Petr Janiš | Články / Recenze | 28.03.2015
Chlast a úsměvy smutných mužů
Josef Formánek je dnes znám jako spisovatel prózy s autobiografickými prvky. Nejprve založil cestovatelský měsíčník Koktejl, kde téměř třináct let působil jako šéfredaktor. Následně napsal šest knih, z nichž prvotina Prsatý muž a zloděj příběhů působila jako zjevení. Jeho poslední román nese název Úsměvy smutných mužů.
Formánek v něm tne do živého na několika frontách. Až na dřeň odhaluje soukromí, jež ho dovedlo (a jeho druhy v léčení) k „zatažení záchranné brzdy v poslední možné chvíli“ – odhodlání podstoupit odvykací kúru závislosti na alkoholu. Tato vrstva románu působí nejpřesvědčivěji. Nejde o alibistické žvanění, příběhy jsou syrové a plné zvratků, fekálií i falešného sebepřesvědčování o „drobném“ problému, jenž lze bez obav zvládnout. Vypravěči jsou lidi z různých pater sociálního žebříčku, kteří neustáli rozdílné životní ťafky profesního i osobního života. Vyjevování těchto „tajemství“ mnohdy doprovází nepříjemný pocit, že se TO může stát každému. A kam až lze spadnout? „Pak zavolal švagrovi, ať ho odveze k mámě. Když se u ní pokusil oběsit na kličce od okna, máma ho zmlátila a donutila napsat na kus papíru, že se půjde opravdu léčit.“ Takto končí veškerá legrace...
Formánkovým zlomovým okamžikem bylo přiznání si, že „to už nešlo s pitím, ale ani bez něj“. Podobný osud byl přichystán i pro ostatní pacienty, které autor na odvykačce potkal – a jejich příběhy čtenáři předhazuje. Bez patosu a syrově. Cesta ven je podobná tvrdé disciplíně, jež byla zachycena ve filmu Dobří holubi se vracejí. Kúra není procházkou růžovým sadem. Je to pomyslné bojové pole, na němž pacienti nepřicházejí pouze o dosavadní iluze, ale také o svobodu. „Je to pionýrskej tábor kombinovanej s vězením, což se svobodnýmu člověku prostě nelíbí.“ Úspěšná léčba nekončí v prostorách léčebny, ale řád potřebný k poražení „draka v nás“ je nutno „odnýst i do života venku. Naučit se neulevovat si a bejt na sebe přísnej.“ Tento atribut se jeví tím nejtěžším, Formánkovi kolegové v dodržování abstinence „padají jako mouchy postříkané biolitem“.
Je vůbec rozdíl mezi závislostí na alkoholu a jakoukoli nelegální drogou? Z pohledu personálu léčeben žádný: „Už jsem viděla pár takovejch jako vy, co vyměnili jeden fet za druhej. Vy prostě neumíte bejt sami, jen sami se sebou.“ Pomoc v boji se závislostí potřebuje každý, ať už jde o drogy tolerované, či nikoliv. Jakákoliv další dělení jsou zbytečná.
Formánek se trefuje do národního koloritu a hrdosti, jež je spojena s adorací a tolerancí nejrozšířenější tvrdé drogy v Česku. Lze se takovému postoji divit, když reklamy na chlast jsou všude, v hospodě se nalévá mladistvým a lékařské konzilium paušalizuje prezidentovo chlastání jako „virózu“? O paradoxním postoji české společnosti k tuzemskému svatému grálu se Formánek vyjádřil i v jednom z rozhovorů: „Pokud pijete, spolustolovníci vás objímají kolem ramen, pokud jste na dně, odvrátí se a pomoci vám nikdo nechce.“ Stručně, jasně a výstižně.
Formánek servíruje knihu s obsahem silným jako černá káva a tématem, kterému může podlehnout každý. Pak se lze potýkat s otázkou: Co je obtížnější? Přestat, nebo vůbec nezačínat?
Josef Formánek - Úsměvy smutných mužů (Gekko, 2014)
www.josefformanek.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.