redakce | Články / Seriály / / 10+1 | 04.07.2013
Jiří Moravčík je od 90. let hudebním publicistou na volné noze zaměřeným na world music a tradiční hudbu. Publikuje články v mnoha hudebních magazínech, na vlastních stránkách www.world-music.cz a můžete ho pravidelně poslouchat třeba na Vltavě. Spolupracuje s mnoha hudebními festivaly – jedním z nich je také Colours of Ostrava. Nechali jsme si doporučit Top 10 z Drive Stage, kterou jsme vyhlásili www.world-music.cz.
Rokia Traoré: Dounia (Tchamantché, 2008)
Sleduji ji od samého začátku. A brzy mi došlo, že u Rokie to není pouze o emancipované Afričance, jako spíš o jejím přesvědčení, že moderní malijská hudba nemusí nutně vznikat pouze v Bamako. V tom zůstává naprosto ojedinělá. Jakkoliv se mě nové album Beatiful Africa hodně líbí, z hlavy ne a ne dostat skladbu Dounia z předchozí desky. A čert ví, jestli k tomu vůbec někdy dojde.
Dhafer Youssef: Khamsa (Abu Nawas Rhapsody, 2010)
První poslech a dvě nezbytné otázky. Jedná se o lidskou bytost? A pokud ano, kdo ji přesvědčil, že by takhle měla zpívat? Jinak Dhafer hraje s arabskou loutnou oud jazz jako každý Tunisan súfijské víry, který klavír poprvé uviděl až v devatenácti letech.
Agnostic Mountain Gospel Choir: Buried Them in Water (Fighting And Onions, 2005)
Doporučil je Seasick Steve, takže kdo by zaváhal. A moc mě u toho nezajímalo, že Agnostic mají rádi Toma Waitse, Cpt. Beefhearta a syrové bluesmany z Delty, jako spíš jejich vyprávění o dědovi co s babičkou vedli azylový dům pro opilce a duševně choré a nutili je poslouchat countryblues.
Gangstagrass: Honey Babe (Rappalachia, 2012)
Těžko mě může někdo podezřívat, že bych od rána do večera poslouchal bluegrass. To samé platí o hip hopu. Gangstagrass hrají oboje a mě to fakt hodně baví.
My Jerusalem: Shatter Together (Preachers, 2012)
Neteřinka Kateřina nedala, takže jsem My Jerusalem vyposlechl. A v předklonu ji poděkoval. Vysvětlení pro to nemám, ale Shatter Together běžně dávám třebas pětkrát za sebou.
Tiken Jah Fakoly: Vieux Pere (African Revolution, 2010)
Reggae s balafonem, korou a loutnou ngoni představuje i na africké poměry tuplovaný originál. A vedle toho, že mě Tiken vždycky spolehlivě roztančí, na něm obdivuju, jak se totálně nemaže s politiky. Přestože mu u toho jde často o kejhák. Když slavila Afrika 50. výročí nezávislosti a západní politici se mohli přetrhnout s nabídkami, vzkázal jim: „Strčte si svou nezištnou pomoc do prdele. Afriku tím nezměníte, musí se změnit sama.“
Maria Peszek: Sorry Polsko (Jezus Maria Pezsek, 2012)
Opravdu si nepamatuji, kdy jsem naposled z Polska slyšel tak silné, punkově naštvané album, v podtextu přitom plné osobní rozervanosti. Když někdo v katolickém Polsku natočí desku s názvem Jezus Maria Peszek a zpívá na něm, že Boha k životu nepotřebuje, asi není něco v pořádku.
Baskery: Throw a Bone (New Friends, 2011)
Už když jsem tyhle tři divoké sestry před lety poprvé viděl naživo, škodolibě jsem si představoval, co by nastalo, kdyby vystoupily na Portě. A vyšlo mi z toho, že by je rozzuření trampíci vynesli od táborového ohně v zubech. Pokud country, jedině od Baskery.
Mama Marjas: Bless the Ladies (We Ladies, 2012)
Reggae, soul a technobeaty z italského Salenta? Kraje kde se po staletí hraje akustická extatická pizzica? Děkuju pěkně, nemám zájem. A hádejte, jaký jediný koncert jsem na loňském veletrhu Womex dal od začátku do konce a křičel u toho, že chci ještě. Panenko skákavá, dodnes tu divoženku před sebou vidím. A funguje to i na albu.
Transglobal Underground & Fanfara Tirana: Flowers Lament (Kabatronics, 2013)
Jestli se někdo ze starých skomírajících pák vloni znovu mohutně nadechl, byli to určitě Transglobálové. Ono, upřímně, s „balkánskou dechovkou“ Fanfare Tirana to ani jinak nešlo. Takže: Kabatronics bez zaváhání řadím do nejužšího výběru alb roku.
Colours of Ostrava 2013
18. - 21. 7. 2013
Dolní Vítkovice, Ostrava
www.colours.cz
redakce 30.03.2023
Spojování neobvyklého lze vyčíst i z jeho výběru desítky nejoblíbenějších skladeb, v němž vedle sebe najdeme jazz, elektroniku i hardcore.
redakce 12.03.2023
Robin Kvapil uvádí do kin svůj nový film More Miko, ale znát ho můžete i ze skupiny To žluté, co máte na kalhotkách. Jedenáct oblíbených písniček.
redakce 20.11.2022
Za Elektro Guzzi nám prozradil svých deset nejoblíbenějších tracků kytarista Bernhard Hammer.
redakce 09.11.2022
Press Club se za týden představí v Chapeau Rouge, a tak jsme se zaměřili na hudební vkus bubeníka Franka Leese.
redakce 07.11.2022
Člen kolektivu sdruženého kolem kultovního labelu XKatedral střídá klidné okamžiky s drtivou hlasitostí. Co ho v jeho kreativitě inspiruje?
redakce 16.10.2022
Postmetalová čtveřice z Richmondu vznikla před jedenácti lety a vydává u Pelagic, kde najdeme jména jako Mono, Envy nebo The Ocean. Zahrají v Klubovně.
redakce 12.10.2022
Říká se, že jde o vůdčí postavu tuzemské jazzové scény a má to svoje důvody. David Dorůžka vystoupí na festivalu Jazz Goes to Town, posloucháme jeho formativní skladby.
redakce 08.10.2022
Indiepopové duo z Austrálie, které si v ničem nezadá s hvězdami současné hudební indie scény? Bratři Oli a Louis Leimbachovi míří do Prahy.
redakce 16.09.2022
Jeho hudba se dramaticky proměnila, od polyfonního zpěvu až po postklubové tracky na posledním EP Gusła (Human Rites). Avtomat zahraje na akci Fragile Like a Bomb.
redakce 10.09.2022
Diváckou cenou odměněný film PSH Nekonečný příběh z letošního MFF Karlovy Vary jde za pár dní ven, a to ne ledajakým způsobem. Oblíbené filmy režiséra dokumentu?