Články / Seriály / / 10+1

10 + 1 = František Převorovský (Vellocet Roll)

10 + 1 = František Převorovský (Vellocet Roll)

redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 20.01.2020

Které modly rezonují v tvorbě Vellocet Roll? A do jakého oddělení Levných knih si zajít pro inspiraci k založení kapely? O svých deset oblíbených písniček a jednu navíc se podělil kytarista a zpěvák František Převorovský. Rozmanité zdroje hluku, kontrolovaný chaos i popkulturní odkazy, chřestidla, theremin, stěny zesilovačů nebo kinematografie sedmdesátých let? Projděte se očistcem a nenechte si ujít představení kapely na konci ledna. Vellocet Roll vystoupí v rámci dvojitého křtu na konci ledna pod hlavičkou Full Moon Forum.

The Plastic People of The Universe – Apokalyptickej pták
Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned jsem měl na CD z Levných knih. Poslouchal jsem to na svojí starý hi-fi věži a poprvý jsem zatoužil tvořit něco vlastního. To album mi přišlo dost ponurý a úzkostlivý. Skladba Magické noci mluví za vše. Výrazná basa vede celý album a divokej sax, schizofrení theremin a viola po vzoru Velvetů míchají neurotickou zvukovou koláž. Nadčasový. Přijde mi to ještě geniálnější než tenkrát. Poslední třetina skladby Apokalyptickej pták má neuvěřitelnou hloubku a dynamiku, zní to jak soundtrack k existenciálnímu dramatu s Petrem Čepkem.

Sonic Youth – Hoarfrost
Sonici byli styloví. Experimentovali s laděním kytar a znělo to úplně jinak než všem ostatním. Znělo to spíš jako antény, co chytaly zpětnou vazbu. Nebylo to klasický schéma písničky, dvě minuty se zpívalo a pak byl čtyři minuty noise, žádný šlágrový kompozice. To jsem přesně chtěl. Hlavně to byl impuls k tomu zkusit to taky. Mysleli jsme si s Horťasem (Pavel Hortík, kytarista Vellocet Roll, pozn. ed.), že stačí brousit kytaru o aparát a půjde to samo, ale realita byla jiná. Hoarfrost je klidnější píseň, ale jedna z mích nejoblíbenějších. Mám moc rád písničky Lee Ranalda.

Liars – Broken Witch
V jednom čísle Rock & Popu jsem četl článek o Liars od Toma Komárka, psal o nich jako o kapele s nálepkou „neposlouchatelná“. Touhle vábničkou mě přilákal. A zůstalo mi to až doteď. Začal jsem s albem They Were Wrong, So We Drowned, který je inspirovaný čarodějnickými obřady v Německu. Atmosféra nebyla nikdy tísnivější. Těžko jsem se v tom orientoval. Spoustu zvuků jsem nedokázal identifikovat, pořád jsem bádal nad tím, jak to sakra udělali. Dokonalej soundtrack pro všechny zákoutí sídliště na pražský periferii.

Deerhunter – Like New
Srdcovka. Tajemná zasněná atmo, divný repetice kytar, duchařský vrstvení vokálů a rovná basa. Ambient punk?! Hned jsem si je zamiloval, nebyla lepší kapela. Ty raný alba se přikláněly víc na stranu punku, a to mě bavilo nejvíc. Pak se to přehouplo do dream popu, ale člověk se v tom mohl koupat a objevovat jednotlivý vrstvy. EP Fluorescent Grey jsem nábožně uctíval. Be like you. Byla to pěkná doba.

Crystal Stilts – Departure
Tohle byla láska na dlouho. Sixties zabalený do temnýho oparu postpunku. Velveti i Joy Division, všechno v tom bylo. To mě hodně přitahovalo. Dlouho už jsem o nich neslyšel. Trochu už to vyprchalo, a to je škoda, všechny jejich alba byly skvělý.

The Birthday Party – Mutiny in Heaven
Nicka Cavea jsem nikdy moc nebral, ale pak jsem skrz Hanka Manchiniho objevil The Birthday Party a celej můj pohled se od základu změnil. Najednou jsem to celý pochopil. Nejtvrdší basa, Jaguar Rowlanda S. Howarda, kterej fakt bolí (i když v Mutiny in Heaven hraje Blixa, ale na Rowlandův setup) a Cave se brodí bažinama s fotkou Elvise a Captaina Beefhearta v kapse. Bylo to všechno chaotický, zběsilý a temný. Hned mě to vzalo. Ty zdvojený vokály hulákaly jeden přes druhý, je to úplně mimo. Tyhle chaotický struktury mě po těch kytarovkách zase vzaly. Musel jsem trochu přehodnotit, co chci vlastně dál dělat.

Trailer Trash – Deep in the Sea
Při skládání téhle sestavy jsem si vzpomněl na tuhle skvělou věc. Trailer Trash (později Trailer Crash) byla kapela, kde se otočilo několik kamarádů z Kokpitu. Tuhle písničku jsem obdivoval, má skvělej zvuk. Tremolová kytara je jak sonar, co tě hledá v hlubině, a Petr Janák má úžasnej sebevědomej projev. Deep in the sea/ We will fall in sleep.

