Články / Recenze

Chlast a úsměvy smutných mužů

Chlast a úsměvy smutných mužů

Petr Janiš | Články / Recenze | 28.03.2015

Chlast a úsměvy smutných mužů

Josef Formánek je dnes znám jako spisovatel prózy s autobiografickými prvky. Nejprve založil cestovatelský měsíčník Koktejl, kde téměř třináct let působil jako šéfredaktor. Následně napsal šest knih, z nichž prvotina Prsatý muž a zloděj příběhů působila jako zjevení. Jeho poslední román nese název Úsměvy smutných mužů.

Formánek v něm tne do živého na několika frontách. Až na dřeň odhaluje soukromí, jež ho dovedlo (a jeho druhy v léčení) k „zatažení záchranné brzdy v poslední možné chvíli“ – odhodlání podstoupit odvykací kúru závislosti na alkoholu. Tato vrstva románu působí nejpřesvědčivěji. Nejde o alibistické žvanění, příběhy jsou syrové a plné zvratků, fekálií i falešného sebepřesvědčování o „drobném“ problému, jenž lze bez obav zvládnout. Vypravěči jsou lidi z různých pater sociálního žebříčku, kteří neustáli rozdílné životní ťafky profesního i osobního života. Vyjevování těchto „tajemství“ mnohdy doprovází nepříjemný pocit, že se TO může stát každému. A kam až lze spadnout? „Pak zavolal švagrovi, ať ho odveze k mámě. Když se u ní pokusil oběsit na kličce od okna, máma ho zmlátila a donutila napsat na kus papíru, že se půjde opravdu léčit.“ Takto končí veškerá legrace...

Formánkovým zlomovým okamžikem bylo přiznání si, že „to už nešlo s pitím, ale ani bez něj“. Podobný osud byl přichystán i pro ostatní pacienty, které autor na odvykačce potkal – a jejich příběhy čtenáři předhazuje. Bez patosu a syrově. Cesta ven je podobná tvrdé disciplíně, jež byla zachycena ve filmu Dobří holubi se vracejí. Kúra není procházkou růžovým sadem. Je to pomyslné bojové pole, na němž pacienti nepřicházejí pouze o dosavadní iluze, ale také o svobodu. „Je to pionýrskej tábor kombinovanej s vězením, což se svobodnýmu člověku prostě nelíbí.“ Úspěšná léčba nekončí v prostorách léčebny, ale řád potřebný k poražení „draka v nás“ je nutno „odnýst i do života venku. Naučit se neulevovat si a bejt na sebe přísnej.“ Tento atribut se jeví tím nejtěžším, Formánkovi kolegové v dodržování abstinence „padají jako mouchy postříkané biolitem“.

Je vůbec rozdíl mezi závislostí na alkoholu a jakoukoli nelegální drogou? Z pohledu personálu léčeben žádný: „Už jsem viděla pár takovejch jako vy, co vyměnili jeden fet za druhej. Vy prostě neumíte bejt sami, jen sami se sebou.“ Pomoc v boji se závislostí potřebuje každý, ať už jde o drogy tolerované, či nikoliv. Jakákoliv další dělení jsou zbytečná.

Formánek se trefuje do národního koloritu a hrdosti, jež je spojena s adorací a tolerancí nejrozšířenější tvrdé drogy v Česku. Lze se takovému postoji divit, když reklamy na chlast jsou všude, v hospodě se nalévá mladistvým a lékařské konzilium paušalizuje prezidentovo chlastání jako „virózu“? O paradoxním postoji české společnosti k tuzemskému svatému grálu se Formánek vyjádřil i v jednom z rozhovorů: „Pokud pijete, spolustolovníci vás objímají kolem ramen, pokud jste na dně, odvrátí se a pomoci vám nikdo nechce.“ Stručně, jasně a výstižně.

Formánek servíruje knihu s obsahem silným jako černá káva a tématem, kterému může podlehnout každý. Pak se lze potýkat s otázkou: Co je obtížnější? Přestat, nebo vůbec nezačínat?

Info

Josef Formánek - Úsměvy smutných mužů (Gekko, 2014)
www.josefformanek.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...