Články / Profily/retro

Chladné, i náruživé (The Dead Weather)

Chladné, i náruživé (The Dead Weather)

Akana | Články / Profily/retro | 13.09.2015

OHODNOŤTE DESKU

Takzvané supergroups někdy mohou vznikat přirozeněji než začínající kapely. Není třeba inzerátů ani hospodských dýchánků, zavedení muzikanti na sebe vzájemně narážejí neustále, a když jiskra přeskočí a stávající závazky to dovolí, nic nebrání navázání dlouhodobější spolupráce. Nenucený proces, nemusíme hned za vším hledat byznys. Takhle nějak vznikli i The Dead Weather. Společné turné The Raconteurs a The Kills propletlo hudební cesty Jacka Whitea a Jacka Lawrence z prvně jmenovaných a Alison Mosshart, zpěvačky těch druhých. Když se přidal ještě Dean Fertita z Queens of the Stone Age (s The Raconteurs v minulosti rovněž koncertoval), nové kvarteto bylo na světě. A že se do společných songů vrhli s chutí, to jejich debut Horehound přesvědčivě zrcadlí.

Východiskem se pro ně stalo drsné, podmračené blues rozčesávané hrubým garážovým kartáčem. Zvuk definují Fertitovy zkreslené kytarové drtičky a agresivní klávesy, Lawrencova masivní basa, ale i hlučné a drze expandující bicí, za které se posadil všeuměl White. Jeho hra dalece přesahuje starost o rytmickou opěrnou soustavu pro ostatní a usvědčuje jeho ego z neschopnosti jen tak tiše sedět v koutku. Samozřejmě myšleno v dobrém. Nicméně nejvíce na očích i uších je pochopitelně vokalista a tato funkce u The Dead Weather připadla Alison Mosshart. White ji sice několikrát zdatně sekunduje (I Cut Like a Buffalo, rapující pasáže v Treat Me Like Your Mother, Rocking Horse, Will There Be Enough Water?), ale její vypjatý, řezavě chladný a přitom náruživý (v Bone House až na hranici hysterie) zpěv celé té výbušné směsi bez problémů šéfuje.


Autorsky se vcelku rovnoměrně zapojuje celá čtveřice. Zkušené skladatelské ruce jsou znát, i když chvílemi mám pocit, že útočný, nabuzený zvuk alba je pro skupinu důležitější než výrazná kompozice. Když si ale poslechneme drsňáckou verzi Dylanovy písně New Pony, je jasné, že právě tu garážovou neurvalost si The Dead Weather labužnicky užívají nejvíc. Nicméně i pro svérázně ujeté hitovky je místo. Hang You from the Heavens, I Cut Like a Buffalo nebo Treat Me Like Your Mother budiž důkazem. The Dead Weather mají jasno v tom, kudy se ubírat, nesuplují žádnou ze svých původních formací (z každé tu ale kousek najdeme) a tvoří z přetlaku a zvědavosti, nikoli ze snahy vyplňovat zavedené vzorce. Tenhle moment nakopává album správným směrem. Album, které není dokonalé, ale šmrncovní a vzrušující určitě.

Info

The Dead Weather - Horehound (Third Man Records/Warner Bros., 2009)
www.thedeadweather.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.

Full Moon Stage 2019: Tęskno

redakce 09.04.2019

Fascinace jak komorní hudbou, tak skandinávským popem? Polský projekt Tęskno druhým jménem pro Full Moon Stage na Colours.