Swans – Stay Here
Michael Gira je démon. Debutová deska Filth je nesmlouvavej industrial. Dvě basy jsou jak dva rozzuřený dělníci kamenolomu, co na střídačku odpalují skály dynamitem. Je to jak veslovat na triéře, cítíš z toho tu sílu. Nejlepší využití basy, jaký jsem kdy slyšel. Vydržet dvouapůlhodinovej koncert Swans je očistec, v dubnu je čas si to prožít znova. To už se mnou půjdou i kluci z kapely.

White Fence – To the Boy I Jumped in the Hemlock Alley
Tima Presleyho jsem poprvé viděl na Creepy Teepee asi před sedmi roky. Od té doby ho sleduju a na jeho koncertech jsem byl mockrát. Píseň To the Boy I Jumped in the Hemlock Alley je z desky Cyclops Reap moje nejoblíbenější. Inspirativní chlápek ve způsobu vystupování i nahrávání a zároveň talentovanej grafik a ilustrátor. Pořád se někam posouvá a je zábava ho sledovat. Loni vydal moc pěkný album, kde se už odklání od 60's garáže. Jeho další projekt Drinks s Cate Le Bon sahá až k no wave. A méně známý projekt X-Y, to je naprostej divno úlet.

Marching Church – Every Child (Portrait of Wellman Braud)
Přišli Iceage a celá ta chladná severská vlna odcizení a zase se něco začalo dít. Marching Church je sólový projekt Eliase Bendera Rønnenfelta, zpěváka Iceage. Hlavní motiv je převzatý ze skladby Portrait of Wellman Braud od Dukea Ellingtona, který Rønnenfelt otextoval. Dublovanej přednes a důrazný bicí z toho dělají těžkou, naléhavou věc. Odkazy do minulosti a spojení jazzu s punkem mě teď dost baví. Poslední dobou vůbec hodně poslouchám klasický freejazz a starý filmový soundtracky, jako je třeba naprosto geniální hudba k filmu Taxi Driver z šestasedmdesátýho od Bernarda Herrmanna.

guilty pleasure: The Stooges – I Wanna Be Your Dog
No guilty pleasure! Tenhle originální mix Johna Calea se všema chřestidlama a cingrlátkama, ten mi nechte pak zahrát...

Info

Vellocet Roll
fb kapely

Živě:
Guilty Echoes & Beps’n’Johnnies (dvojkřest) & Ogrom Circus & Vellocet Roll
29. 1. 2020 19:00
Bike Jesus, Praha
fb událost

foto © Vojtěch Buřič

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

10 + 1 = Seafret

redakce 25.02.2020

Britské duo Seafret tvoří zpěvák Jack Sedman a kytarista Harry Draper. Na kontě mají debutové album Tell Me It's Real z roku 2016, které přivezou do pražské Lucerny.

10+1 = Ivan Eder (Náv)

redakce 18.02.2020

Tvrdé kytary, mystika, ale také tipy, co se hodí k vínu a olivám. Co si poslechnout ve vaně a co na cestě z rande?

10+1 = Mira Lu Kovacs (5K HD)

redakce 10.02.2020

Co by jiní dali do kategorie guilty pleasure rovnou, dává zpěvačka Mira Lu Kovacs do výběru svých deseti oblíbených skladeb.

10 + 1 = Jan Vegy Táborský (Fvtvre)

redakce 05.02.2020

Jan Vegy Táborský spolu s Fvtvre podpoří služebně mladší kolegy z Guilty Echoes na brněnském křtu desky Learning to Swim. Před zastávkou v Kabinetu Múz ještě jeho desítka srdcovek.

10+1 = Peter Michel (Hibou)

redakce 02.02.2020

Peter Michel alias Hibou píše hudbu, která má hlavně konejšit. Svou třetí sólovku Halve přiveze do pražské MeetFactory, své oblíbené skladby servíruje hned.

10 + 1 = Jan Sobko (Guilty Echoes)

redakce 23.01.2020

Brněnští noiserockoví floutci Guilty Echoes vydali loni na podzim desku Laerning to Swim. Jejich kytarista Honza Sobko se s námi podělil o desítku zásadních songů a jedno domácí guilty pleasure.

10 + 1 = Barbora Beps Pokorná (Beps’n’Johnnies)

redakce 16.01.2020

Barbora Pokorná z temné kytarové úderky Beps’n’Johnnies před křtem debutové desky Bare Bones poskládala seznam deseti songů, které ovlivnily její hudební dospívání.

10+1 = Hannes Fröhlich (Ogrom Circus)

redakce 13.01.2020

Hannes Fröhlich přijede na konci ledna se svou kapelou Ogrom Circus do Prahy i Brna. Kapelník téhle psychadelické smečky sepsal Full Moonu seznam svých oblíbených hitovek.

10 + 1 = Tamaryn Brown (Tamaryn)

redakce 05.01.2020

Tamaryn Brown slaví jedenáct let své kariéry, během níž se posunula od dream shoegazu k pozitivně laděným syntezátorům. Před pražským koncertem její oblíbené písničky.

10 + 1 = Pan Mže (Povodí Ohře)

redakce 01.01.2020

Pan Mže prochází pozoruhodnými skupinami, tu na klávesy, tu na kytaru hraje, mocnou hřívou máchá, tichým okem hýbe. Co poslouchal, když byl dítě, když byl mlád?