Články / Profily

Chromatics: post-punk virtuální doby

Chromatics: post-punk virtuální doby

Jiří Zahradnický | Články / Profily | 29.03.2013

„Hey, hey, my, my, zpívá. Dřív tohle nemohl vystát, přišlo mu to ukňourané, hipísácké, vousaté, máničkovsky starobylé a hlavně sebelítostivé. Vysušené maso bez šťávy. Ale teď tu šťávu najednou cítí. Možná do toho dorostl nebo dospěl, každopádně právě teď zjistil, že Neil Young je ten největší punk na světě, protože it’s better to burn out, than to fade away.“ Proč začínám úryvkem z románu Jaroslava Rudiše Konec punku v Helsinkách? Protože Neil Young je jednou z ikon, k níž se na své nové desce Kill for Love vracejí seattleští The Chromatics.

My, my, hey, hey. Když spustíte play a ozve se nejprve důvěrně známý kytarový riff a vzápětí „ledový“ hlas zpěvačky Ruth Radelet, ocitnete se v říši smutku a nostalgie nad tím, jak čas letí a kdo všechno už není: kolik muzikantů od roku 1979, kdy Neil Young písničku Into the Black vydal, vlastně naplnilo jeho tezi „je lepší vyhořet, než vyhasnout“? O tom, že dokáží udělat originální coververzi „klasiky“, přesvědčili Chromatics už na svém předchozím albu Night Drive pozoruhodnou předělávkou písničky Kate Bush Running Up That Hill z roku 1985. Into the Black se zpočátku tváří jako dokonalá kopie originálu. Do konce první minuty by se pod ní podepsali i skalní „folkaři“, vzápětí by však od ní nejspíš dali ruce pryč. V tu chvíli se totiž písnička začíná proměňovat: napřed se nenápadně, téměř cudně objeví strojový rytmus, poté další vrstvy syntezátorů, které – při zachování křehkosti skladby – získávají postupně vrch. Pokud někdo tuto skladbu vnímá jako svár starého s novým, nejspíš také dopředu tuší, jak souboj dopadne: závěrečným strojovým klapotem bez zřetelné přítomnosti člověka!

Chromatics však nejsou žádný revival. Tím, že své album Kill for Love otevírají proslulou skladbou Neila Younga, jen přiznávají, že hlavní inspiraci hledají v hudbě z přelomu 70. a 80. let. Into the Black jako otvírák alba Kill for Love však vzbuzuje i velká očekávání: posluchač, který toto album s dlouhou stopáží slyší poprvé, může nabýt dojmu, že písničky, které po Into the Black následují, jsou zmíněné „vysušené maso bez šťávy“. Navenek to tak opravdu může vypadat: neosobní, chladný projev zpěvačky, strojový rytmus, jemuž občas přizvukují křišťálově čisté zvuky kytary a klavíru, naprogramované bicí, jimž vévodí gumový zvuk basového bubnu, dlouhé instrumentální pasáže s chladnými zvuky analogových syntezátorů…

Album Kill For Love však začíná „fungovat“ až při opakovaném soustředěném poslechu. Napřed se vynoří krása titulní písničky. Sprškou syntetizovaných zvuků se nejdřív prodere zpěvaččin hlas, pak se začnou vrstvit melodické motivy a gradovat rytmus. Když se kapela rozehraje naplno, svět se náhle zbarví do teplých odstínů a začne hřát. Chromatics tu hrají podle receptu, se kterým před lety přišli New Order na albu Power, Corruption & Lies a který funguje dodnes. Zní takto: 1/ spojte energii punkové kapely s emotivním zvukem novoromantiků, 2/ zkuste být navenek chladní, ale uvnitř doslova žhnout!

Chromatics pozitivní energií neplýtvají. Dávkují ji velmi rozvážně, tak, aby se jí posluchač nepřejedl, ale zároveň po ní nepřestal bažit. Tradičně vystavěné písničky s výraznými melodiemi a chytlavými refrény prokládají dlouhými instrumentálkami nebo pomalými písněmi s hlasem rozpitým pomocí vokodéru. Melancholickému pojetí odpovídají i texty plné smutku z neopětované lásky, dlouhého čekání, míjení a trapných nedorozumění. Pokud ve skladbě Telephone Call, která otevírala předchozí album Night Drive, použili Chromatics záznam telefonního hovoru bývalých milenců, které osud zavál na jiné kontinenty, na albu Kill for Love podobný postup využili v ještě niternější skladbě There’s a Light Out on the Horizon. Tato „písnička“, složená jen z elektronických zvuků s podkresem bicích, se náhle zlomí a ozve se hlas ženy, která se pokouší nahrát bývalému příteli vzkaz na záznamník. Když jej dokončí, přijde jí to celé trapné a vzkaz raději vymaže... Dojemnější a smutnější místo na albu snad již není.

Chromatics na desce Kill for Love velmi pozoruhodným způsobem spojují odkaz klasiků (zejména Velvet Underground a Neila Younga) s postpunkovou melancholií (Joy Division, New Order) a elektronikou. Dokáží udělat skvělou taneční písničku stejně jako osobitou coververzi klasiků, ale nejen to: je to kapela, která se nebojí ani experimentovat se zvukem. To není na současné hudební scéně vůbec obvyklé!

Info

Chromatics - Kill for Love (Italians Do It Better, 2012)
http://vivaitalians.blogspot.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Full Moon Stage 2021: The Sweet Release Of Death

redakce 05.12.2020

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2021: Lonker See

redakce 04.12.2020

Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: I Like Trains

redakce 03.12.2020

Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Repetitor

redakce 02.12.2020

Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.

Full Moon Stage 2021: Vanishing Twin

redakce 01.12.2020

Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Health

redakce 30.11.2020

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace