů, a z introvertního Kanaďana se stal ten, kdo udává tempo večera. Zpěvákovo kouzlo a charisma se pomalu odemykaly až v průběhu vystoupení, a celý koncert tak gradoval každou písní.

Repertoár byl primárně poskládán ze skladeb nové desky, nicméně pro starší a ikonické písně jako Dark Light nebo Contraband se také našlo místo. Tracky z nové desky na rozdíl od studiové podoby nemají uspávací efekt, ba naopak a lidé během nich nekontrolovatelně skákali z pódia, balkonů a utvářeli pogující kruhy. Nejednou vyburcoval šílené fanoušky samotný Night Lovell. Symbióza mezi vystupujícím a posluchači fungovala a jemu samotnému to přidávalo sebevědomí do celého projevu. Fanoušky pak odměňoval svým úsměvem, z kterého mu zářily černofialové grillz.

Síla muziky Night Lovella tkví hlavně v noční, pochmurné atmosféře. Nesnaží se na vás vychrlit, co nejvíce informací a sdělit něco konkrétního. Jeho projev je nenásilný a spíše míří na vaše city, proto spousta skladeb vyvolá vzpomínky, obejme vás, cítíte-li se špatně nebo vyburcuje k akci, dusíte-li v sobě negativní emoce. Přesně takový byl a působil i Night Lovell na živo, jen s tím rozdílem, že většina jeho tracků přidala na obrátkách. Night Lovell se ukázal v Praze před dvěma lety v klubu Futurum, dva roky na to vyprodal v Roxy, prostor pro jednou tolik lidí. Jeho tempo šlape, a i přesto není žádná superstar a ani si na ni nehraje. Bez jakýchkoliv manýrů či pózy dokáže předat lidem maximum.

Info

Night Lovell (ca)
20. 3. 2019 Roxy, Praha

foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

redakce 01.04.2019

Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí.