redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 18.02.2020
Jižní Čechy je krajina black metalu zaslíbená. Právě z nich pochází formace Náv, která vloni vydali opěvovaný debut Smrtci pod hlavičkou českobudějovického labelu NAAB. Hudební desítka inspirací, z dětského pokojíčku až do moshpitu kultovních blackových idolů. Tvrdé kytary, mystika, ale také tipy, co se hodí k vínu a olivám. Co si poslechnout ve vaně a co na cestě z rande? Deset hudebních inspirací a jedno guilty pleasure kytaristy a zpěváka Ivana Edera, jehož i s kapelou můžete vidět třeba na Žižkovské noci.
Nirvana – Aneurysm
Tady to všechno začalo. Jako sedmiletej kluk jsem po pokojíčku lítal s kytarou vyřezanou ze sololitu u kazeťáku, ze kterého řvala Nirvana, a já věděl, že tohle chci jednou dělat. Dodneška když tohle slyším, mám flashbacky a hromadí se ve mě ta energie jako kdysi. Uřvaný kytary, napjatej vokál, skvělá basa a úderný bicí. Doteď se vidím, jak trápím sololit při tý výjezdový pasáži.
ZZ Top – Bang Bang
Tahle deska je celá skvělá, syrová a prostá všech disko prvků. Těžko vybrat jednu pecku, ale tahle mi poslední dobou nějak rezonovala v hlavě. Je tam všechno, podladěný až někam do pekla a Billyho typickej nedbalej groovy prasostyl, kterej miluju.
Cult of Luna – A Greater Call
Když jsem poprvé slyšel tenhle opus, kterej mi nabídl algoritmus náhodného přehrávání, tak mě to donutilo vylézt z vany a podívat, co to hraje. Potom, co jsem se málem utopil rozkoší, stali se Cult of Luna pevnou součástí mých playlistů. Kontrast vokálů, synťáků a kytar, atmosféra, ze který mám husí kůži. Ty cesty vlakem domů z randíček s tímhle v uších nezapomenu.
Kvelertak – Crack of Doom
Tohle je kapela, která naprosto skvěle kombinuje všechno, co mám rád. Je tam rock’n’roll, black metal, stoner rock, postrock, snad i blues a kdovíco ještě. První dvě desky miluju, ale druhá vlaštovka z novýho alba mě naprosto uzemnila a poslouchal jsem jí v kuse několik dní. Protože když se ke Kvelertak přidá ještě Troy Sanders, tak se chvěje zem.
Master's Hammer – Nordfrostkrampfland
Kult všech kultů, od nikoho jinýho nemám víc artefaktů než od Franty Štorma. LP desky, pár knih, vzorníky písem (jeden i podepsanej), pár jeho děl mi visí na zdech. Ta jeho lyrika by obstála i bez hudby. Nikdy jsem nečetl lepší texty v čestině. Hudba plná řezavých riffů a nemocných synťáků. „Zasněženééé nékonečnéé lesyyy…“
Orange Goblin – Red Tide Rising
Tuhle kapelu jsem objevil, když jsem se před lety potloukal na Novým Zélandu, byla součástí kompilace k jednomu časáku. Poslouchal jsem to v dodávce tak dlouho, až se mi vytvořila asociace a vybavují se mi palmy, pivo a surf. Zlatý to časy. Bezstarostný a pohodový jako tahle hudba.
Mastodon – Crack the Skye
Nejlepší kapela na světě. Nemají špatnou desku, ani špatnej song. Každej hraje jak virtuoz. Vokální hydra (tady navíc s pomocí Scotta Kellyho z Neurosis) zní opravdu masivně a každej hlas má svůj vlastní charakter. Zbožňuju, když v kapele zpívá víc rozdílných hlasů. Atmosféra by se dala krájet. Když hráli v Lucerně, tak si pamatuju refrén, jak se jim povedl.
Mayhem – Life Eternal
Moje první setkání s trve kvlt blackem, který mě opravdu chytlo, byli Mayhem. Při návštěvě nedávného pražského koncertu jsem se přesvědčil, Attila Csihar je ďábel. Co všechno s hlasem dokáže, je mimo rámec lidských možností. Když k tomu přičtu jeho silnej upírskej přízvuk a trademarkový zpívání mimo rytmus, vzniká opravdu unikátní dílo. Podpořený studenejma riffama pravýho norskýho black metalu.
Rotting Christ – Grandis Spritus Diavolos
To jsem tenkrát zjistil, že black metal nejsou sypačky a skřehotání. Mocná, až rituální atmosféra, mantrický opakování riffů a zpěvů. Když to slyšim, chci do Řecka, stát tam někde v paláci, cpát se olivama a zapíjet to vínem.
Misþyrming – Alsæla
Tyhle Islanďany momentálně hodně poslouchám. Ukrutnej zpěv a ty skvělý pidlikačky ve vysokých polohách! Tamní ostrovní melodie, to oni prostě uměj. Byla to láska na první poslech.
guilty pleasure: Perfect Day
Guilty pleasure? Rozhodoval jsem se, jestli to na sebe vůbec prásknu a jestli to nebudou Boney M. Nakonec tohle. To jsem taky schopnej hulákat o půlnoci v baru.
redakce 12.03.2023
Robin Kvapil uvádí do kin svůj nový film More Miko, ale znát ho můžete i ze skupiny To žluté, co máte na kalhotkách. Jedenáct oblíbených písniček.
redakce 20.11.2022
Za Elektro Guzzi nám prozradil svých deset nejoblíbenějších tracků kytarista Bernhard Hammer.
redakce 09.11.2022
Press Club se za týden představí v Chapeau Rouge, a tak jsme se zaměřili na hudební vkus bubeníka Franka Leese.
redakce 07.11.2022
Člen kolektivu sdruženého kolem kultovního labelu XKatedral střídá klidné okamžiky s drtivou hlasitostí. Co ho v jeho kreativitě inspiruje?
redakce 16.10.2022
Postmetalová čtveřice z Richmondu vznikla před jedenácti lety a vydává u Pelagic, kde najdeme jména jako Mono, Envy nebo The Ocean. Zahrají v Klubovně.
redakce 12.10.2022
Říká se, že jde o vůdčí postavu tuzemské jazzové scény a má to svoje důvody. David Dorůžka vystoupí na festivalu Jazz Goes to Town, posloucháme jeho formativní skladby.
redakce 08.10.2022
Indiepopové duo z Austrálie, které si v ničem nezadá s hvězdami současné hudební indie scény? Bratři Oli a Louis Leimbachovi míří do Prahy.
redakce 16.09.2022
Jeho hudba se dramaticky proměnila, od polyfonního zpěvu až po postklubové tracky na posledním EP Gusła (Human Rites). Avtomat zahraje na akci Fragile Like a Bomb.
redakce 10.09.2022
Diváckou cenou odměněný film PSH Nekonečný příběh z letošního MFF Karlovy Vary jde za pár dní ven, a to ne ledajakým způsobem. Oblíbené filmy režiséra dokumentu?
redakce 05.09.2022
V Kutné Hoře se můžeme těšit například na korejskou umělkyni Jenu Jang. Náhledněte pod pokličku inspirací.